Marvejols-Mende: 53. ročník s mimořádně nabitou konkurencí

„Peklo začíná tady.“ Tato věta je napsaná na asfaltu v Lozère na úpatí prvního stoupání, Col de Goudard, aby odvážné běžce varovala před náročností trati. Klasika přitahuje tisíce sportovců už více než padesát let a provází ji oddané a početné publikum.

Marvejols-Mende znamená dvě stoupání v řadě v nádherné přírodě Cévennes. Nejprve Col de Goudard, dlouhý 4,7 km s průměrným sklonem 7,5 %, poté Chabrits s osmi kilometry při sklonu 6 %. V některých úsecích se silnice zvedá až na 15 %. Po obou kopcích následují dlouhé, prudké a technicky náročné seběhy. Tato kombinace prověří i nejzkušenější běžce, zvlášť pokud si tempo nerozvrhnou dokonale. Tento legendární závod zanechá stopu v každém účastníkovi. Fyzickou samozřejmě, ale také v jeho vzpomínkách.

Atmosféra připomínající Tour de France žene účastníky po celé trati dlouhé 22,5 km. Tady je „MM“ zážitkem, jedním z těch závodů, které by měl člověk absolvovat alespoň jednou za život. Stačí dorazit na vrchol Goudardu a je to jasné: dav houstne, znějí kravské zvonce a diváci v tradičních krojích vytvářejí pro běžce skutečný čestný špalír.

Keňská nadvláda

Na tomto půlmaratonu s mimořádně náročným a neobvyklým profilem si v Mende znovu došel pro vítězství keňský běžec. Cyrus Kipkemoi Kimaiyo byl v čase 1:12:54 nejrychlejší, před Rwanďanem Félicienem Muhitarou (1:14:18) a Keňanem Kevinem Kibetem (1:14:34).

Nejlepším Francouzem byl Adrien Piticco (EA Echirolles), který obsadil 10. místo v čase 1:16:05. O úrovni závodu svědčí i výkon dvacátého běžce v cíli, který zaběhl 1:18:50.

Manon Coste, skvělá nejlepší Francouzka

Neméně působivá byla podívaná mezi ženami. Stejně jako v mužském závodě se z vítězství radovala Keňanka, Jepkosgei Janeth Kiptoo doběhla v čase 1:25:24 před Ugandankou Vanis Chemutai. Nejlepší Francouzkou byla Manon Coste, třetí v celkovém pořadí žen v čase 1:25:49. Oproti svému startu před několika lety, kdy si závod teprve osahávala, se zlepšila o sedm minut. Dijonská běžkyně předvedla špičkový výkon jen dva týdny po půlmaratonu na Mont Ventoux.

Původně chtěla v rámci svého cíle absolvovat letní závody bez honby za časem půlmaraton za 1:28, maximálně 1:28:30, a hlavně se vejít do první patnáctky. Přitom trénovala bez specifické přípravy v kopcích, bez posilovny a s minimem tréninků ve vysoké intenzitě. Výsledkem proto překvapila především sama sebe.

„Od začátku jsem se cítila dobře a rychle jsem převzala iniciativu. Hned na Goudardu se Keňanky posunuly dopředu a bála jsem se, že mě postupně setřesou. Na vrcholu stoupání jsem byla druhá a v seběhu jsem se snažila situaci kontrolovat. Jenže dvě soupeřky mě předběhly a protože jsem z těchto úseků měla respekt, bylo to psychicky náročné. Ve druhém stoupání jsem se znovu dostala na druhé místo a v posledním seběhu jsem se snažila udržet kontakt co nejdéle, ale znovu mě někdo předběhl. Byla jsem třetí a věděla jsem, že čtvrtá není daleko. Celou dobu to byl krásný souboj. Až v cíli jsem zjistila, že jsem na vítězku ztratila jen 25 sekund. Do dalších závodů je to velmi povzbudivé.“

Manon Coste se na podzim pravděpodobně postaví na start maratonu, jedné ze svých oblíbených distancí, na níž drží osobní rekord 2:32:43.

Domácí Anne Moulin, dcera jednoho ze zakladatelů závodu Marvejols-Mende a jeho pravidelná účastnice, obsadila 8. místo v čase 1:29:11. Poprvé tak prolomila hranici 1:30.

Marvejols-Mende, tradice i průkopnický závod pro ženy

Zatímco se závody ve Francii konají na každém kroku, Marvejols-Mende patří mezi průkopnické podniky v zemi. První ročník se uskutečnil v 70. letech především díky iniciativě Jean-Clauda Moulina. Jednoho 25. prosince se vydal z Marvejols do Mende společně s přítelem Begnatbordesem a bratry Boudetovými. Tato trasa dala vzniknout dnes už legendárnímu půlmaratonu v Lozère.

Závod byl otevřený neregistrovaným běžcům, a dokonce i ženám. V té době povolovalo ženám start jen několik málo soutěží. Až do roku 1980 nesměly ženy v závodech běžet více než 5 km.

Už od prvních ročníků se v Marvejols scházeli nejlepší francouzští běžci. Pořadatelé především pochopili jednu důležitou věc: běhání je oslava, a to nejen během samotného závodu, ale také před ním a po něm. K věhlasu klasiky přispěly i večírky a slavnostní hostiny.

Tato popularita se ovšem nelíbila atletické federaci. Jean-Claude Moulin byl suspendován a málem dostal doživotní zákaz činnosti za to, že umožnil start ženám a neregistrovaným běžcům. Toto rozhodnutí proměnilo závod v symbol boje proti konzervatismu v atletice.