Mehdi Frère po vítězství na adidas 10K Paris: „Děkuji těm, kteří při mně stáli a podporovali mě. Ostatním odpouštím“

Mehdi, v neděli jste předvedl skvělé vítězství. Jak jste prožíval návrat do pařížských ulic?

Samozřejmě to byla výjimečná a emocionálně velmi silná chvíle. Myslím, že se sešlo úplně všechno. Měli jsme kulisy jako z pohlednice, nádherné počasí, krásný východ slunce nad Trocadérem a žádný vítr. Bylo svěže, ale přesně tak akorát, nemohli jsme si přát lepší podmínky. A pak tu bylo především velmi vřelé přijetí od diváků. Dokonalé podmínky pro závod a já se cítil jako doma na trati, kterou už znám, protože jsem se tohoto závodu účastnil v několika předchozích ročnících. Upřímně, tuhle chvíli jsem si představoval snad stokrát, ale realita v den závodu byla ještě tisíckrát lepší.

Dobře jste se cítil i po fyzické stránce?

Ano, opravdu. Chtěl jsem zatlačit a zjistit, co ve mně ještě je, protože už nějakou dobu jsem neměl přímou konfrontaci s ostatními. Poslední roky jsem hodně běhal za kolem, takže jsem se teď chtěl otestovat a trochu si pohrát s tratí, která byla kvůli četným zrychlením zrádná. Tentokrát jsem ale běžel sám, bez pomoci kola, jen podle vlastních pocitů a sám proti sobě.

© ASO

© ASO

© ASO

Tenhle závod byl plný emocí a symboliky. Začíná pro vás teď nová etapa kariéry, nebo byste to popsal jinak?

To je dobrá otázka. Řekněme, že začíná téměř druhá kariéra, protože moje pozice je jiná. Teď jsem tak trochu kontroverzní sportovec s nálepkou člověka, který dostal trest, a s tím se budu muset vyrovnat. Udělal jsem chyby a musím je uznat. Budu samozřejmě žít s pochybnostmi a otázkami, ale to nevadí. Atletiku dělám především pro sebe, stejně jako běh. Dokážu se podívat do zrcadla a půjdu dál. Přijetí od veřejnosti bylo navzdory všemu velmi pozitivní. Je to trochu jiná druhá část kariéry a pokusíme se ji prožít jinak a lépe. Teď mám kolem sebe o něco víc lidí a všechno je profesionálnější. Lepší pozdě než nikdy. Těsně před třicítkou si říkám, že stejné chyby už opakovat nebudu a pokusíme se posunout dál.

Na co se v této nové etapě kariéry zaměříte?

Především jsem pochopil, že kariéru nelze vybudovat bez pevného zázemí. Člověk nemůže všechno zvládnout sám. Zkusil jsem to a nefungovalo to, takže teď se moje partnerka stará o logistiku, antidopingovou kontrolu, hlášení místa pobytu, organizaci závodů a také mi dělá vodičku. Po sportovní stránce se moje kariéra znovu zaměří na maraton, protože si myslím, že na něm ještě můžu dokázat velké věci. V roce 2024 jsme zůstali trochu zklamaní, ale na maratonu jsou stále krásné cíle. Myslím, že ještě nejsem na konci a pořád mám chuť závodit.

Byla to obrovská profesní chyba, že jsem nebral vážně hlášení místa pobytu a své povinnosti. Můžu to vyčítat jen sám sobě.

Maraton se dál posouvá. Cítil jste během tréninků v posledních dvou letech, že jste si udržel vysokou úroveň, která umožňuje snít ve velkém na dlouhé vzdálenosti ?

Ano. Absolvovali jsme cyklus podobný maratonské přípravě, se specifickými tréninky, o které jsme se mohli opřít, a odhadujeme, že jsem na tom lépe než dřív. Úroveň se podle mě posunula, ale posunul jsem se s ní. Teď to ještě musím potvrdit, protože konkurence sílí. Do hry vstoupili noví soupeři, například Emmanuel Roudolff-Levisse, který v Paříži zaběhl skvělý čas 2:05, a s tím je potřeba počítat. Přicházejí také Valentin Gondouin a Félix Bour. Předpokládám, že pro setrvání mezi nejlepšími Francouzi bude brzy potřeba běhat 2:04, možná dokonce 2:03. Doufám, že se na tuto úroveň dostanu poměrně rychle.

© ASO

Na tuto úroveň se chcete dostat rychle. Jsou ukazatele povzbudivé?

Můžu se cítit velmi dobře, ale trénink zůstává tréninkem. Skutečným soudcem je závod. Testovací tréninky mě v tomto směru hodně uklidnily. Myslím, že můžu říct, že jsem navzdory všem potížím a trestu nikdy nebyl tak dobrý jako teď. Cítím, že na této distanci dozrávám, udělal jsem pokrok a můžeme doufat, že hned při prvních startech na tratích blízkých maratonu zaběhnu velmi slušné časy.

