165. ročník závodu Course des 4 Saisons, který pořádá Amicale Val de Somme, přilákal 7. září do Parc du Grand Marais v Amiens téměř 400 účastníků. Na programu byly tři běhy: objevná pětka, desítka joggerů a desítka As pro nejrychlejší závodníky.
Course des 4 Saisons, pořádaný klubem Amicale Val de Somme, se skládá ze čtyř závodů rozložených, jak už název napovídá, do jednotlivých ročních období. Závod, který v roce 1980 založil Jean-François Delassale, stojí skromných 8 € a každoročně nabývá na významu. V regionu kolem Sommy roste účast odhadem o 20 až 30 procent. Do 165. ročníku se v neděli 7. září v Parc du Grand Marais zapojilo téměř 400 běžců. Na výběr měli tři formáty: objevný běh na 5 km, desítku joggerů a desítku As, určenou běžcům schopným zvládnout trať pod 44 minut. Na poslední jmenovaný závod se přihlásilo jen kolem třiceti účastníků. Start jednotlivých běhů se odehrál pod azurově modrou oblohou, jen pár kroků od haly v Parc du Grand Marais, kde byl zároveň cíl. Praktické řešení pro případ rozmarů počasí. Běžci na desítce absolvovali tři okruhy. Tři kola znamenala také trojnásobnou dávku povzbuzování od diváků, kteří dorazili v hojném počtu.
Opory, bez kterých by se závod neobešel
„Není to žádný naleštěný závod, lidé sem chodí běhat,“ vysvětluje zakladatel Course des 4 Saisons Jean-François Delassale. Dnes ráno vyrazilo ve vlnách téměř 400 běžců. Někdy kapacita praská ve švech, jako při finále, které kvůli úzké trati pojme maximálně 700 závodníků. Předseda pořádajícího klubu Amicale Val de Somme Dominique Lazure neskrývá radost: „Když vidíme spokojené lidi, je to naše odměna.“ „Byli jsme trochu nervózní, protože pro letošní ročník to byla novinka,“ přiznává rozhodčí, školitel a organizátor, který zavedl nový systém. Tři formáty umožňují běžeckým párům přizpůsobit účast rodinným povinnostem: každý může nastoupit do jiného závodu. Závod vznikl na základě novinového článku z roku 1980 o vzniku nové spojnice mezi centrem města a čtvrtí Étouvie. Od začátku má být „dobře změřený a přesně změřený čas, aby běžcům poskytl srovnání mezi jednotlivými sezonami a umožnil začátečníkům nastupovat do joggerských závodů. Je to historická věc, vždycky jsme v klubu měli organizačního ducha. Organizování závodů je tu tradice. Letos máme o 100 běžců víc než loni. Je začátek sezony, lidé ještě nejsou naplno rozběhaní, takže je to složité, ale nárůst vidíme u všech závodů,“ vypráví předseda klubu.
„Trať je dobře změřená a časy přesně změřené. Je to důležité, aby měli běžci srovnání mezi jednotlivými sezonami a aby se mohli do závodů Joggers zapojit i začátečníci. Letos je to historický ročník, máme o 100 běžců víc než loni. Nárůst vidíme u všech závodů.“
Pro 165. ročník organizátoři připravili novinku: žádné obálky k rozdávání, žádné čipy, které by se připevňovaly na tkaničky a po závodě vracely. Všechno je nově součástí startovního čísla, čip je vytištěný přímo na něm nebo se na něj nalepí při vyzvednutí. Marie Dubuc, která už 25 let pomáhá na akcích Amicale du Val de Somme, proto dostala jinou práci. Seniorka už nevydává čipy. Teď skenuje startovní číslo, které běžec právě převzal od dalších dobrovolníků, a ověřuje, zda skutečně patří danému účastníkovi. Běžec má zároveň jistotu, že jeho čip funguje. „Nejdřív jsem trochu běhala, potom jsem začala dobrovolničit, protože jsem měla zdravotní problémy. Máme tu skvělou partu a dobrou organizaci. Manžel i syn běhají, takže je doprovázím na další závody a někdy fotím. Ráda potkávám nové lidi a oni mi to oplácejí,“ vypráví žena, která je vždy připravená přiložit ruku k dílu. „Naskenovala jsem ho třikrát, takže budu mít tři výsledky,“ vtipkuje Arnaud Le Nezet, který právě přebírá startovní číslo a názorně předvádí nový systém.
