Dobrovolníci adidas 10K Paris jsou připraveni na start

Pro některé je to způsob, jak vrátit něco z toho, co sami dostali v mládí, kdy běhali nebo se pohybovali ve sportovním prostředí. Pro jiné skutečná životní filozofie, poháněná chutí zapojit se do společné a solidární aktivity.

Různé úkoly dobrovolníků v srdci organizace

➜ Dobrovolníci z antidopingové komise mají za úkol doprovázet závodníky vybrané ke kontrole. Sešli se už v 7:30 a byli připraveni… Jenže v cíli elitních běžců se žádný komisař neobjevil. Čtyři oslovené dobrovolnice si tak mohly užít atmosféru a dokonce si „pořídit pár fotek, což se normálně nesmí“, směje se France. Tentokrát tedy nemusely závodníky doprovázet „ani na kontrolu moči, ani, ve vzácnějších případech, na odběr krve“, upřesňuje Marie-France. I bez odběrů však jejich přítomnost zůstává nezbytná: kontroly jsou vždy neohlášené. K práci v antidopingovém týmu je potřeba mít závodní licenci a absolvovat krátké specializované školení. Jejich směna měla skončit kolem 11 hodin po vyhlášení vítězů.

➜ Další důležitý úkol: odhalovat běžce bez startovního čísla, kteří se vmísí do cílového prostoru, aby běželi po boku svých blízkých. Dobrovolníci je pak musí požádat, aby opustili zóny vyhrazené finišerům.

➜ Za taškami stojí dokonale sehraná logistika. Camille Cesto má na starosti úschovnu zavazadel, kam účastníci před závodem odevzdávají své věci a po doběhu si je vyzvedávají. Organizátoři počítají s kapacitou 36 000 tašek, tedy s počtem odpovídajícím startovnímu poli. Stejně jako její kolegové dorazila v 6 hodin a odcházet bude kolem 14:30. Střídání není naplánované, po snídani za svítání ale dostane obědový balíček. „Vedoucí týmu nám pravidelně nosí bonbony,“ usmívá se Camille. Malá sladkost přijde během tak náročného dne vhod. „Třešnička na dortu je, že pokud chcete mít dobrý tým, musíte mu dávat bonbony,“ vtipkuje Philippe Debadier, vedoucí úschovny, který bez stresu řídí svých 140 dobrovolníků: „Jsou úžasní.“

➜ O dobrovolnický prostor je potřeba se starat. Sylvie Volet obvykle pracuje v úschovně, letos má ale na starosti zázemí pro dobrovolníky: toalety, kávu a vyhrazené stany. Bývalá sportovkyně pracuje jako sekretářka, dobrovolničí však pro radost: „Je to dobrý způsob, jak přijít na jiné myšlenky.“ Odhodlaně dorazila z Choisy-le-Roi se svou sestrou.

➜ Výdej startovních čísel začal už ve čtvrtek a dobrovolníci se mohli přihlásit na jeden ze tří dnů: čtvrtek, pátek nebo sobotu. Pro vyzvednutí cenného startovního čísla byla k dispozici tři místa. José Ducamp během svého dobrovolnického dne v Opéra sledoval skutečný nepřetržitý proud účastníků. Na jiných akcích často řeší PPS, tedy neúplné přihlášky běžců, kteří se registrují bez lékařského potvrzení.

➜ Podél avenue Foch jsou dobrovolníci rozmístěni na různých stanovištích podle aktuálního proudu lidí. Dva středoškoláci, Nils Housson a Timothée Clairembault, popisují své úkoly: nejprve rozdávali náramky běžcům, kterým nebylo dobře, aby je nasměrovali ke zdravotníkům, a potom účastníky posílali k méně vytíženým občerstvovacím stanicím, aby se provoz plynule rozložil. Teď stojí u zábran a brání finišerům v odchodu místy, která k tomu nejsou určená. Oficiální východy jsou dál po avenue.

