Běh jako katarze: mýtus, nebo účinná metoda?

Někteří si vystačí s bušením do polštářů na gauči (a křikem na celé hlasivky, sousedé nesousedé!), jiní obují tenisky a vyrazí běhat jako o život. Je ale sport, a především běh, účinným lékem na problémy, se kterými se potýkáme v osobním nebo pracovním životě? Může běh sloužit jako katarze?

Kata… Katar… cože?

Slovo „katarze“ pochází z řeckého výrazu katharsis a znamená očištění, pročištění, oddělení dobrého od špatného. Katarze tedy označuje uvolnění negativních emocí, které je spojeno s pozitivní změnou v životě člověka. V psychoanalýze jde o terapeutický prostředek, díky němuž lékař pomáhá pacientovi osvobodit se od potlačených emočních traumat. Jde tedy o to zbavit se toho, co nás zatěžuje: stresu, napětí, vzteku, podráždění, strachu… Ke katarzi lze využít různé cesty. Kromě psychiatrické terapie můžeme mluvit s kamarádem, poslouchat hudbu, psát o tom, co prožíváme, nebo sportovat. Jak může fyzická aktivita pomoci najít klid sám v sobě i ve vztazích s ostatními?

Činnost tlumí emoce

Sportovní psychologové to vědí už dlouho: když chceme usměrnit emoce, třeba před závodem, je lepší zůstat aktivní. Pohyb pomáhá lépe zvládat psychické napětí. Mysl zaměstná právě probíhající činnost namísto obav z následujícího dne. Stejně tak běh pomáhá najít klid, když se v hlavě stále vracíme k problémům. Během prvních minut výběhu se myšlenky často dál točí v kruhu, poměrně rychle ale slábnou a nakonec úplně zmizí, protože pozornost se přesune k aktivitě, které se právě věnujeme. V tomhle smyslu běh přináší určitou úlevu, protože zastavuje ruminace. Efekt je ještě výraznější, pokud dokážeme běhat všímavě, tedy soustředit se na přítomný okamžik a na všechny vjemy, které prožíváme: vzduch na tváři, teplo na pažích, vůni přírody, barvu květin a oblohy… Napojení na „tady a teď“ pomáhá odvést negativní emoce i opakující se myšlenky.

Běh, vytrvalostní disciplína, přináší také pocit pohody, protože stimuluje tvorbu endorfinů, známých hormonů, na kterých si lze rychle vytvořit závislost, protože vyvolávají příjemné pocity. Když si pravidelně dopřáváme dávku endorfinů, máme dojem, že nám běh pomáhá cítit se lépe. Pokud běžíme dostatečně dlouho nebo intenzivně, fyzická zátěž navíc vyvolá únavu, která podporuje spánek, zlepšuje regeneraci a obecně pomáhá cítit se ve formě. S problémy se lépe vyrovnáváme, když jsme odpočatí.

Když se snaží překonat životní překážky, někteří lidé se bezhlavě vrhnou na běh. Trénink se stane prioritou, protože přináší pocit pohody, který jim chybí: dokud běžíme, na problémy zapomeneme. Trénink je jako bublina vytržená ze života, z něhož pocházejí naše starosti, obavy a úzkosti. Běháme tedy častěji a déle, aby tenhle okamžik mimo čas, mimo „skutečný“ svět zabral stále větší prostor. Je to ale opravdu katarze? Nebo jen utíkáme, aniž bychom se skutečně očistili?

A co když je to jen mýtus?

Mnoho běžců tvrdí, že pro ně byl běh terapií. Pomohl jim projít těžkým životním obdobím, překonat vážné problémy a osvobodit se. Někdy je dokonce zachránil. Roli běhu jako záchranného lana dokládají i příběhy známé z médií. Nezakrýváme si ale oči? Neodmítáme vidět, co se při běhání, někdy až přehnaném, ve skutečnosti odehrává? Běh má řadu zdravotních přínosů, může ale mít i škodlivé následky: zranění, poruchy příjmu potravy, přetrénování, odcizení od rodiny a přátel, bigorexie…

Ti, kdo vyzdvihují přínosy běhu pro duševní zdraví, mají přesto částečně pravdu. Sport otevírá zároveň prostor pro fyzické uvolnění a čas jen pro sebe, během něhož se znovu napojíme na sebe, své tělo a vlastní prožitky. Běh sice nemusí úplně vyčistit hlavu od starostí a úporného přemýšlení, umožňuje nám ale udělat si pauzu v kolotoči myšlenek a emocí. Pokud jsme s absolvovaným tréninkem spokojení, přidává do celé rovnice také odměnu a důvod být na sebe hrdí. Běh vnáší pozitivní prvek do koloběhu, v němž jinak převládá negativita.

Je ale běh skutečně katarzí? To není tak jisté. Studie ukázaly, že při snaze zklidnit vztek může být účinnější jóga, meditace nebo dechová cvičení než běh, cyklistika či box. Jinými slovy: když jsme opravdu rozčilení, klidné aktivity jsou vhodnější než ty, které naši aktivaci ještě zvyšují. Pokud jsme podráždění, nemusí být dvouhodinový běh nejlepší nápad. Stejně tak není příliš rozumné vyrazit běhat do skupiny nebo na místo, kde se budeme porovnávat s ostatními, pokud máme sklon se shazovat a trpíme výrazným nedostatkem sebevědomí. Najdeme tam spoustu důvodů, proč dál živit své ruminace a necítit se lépe. A ještě jeden příklad: utíkat před napjatou partnerskou situací tím, že chodíme běhat při každé příležitosti, nejspíš napětí jen udrží, nebo dokonce prohloubí odstup mezi partnery. Zatímco čas strávený venku pobíháním může být pro běžce závanem čerstvého vzduchu, doma může dusit blízkost, komunikaci i snahu o zklidnění. Podobných příkladů by se našla celá řada a skutečných situací bychom mohli vyjmenovat desítky. Při nesprávném použití může být běh zcela kontraproduktivní.

© STADION-ACTU

Je těžké rozhodnout, zda je katarze v běhání mýtus, nebo realita. Odpověď nemůže být univerzální, protože záleží na konkrétním člověku i na typu problému, který se snažíme sportem zklidnit. Každý si nejspíš musí sám vyzkoušet, co mu běh může dát, a zároveň mít na paměti, že přehánění často znamená útěk, otupení, nebo dokonce odmítnutí čelit realitě. Běhat jen proto, abychom zapomněli na problémy, nic neřeší a připomíná spíš krátkodobý rauš. Běh se naopak může stát součástí širší cesty ke zlepšení. Pak je skutečně „sportem pro zdraví“ ve všech jeho rozměrech: fyzickém, psychickém i sociálním. Může být také jedním z kroků k uzdravení, pokud ho tak skutečně vnímáme, a ne jako samotný cíl.

Čtěte také

➜ Přečtěte si náš článek: „ Krok za krokem: ženy si společně znovu obouvají tenisky“