Ať už jde o samotnou trať, organizaci výdeje startovních čísel nebo dobroty na občerstvovačce a v cíli, většina běžců se vrací pravidelně. Ne nutně na letní ročník, ale častěji na velké finále pořádané na začátku listopadu, jehož kapacita 700 účastníků se rychle naplní. Rodrigues Diamantino právě doběhl pětku za 26 minut. Tento závodník kategorie M9, který běhá téměř 30 let, dorazil na tento sezonní start před semifinále francouzského mistrovství na 5 km v La Hotoie. „Ještě nejsem mrtvý,“ usměje se, když k němu přicházíme. „Je mi 18,“ odpovídá na otázku, kolik mu je. „Popletli jste si čísla. Je mi 81 let. Začal jsem pozdě, ale zjistil jsem, že po fyzické stránce mi to prospívá, takže s tím zatím nepřestanu. Občas to trochu bolí, ale netrvá to dlouho. A když pak člověk vidí výsledek, udělá mu to radost.“
Vítěz amatérské desítky Thomas Konieczkowicz pojal závod jako výzvu. „Doprovázel jsem kolegu, který chtěl běžet pod 40 minut, a všiml jsem si, že před jeho závodem je ještě jeden běh. Vyzval jsem se, že oba zvládnu pod 40 minut,“ vypráví hasič, který měl radost, že se mu dvojzávod podařilo stihnout v plánovaném čase. Ve stejném duchu absolvoval druhý muž desítky joggerů Sylvain Coindet všechny tři závody. „Dělám to pravidelně. Je to moje nedělní dlouhé běhání, rozdělené do tří částí. Příští týden mě čeká Semi-marathon d’Albert a v říjnu maraton, takže si tak naběhám objem a trochu se zničím.“ Poslední závod mu často leze na nervy, i když i pětka zůstává pořádně intenzivní. „Už jsem trochu starý, je mi 66 let, a mladí běhají pořád rychle. Těžko se dohánějí,“ dodává s humorem. Což jim ovšem bohatě stačilo. Julia Miannay, vítězka desítky As, využila několik dní ve svém rodném městě a do závodu nastoupila. „Žiju v Itálii a při návratu jsem toho chtěla využít. Přijela jsem včera o půlnoci a jsem hrozně ráda, že tu jsem!“
Brahim Zouaoui ovládl hlavní závod v čase 34:31 a své soupeře porazil s velkým náskokem. Přijel reprezentovat svůj nový klub Amicale du Val de Somme, do kterého letos přestoupil, a nezůstalo jen u symbolické účasti. Na ne právě rychlé trati předvedl kvalitní výkon. Vicemistr Francie v kategorii M2 přiznává: „Začal jsem znovu trénovat teprve před týdnem. Měsíc jsem měl pauzu, ale protože je závod blízko mého bydliště, přišel jsem si sem zaběhnout tempo. Minulý týden jsem absolvoval návratovou pětku za 17:09 na rychlé trati. Dnes jsem chtěl běžet 34:20, ale zaběhl jsem 34:30, protože trať je opravdu těžká.“ Ani on nebyl jediný, komu dočasný okruh připadal náročný. Amiénois Teddy Lenne, vítěz červnové populární desítky Jules Verne a třetí muž desítky As, byl kritický: „Trať je ve srovnání s předchozími ročníky příliš těžká. Je na ní až moc zatáček.“ Charlotte Plouviez, která desítku joggerů vyhrála druhý rok po sobě v čase 45:53, to ale vidí trochu jinak: „Pořád je to ploché, i když je tu krátké stoupání, které bolí hlavně psychicky, protože ho běžíme třikrát. Naštěstí lidé fandí naplno, je to čistá radost. Snažím se sem každý rok přijet s přáteli, stal se z toho rituál.“ Příští rok chce tradici trochu narušit. „Myslím, že příští rok zkusíme desítku As,“ oznamuje s úsměvem. Většina vítězů tohoto ročníku se znovu sejde 21. září v parku La Hotoie na semifinále francouzského mistrovství na 5 km.
© Reynald Valleron© Reynald Valleron
© Reynald Valleron