➜ Předávání medailí je jedním z vrcholů závodu, k němuž přispívá i 56letý Philippe Mansouri. Jako věrný dobrovolník na akcích ASO se účastní adidas 10K Paris už deset let. Bývalý maratonec zůstává spojený se světem běhání, který ho stále baví. Je jedním ze tří vedoucích týmu zhruba čtyřiceti dobrovolníků, kteří předávají medaile všem 36 000 finišerům hned po proběhnutí cílem. Před startem připravují stojany, rozvěšují medaile a rozdělují dobrovolníky na stanoviště. Jejich směna trvá od 6:30 do 12:30, bez plánované přestávky na odpočinek.

➜ U závěrečného občerstvení drží otěže Noura Fodil (64 let) a Christine Malicet (62 let), které se samy představují jako „mladé a dynamické“. Potkaly se ve čtvrtek v La Défense při výdeji startovních čísel. Shodou okolností dostaly v den závodu stejnou směnu, od 6:30. Christine, která pochází z departementu 93, potřebovala na cestu na místo hodinu a půl. Jejich úkol končí kolem 12:30 až 13:00 a spočívá v přípravě stolů pro závěrečné občerstvení. Na finišery tu čekají proteinové tyčinky, sušené ovoce, bábovka a voda. Obě dobrovolnice se snaží je přivítat s maximální péčí.

© ASO

Co dobrovolníky žene: vášeň, sdílení a radost

Všichni se shodují na tom, co je vede k dobrovolnictví, ať už na tomto závodě, nebo na mnoha dalších akcích. Pětašedesátiletý Thierry, aktivní důchodce a místostarosta Maison-Alfort, se letos zapojil už potřetí za sdružení Amis de la Gendarmerie. Organizace, jejímž předsedou je Pascal Lejeune, má s ASO, pořadatelem adidas 10K Paris, vynikající vztahy a onoho rána vyslala zhruba čtyřicet členů. Ti se rozdělili mezi několik úkolů: dohled nad běžci bez startovních čísel, řízení pohybu účastníků a úschovnu.

Christine Nussier, 56 let, letuška Air France a koordinátorka antidopingového preventivního výboru, vysvětluje, že ji především motivuje „sdílení, nadšení, chuť předávat zkušenosti a hlavně láska k závodům“. Během olympijských her v Paříži dobrovolničila u gymnastiky a basketbalu. Baví ji „sledovat tu radost v cíli po všech těch trénincích, které někteří absolvovali“. Její kolegové z antidopingové komise to cítí podobně a Marie-France dodává, že „člověk díky tomu pozná spoustu zajímavých lidí“. Právě lidský rozměr oslovuje i nejmladší dobrovolníky. Středoškolačka Elia říká: „Baví mě mluvit s lidmi a povzbuzovat je, protože uběhnout 10 kilometrů není jen tak.“ Dobrovolnictví má v krvi. Noura ani Christine neběhají, přesto jsou stejně zapálené. Noura působí ve svém departementu u Francouzského červeného kříže a zapojuje se do všeho, co je potřeba. Spojuje je „láska ke sportu, přátelská atmosféra a sdílení“, tedy hodnoty, o kterých mluvili i dobrovolníci z antidopingové komise.

Pro mnohé je dobrovolnictví také způsob, jak „alespoň trochu vrátit to, co sami dostali“, jak to shrnuje Camille Cesto, sama běžkyně: „Vím, že bez dobrovolníků by se žádný závod nekonal. Tak si čas od času zkusím udělat čas i na tohle.“ Díky tomu, že se ocitá na druhé straně organizace, lépe chápe, co běžci prožívají. Amor Souabni, pravidelný účastník adidas závodů, si také užívá, že může „být tady a sloužit ostatním“. Startovní číslo tentokrát nedostal včas, tato alternativa ho ale plně uspokojila. Na jiných akcích už působil jako traťový pořadatel, tentokrát ocenil práci v úschovně, protože „být v kontaktu s běžci je opravdu skvělé. Je to opravdová radost.“ Noura u závěrečného občerstvení oceňuje, že je při každém dobrovolničení obklopená sportem. Souhlasí s Camille: „Mám pocit, že jsem užitečná, protože bez dobrovolníků by se tyto akce nemohly konat.“ Zároveň chce vyzdvihnout „ohleduplnost vedoucích týmů“.