Rozhodnutí vrátit se k běhání padlo někdy v březnu nebo dubnu 2025. Trvalo mi přes šest měsíců, než jsem znovu začal běhat. Není se čemu divit, byl to šok.

Vrátil jste se k závodění, ale někteří lidé vůči vám stále mají pochybnosti. Jak tu situaci prožíváte?

Jsem za to jako první a jediný odpovědný. Šlo o porušení povinností spojených s hlášením místa pobytu, nikoli o vynechané kontroly. Je důležité to připomenout. Dopustil jsem se toho, takže nemůžu antidopingovým orgánům vyčítat trest, který mi udělily. Samozřejmě nejsem objektivní, když mi připadá přísný. Je pravda, že za stejné případy dostali někteří sportovci možná o šest měsíců, nebo dokonce o rok méně. Zřejmě usoudili, že vzhledem k mým zkušenostem a úrovni je moje provinění závažné. Určitě k tomu měli důvody a trest respektuji.

Člověk má vždycky tendenci říkat si, že je to nespravedlivé. Připravoval jsem se na olympijské hry v Paříži, ale nakonec jsem za situaci, které jsem čelil, odpovědný jen já. Musím uznat vlastní chybu a jít dál. Necítím zášť vůči antidopingovému orgánu ani vůči veřejnosti, která o mně může pochybovat. Jako vrcholový sportovec ručíme za důvěryhodnost svého sportu. Byla to obrovská profesní chyba, že jsem nebral vážně hlášení místa pobytu a své povinnosti. Můžu to vyčítat jen sám sobě. Nemám lidem za zlé, že mají pochybnosti nebo že se na sociálních sítích občas objeví negativní komentáře.

Vaši blízcí vás během těch dvou let výrazně podrželi. Napadlo vás někdy všechno ukončit?

Nejvíc na začátku trestu. Blížily se olympijské hry, žil jsem ve městě, které hostilo jejich sportoviště, vyšel jsem z domu a viděl Paříž 2024, v ulicích visely bannery. Bylo to samozřejmě mimořádně těžké období. Od sportu jsem utekl, stáhl jsem se a na čas přestal běhat. Opravdu jsem řešil, jestli se vůbec vrátit. Blízcí při mně stáli, ale nechtěli mě do ničeho tlačit. Muselo to být moje rozhodnutí. Navíc mám i jiný život, jsem četník.

Partnerka mi řekla, že mě podpoří v čemkoli, co budu chtít dělat. Řekla mi: „Jestli se chceš soustředit jen na práci u četnictva a věnovat se jí, budu při tobě a zvládneme to. A jestli se chceš vrátit ke sportu, budu tě podporovat, jak nejlépe budu umět.“ Měl jsem kolem sebe velmi laskavé lidi, kteří mi dali čas na rozhodnutí, a nechali jsme také čas, aby bolest odezněla. Rozhodnutí vrátit se k běhání padlo někdy v březnu nebo dubnu 2025. Trvalo mi přes šest měsíců, než jsem znovu začal běhat. Není se čemu divit, byl to šok.

Muselo být těžké znovu začít trénovat a zároveň vědět, že závodění je ještě daleko.

Hodně jsem se toho naučil, protože jsem měl čas poslouchat spoustu podcastů. Když člověk běhá sám, pustí si po nějaké době hudbu, ale nakonec ho omrzí i ta, takže si začne pouštět podcasty, aby mu čas rychleji utekl. Neměl jsem si s kým povídat, jen mě partnerka při některých trénincích doprovázela na kole. Rok a půl jsem si zvykal na samotu vytrvalostního běžce, protože šest měsíců z toho jsem netrénoval. Bylo to mimořádně dlouhé období, ale nakonec to byla zkušenost, kterou bylo potřeba prožít. Hodně jsem mluvil sám se sebou, znovu se soustředil na své okolí a naučil se běhat sám. Byla to zajímavá zkušenost a nejspíš mi prospěla, ale jsem rád, že je teď u konce.

Na olympiádu v roce 2021 jsem možná měl jet a tehdy to nakonec nebyla moje vina. V roce 2024 jsem tam možná měl být, ale tentokrát to moje vina byla. Takže v roce 2028 tam jet musím, opravdu musím.

Zůstal jste ve stejném klubu?

Moje registrace byla kvůli trestu pozastavená. Pozastavení skončilo 4. června a já jsem okamžitě znovu podepsal smlouvu se svým klubem Pays de Fontainebleau Athlé. Byl mi velkou oporou a zůstali jsme v úzkém kontaktu. Bylo pro mě naprosto přirozené vrátit se k nim a pokračovat tam, kde se naše společná cesta přerušila.

