72 maratonů za 72 dní: neuvěřitelná odysea Albana Pellegrina napříč Francií

Možná by se tomu sám zasmál, ale přezdívka na něj sedí dokonale. Alban Pellegrin je takový Forrest Gump po francouzsku. Z pláží v Bray-Dunes vyrazil 1. září a každý den běžel, až 11. listopadu dorazil do Lauterbourgu v Alsasku, na hranici Francie a Lucemburska. V nejvýchodnější francouzské obci je 16:35, když rodák z Lyonu právě dokončuje svůj 72. maraton za 72 dní. Ano, 72krát 42,195 kilometru. Celkem 3 200 kilometrů a 37 000 výškových metrů, bez podpůrného týmu, jen s malým sedmikilovým batohem s nejnutnější výbavou a nezlomnou vůlí.

Jeho cíl? Spojit čtyři světové strany Francie a poznat přitom zemi i její obyvatele. Spát u místních, sdílet jídlo, naslouchat jejich příběhům. Bývalý účastník Koh-Lanta, kterého hnali vpřed jeho blízcí, Francii nejen přeběhl. Prožil ji v rytmu kroků a setkání. 

Dobrodruh nejprve podél pobřeží překonal Normandii a pokračoval přes Bretaň až na špičku Corsenu, tenhle finistérský konec světa, kde pevnina končí a začíná Atlantik. Potom zamířil přímo na jih, k Pyrenejím a do vesnice Lamanère, položené na samotné hranici. Odtud se Alban Pellegrin vydal směrem ke své domovské základně v Lyonu, aby pak znovu zamířil na severovýchod, proběhl Alsaskem a svůj okruh uzavřel v Lauterbourgu, na samém okraji mapy, tam, kde se Francie téměř dotýká Lucemburska.

Když se cesta promění v osobní deník

Jeho motto „běžím k vám domů“ dostalo skutečný význam. Každý den tento fanoušek dobrodružných televizních pořadů, jako jsou „Pékin Express“ nebo „J’irai dormir chez vous“, sdílel svou cestu na Instagramu. Objevovaly se na něm opuštěné silnice, unavené úsměvy i emoce bez příkras. 

Jsem plný, vyčerpaný, dojatý a šťastný. Myslím na svou maminku, na její sílu, její dech a na to, co mi po sobě zanechala jako neviditelné dědictví.

Poslední metry v Lauterbourgu, které se vysílaly živě, mu nejspíš navždy zůstanou v paměti. S krátkým dechem a rozechvělým hlasem jednoduše řekl: „Jsem plný, vyčerpaný, dojatý a šťastný.“ Upřímná a prostá věta v sobě shrnula veškerou bolest, vděk i naplnění po dokončení výpravy, po níž bude po opadnutí emocí jen těžko zaplňovat vzniklé prázdno.

Pocta mamince

Za sportovní výzvou se skrýval především příběh srdce. Tento emocionální okruh Francií si muž zvyklý na expedice vymyslel jako poctu své mamince, která před dvěma lety zemřela na rakovinu plic. „Myslím na svou maminku, na její sílu, její dech a na to, co mi po sobě zanechala jako neviditelné dědictví,“ napsal po doběhu posledního maratonu na sociální sítě. Dojatý k slzám, pochopitelně.

Aby jeho cesta měla ještě hlubší smysl, založil sbírku pro Fondation du Souffle, organizaci bojující s respiračními onemocněními. Původní cíl 15 000 €? Ten padl velmi rychle. V cíli bylo vybráno přes 30 000 € (v úterý ráno přesně 30 960 €). Další vítězství, možná to nejkrásnější. „Jsem hrdý, že jsem mohl nahlas a důrazně podpořit poslání Fondation du Souffle. Jsem hrdý na každý krok a každý dech věnovaný nemocným,“ svěřil se neúnavný maratonec.

Výprava s hluboce lidským rozměrem

Bez týmu, bez honby za časem (Marathon de Paris zvládl za 2:58), bez potřeby dokazovat výkonnost dal tento novodobý pozemní cestovatel přednost lidskému rozměru. Každý maraton byl příležitostí k rozhovoru, úsměvu a sdílení. Běžel s lidmi, které předtím neznal, přijímaly ho rodiny a povzbuzovali kolemjdoucí, kteří teprve objevovali jeho příběh.

Kilometry a upřímností nakonec utkal mezi Francouzi neviditelné pouto solidarity. V předvečer svých 39. narozenin, které oslaví 21. prosince, Alban Pellegrin ukázal, že jediný člověk, pár běžeckých bot a velké srdce mohou pořád něco změnit. Spojil světové strany Francie, ale především spojil lidi.

Od Koh-Lanta k nesmazatelné stopě

Televizní diváci si ho pamatují ze dvou účastí v Koh-Lanta v letech 2015 a 2018. Už tehdy se tento dobrodruh z Rhôny vyznačoval klidem, odhodláním a chutí posouvat vlastní limity. O deset let později tahle chuť jen zesílila. Tato obří výzva nebyla televizní soutěží, ale vnitřní cestou. 

Běhat, aby mohl dál žít, předávat a děkovat. Jeho „Tour de France de souffle“ za sebou nechává silné poselství. Odolnost se nekřičí, odolnost se běhá. S návratem do běžeckých bot rozhodně nehodlá otálet. Tento poutník moderní doby už své sledující pozval na 29. listopadu na Saintéxpress (45 km, převýšení 900 m), závod v rámci SaintéLyon. Poctu tak vzdá svému městu, Lyonu, městu Gones, kde se mu při průběhu přes náměstí Bellecour v neděli 26. října dostalo mimořádného přijetí.