Čtyřiašedesátiletý José Ducamp dobrovolničí s ASO od roku 1996. Bývalý běžec vysvětluje: „Díky tomu nesedím doma a hýbu se.“ Christine, která pracuje u závěrečného občerstvení, jeho slova doplňuje: „ Vytrhne nás to z každodenní rutiny.“ Každoroční výbava s bundou adidas, tričkem a kšiltovkou je příjemným bonusem. Philippe, dobrovolník už 15 nebo 20 let, je také dobrovolným hasičem a elektronickým inženýrem. Postupně se stal vedoucím, protože mu to nabídli a protože to má v krvi: „Miluju, když vidím spoustu úsměvů, a protože jsem sportovec, je to nejlepší z obou světů. “ Vidět elitu zblízka, z privilegované pozice, je pro něj dalším velkým potěšením.

© ASO

Za každým startovním číslem stojí lidé a hodnoty

Většina oslovených dobrovolníků se na závody vrací a zůstává věrná svému stanovišti ročník za ročníkem. Někteří, například sedm studentů z versailleského lycea, ale atmosféru zažívají poprvé. Elia Boulila mezi nimi říká, že „je to zkušenost, kterou stojí za to zažít“. Sdružení CVS (Club des Volontaires du Sport) ve spolupráci s ASO sestavilo pro osmý ročník tým zhruba dvaceti lidí. Postupně se z nich stali přátelé a práce v úschovně jim umožňuje pořádně se pobavit a vytvořit kolem závodu sportovní i slavnostní atmosféru.

Christine, předsedkyně antidopingové komise, patří mezi zkušené dobrovolnice. Pomáhá na mnoha závodech, od maratonů a půlmaratonů až po dráhové soutěže, a to v pařížském regionu i mimo něj. Padesátiletá Edith Valantin spojuje práci ve školství s dobrovolnictvím na závodech svého klubu, za který také pravidelně běhá.

Většina dobrovolníků jsou především zapálení lidé, ať už pro běh, nebo pro samotné dobrovolnictví. Platí to i pro třiasedmdesátiletou Marie-Françoise Bourguignon, která dělí svůj čas mezi tréninky nejmenších dětí v CNSD ve Fontainebleau a dobrovolnické úkoly. France Gibrat také trénuje děti ve svém klubu SOH (Sport Olympique de Houilles) a pravidelně pomáhá na řadě pařížských závodů. Patří mezi ně i Fast 5000, který se konal předchozí den v Maisons-Laffitte, kde se podílela mimo jiné na antidopingových kontrolách.

Střídat stanoviště podle typu závodu jim nevadí, naopak oceňují rozmanitost úkolů. A potkat znovu tváře známé z jiných závodů je vždycky příjemné. Philippe Mansouri, který se s těmito dobrovolníky pravidelně potkává na půlmaratonech a maratonech, říká, že „se za ta léta vytvořila skutečná parta s pozoruhodným nasazením. Klobouk dolů před nimi!“ Být dobrovolníkem nakonec znamená především být velkorysý a odhodlaný.

Chcete se přidat k dobrovolníkům?

✔ Partage ta Passion : pro účast na třech velkých pařížských akcích: Harmonie Mutuelle Semi-Marathon de Paris, Scheider Electric Marathon de Paris a adidas 10K Paris

✔ Qoezion : pro dobrovolnictví ve sportu, na festivalech nebo konferencích