Na maratonu pro vás začíná nové dobrodružství. Jak jste během těch dvou let vnímal vývoj disciplíny, například dubnové časy pod dvě hodiny, které v Londýně zaběhli Sabastian Sawe a Yomif Kejelcha?

Jako fanoušek této distance, ještě než jsem se stal jejím závodníkem, jsem to sledoval s úžasem. Věděli jsme, že hranice dvou hodin jednou padne. Bohužel to měl být zesnulý Kelvin Kiptum, kdo ji jako první pokoří. Ale vidět v Londýně dva běžce, kteří ve stejném závodě prolomili tuto mýtickou hranici, a navíc sledovat třetího v cíli, který také překonal světový rekord, ale přesto skončil až třetí, je pro mě fantastické. Náš sport se dál vyvíjí a přicházejí nové technologické inovace. Člověku se z těch časů trochu točí hlava, když vidí, do jaké sféry nás posouvají, ale já to považuji za vzrušující. Teď musí Evropané udržet krok, protože Afričané znovu utekli o kus dál do stratosféry. Musíme zůstat ve hře.

Z domácího pohledu jsem s obdivem sledoval také Francouze, kteří se přiblížili času, který jsem zaběhl já (2:05:43 ve Valencii v roce 2023), i výkonu Morhada Amdouniho (francouzský rekord: 2:03:47 v Seville v roce 2024). Emmanuel Roudolff-Levisse podle všeho dokáže poměrně brzy běžet 2:04, nebo ještě rychleji. Je to sportovec, kterého mám moc rád. Patřil jsem mezi jeho první fanoušky a obdivoval jsem výkon, který předvedl na tak náročné pařížské trati. Jsem nadšený z generace, která směřuje k roku 2028, a doufám, že pro ně budu dobrým soupeřem a dokážu držet krok s úrovní, na kterou se dostali.

Teď, když jsme ukázali, že ještě dokážu dát jednu nohu před druhou, možná můžeme oslovit závody a případně dostat pozvánku na podzimní maratony.“

© ASO

Hlavním cílem jsou pro vás olympijské hry v Los Angeles 2028

Samozřejmě. Na olympiádu v roce 2021 jsem možná měl jet a tehdy to nakonec nebyla moje vina. V roce 2024 jsem tam možná měl být, ale tentokrát to moje vina byla. Takže v roce 2028 tam jet musím, opravdu musím. Roky navíc utíkají a myslím, že právě rok 2028 bude ten správný okamžik. Na dalších hrách už mi bude 36 let. Myslím, že mi partnerka po čase řekne, že už ji nebaví doprovázet mě na kole při trénincích a že máme i jiné věci na práci. Otázka konce kariéry tedy přijde poměrně brzy po příští olympiádě.

Po dnešním vydařeném návratu v Paříži, co vás čeká dál?

Příští víkend mě čeká desítka v Langueux. V Paříži jsem nebyl daleko od času pod 28 minut, rozhodlo se na stoupání na Champs-Élysées. V Langueux se o to pokusíme znovu a doufáme, že nám trať i podmínky budou přát. Potom bych chtěl na podzim běžet maraton. Protože jsem byl suspendovaný, neměl jsem možnost spolupracovat s kvalitním manažerem ani zástupci, kteří by mě dostali na závody. Jednání s pořadateli teprve začnou. Čekal jsem také na výkon, kterým bych se mohl manažerovi prezentovat, aby mohl oslovit organizátory. Teď, když jsme ukázali, že ještě dokážu dát jednu nohu před druhou, možná můžeme oslovit závody a případně dostat pozvánku na podzimní maratony. Je mezi nimi několik krásných závodů. Léto navíc patří dráhařům, to není úplně moje sezona. Takže možná zkusíme nějaký dráhový závod a pokusíme se dostat mezi elitu, ale možná také ne. Není to hlavní cíl. Teď je nejdůležitější Langueux a potom si chci léto užít, případně začít s maratonskou přípravou.

Mehdi, jaké poselství chcete po vítězném návratu vyslat všem ostatním?

Chci poslat velmi, velmi jednoduchý vzkaz: „Děkuji těm, kteří při mně stáli a podporovali mě. Ostatním odpouštím.“ Po nedělním návratu se vznáším na obláčku. Není to, jako bych s atletikou začínal, ale poprvé jsem se vracel po trestu. Nečekal jsem, že ten okamžik bude tak příjemný. Znovu mě mile překvapilo přijetí od diváků i průběh závodu. Chvíle štěstí jsou v atletice vzácné, takže si tuhle jednoduše užiju a budu z ní čerpat co nejdéle. Udělalo mi to obrovskou radost. Těžko jsem si mohl přát lepší návrat.