Kouros, první GOAT

Ve světě ultramaratonu se při debatách o hranicích lidského těla stále vrací jedno jméno: Yiannis Kouros. „ Běžící bůh“, „ moderní Feidippidés“, „ Nezastavitelný“. Rodák z Tripolisu získal přezdívky díky tomu, jak dlouho kraloval silnici. Během kariéry Kouros překonal více než 160 světových rekordů. Jednoduše řečeno, téměř každý jeho nový start znamenal světový rekord. Některé z nich stále platí. Když se podíváme na příslušné distance a výkony, skutečně mluvíme o člověku vymykajícím se běžným smrtelníkům. Ani geniální Kilian Jornet nedokázal při pokusu v roce 2020 překonat jeden z Kourosových rekordů. Španěl se tehdy pokusil přidat do své ohromné sbírky světový rekord na 24 hodin na dráze, který řecký velikán držel od roku 1997. Od té doby Kourose na této konkrétní trati překonal Aleksandr Sorokin (319,61 km oproti 303,506 km).

Odkaz a rekordy: čísla, která vzdorují času

Mluvit o Kourosovi znamená projít závratný seznam výkonů. Na vrcholu kariéry držel řecký atlet téměř všechny velké rekordy ultramaratonu, od 100 kilometrů až po několikadenní závody. Vyjmenovat všechny jeho úspěchy je téměř nemožné, můžeme se ale podívat na ty, které stále platí: 

• • 48 hodin na dráze: 473,495 km v Surgères ve Francii v květnu 1996. Pro představu, co tento výkon znamená: Řek držel po dva dny průměrné tempo 10 km/h, prakticky bez odpočinku. O tento rekord by však mohl už brzy přijít. Belgičan Mathieu Bonne v červnu uběhl během 48 hodin 485,099 kilometru na mistrovství světa v této disciplíně v polském Pabianice. Nový rekord čeká na ratifikaci.
  • 1 000 km na dráze: 5 dní, 16 hodin a 17 minut, Austrálie, 1984
  • 1 000 mil: 10 dní, 10 hodin a 30 minut, New York, 1988

Skutečně monumentální čísla. Tyto výkony jsou natolik náročné, že se o ně dnes pokouší jen málokdo. Vyžadují nejen mimořádnou vytrvalost, ale především psychiku na hranici chápání. Dobře to ilustruje Kourosův výrok: „ Když tělo selže, musí převzít štafetu mysl. Bolest je iluze.“ Jeho čtyři vítězství na Spartathlonu (246 km mezi Athénami a Spartou), která mu vynesla přezdívku „moderní Feidippidés“, se nesmazatelně zapsala do kolektivní paměti. Každé z nich vyhrál s drtivým náskokem a v rekordním čase, čímž se Kouros stal absolutní referencí tohoto legendárního závodu. „Běžet proti Kourosovi znamenalo běžet o druhé místo,“ shrnul jeden z jeho soupeřů, Američan Joe Fejes, který rozhodně nebyl žádné ořezávátko (sám má na kontě velmi působivé výsledky).

Kouros, stachanovský básník

Yiannis Kouros se narodil v roce 1956 v řeckém Tripolisu. Nic nenasvědčovalo tomu, že se stane jedním z největších běžců své doby. Jako básník a hudebník se nejprve vyjadřoval uměním, teprve potom se obrátil k běhání. Na jeho oficiálním webu ostatně stále najdete ukázky jeho hudby. První maraton běžel Kouros ve 21 letech v roce 1977 za 2:43:15. Jeho časy se pak nepřestávaly zlepšovat, až v roce 1981 dosáhl 2:25. Yiannis tak v roce 1981 vyhrál Athénský maraton. V roce 1983, šest let po svém maratonském debutu, měl za sebou už 25 maratonů. Stroj se rozbíhá. Téhož roku nastoupil na Spartathlon, závod dlouhý 246 km, který oživil antickou legendu o Feidippidovi. Na startu stálo 45 běžců. Kouros ho nejen vyhrál, ale časem 21:53:42 zcela rozmetal očekávání pořadatelů. V roce 1984 zvládl trať za 20:25. Jeho rekord zůstal nepřekonán až do roku 2023, kdy ho po 40 letech překonal krajan Fotis Zisimopoulos časem 19:55:09. Po těchto prvních výrazných úspěších na Spartathlonu začal Kouros sbírat další vítězství a rekordy. Na rozdíl od maratonu nebo klasické atletiky však ultravytrvalost tehdy zůstávala okrajovou disciplínou, takže jeho výkony znal širší veřejný jen málokdo. Kourosovi to nevadilo a vybudoval si téměř mystickou pověst. Soupeři ho popisovali jako „nelidského“, schopného polykat kilometry s robotickou pravidelností. V australském Colacu vytvořil několik svých nejslavnějších výkonů. V New Yorku se pustil do nejextrémnějších distancí, například závodu na 1 000 mil. Všude dominoval. „Běžel, jako by přišel z jiné planety,“ vzpomínal Francouz Jean-Gilles Boussiquet, pořadatel závodu na 48 hodin v Surgères.

Nástupci: Sorokin, Bonne a nová generace

Čtyřicet let po jeho prvních velkých výkonech zůstává Kourosův odkaz nesmazatelný. Nová generace ultramaratonců se však pustila do překonávání jeho dědictví. Jedním z nejvýraznějších je Aleksandr Sorokin, Litevec a bývalý pokerový hráč, který přesedlal k běhání. Od roku 2017 hromadí rekordy na 100 km, 12 i 24 hodin. V roce 2022 tak smazal jeden z Kourosových „totemů“, rekord na 24 hodin, výkonem 319,6 km. „Kouros ukázal, co je možné. Bez něj bych si na takové vzdálenosti netroufl ani snít,“ prohlásil Sorokin na adresu řeckého průkopníka po svém výkonu. V roce 2024 přišel na řadu Belgičan Matthieu Bonne, který se vydal ve stopách tohoto velikána. Triatlonista se už dříve proslavil osobními výzvami, například přeplaváním Lamanšského průlivu nebo objetím Belgie v triatlonu. V italském Policoru tak v roce 2024 překonal světový rekord na 6 dní, když pokořil symbolickou hranici 1 045 km. „Překonat Kourosův rekord je jako vystoupat na Everest. Víte, že nikdy nebudete první, kdo to dokázal, ale chcete ukázat, že je to pořád možné,“ vysvětloval Belgičan po tomto výkonu. Noví šampioni se otevřeně hlásí ke svému učiteli. Jejich přístup se však liší. Zatímco Kouros spoléhal na psychiku a instinkt, oni těží z moderního tréninku, výživy, monitoringu a dalších nástrojů. Tento zásadní rozdíl ještě posiluje Řekovu auru. Bez senzorů, GPS a vědeckého zázemí vytvořil měřítka, ke kterým se současní šampioni stále jen obtížně přibližují. Jeho extrémní rekordy na 1 000 km a 1 000 mil zůstávají nepřekonané a nejspíš tomu tak ještě dlouho bude. Jak shrnul další americká legenda ultravytrvalosti Scott Jurek: „Všichni běžíme v Kourosově stínu.“ Ve stínu velikána.

Yiannis Kouros je i v 69 letech ve skvělé formě a dál působí jako ambasador své vášně, když podporuje řadu ultramaratonů. Věnuje se také svým dalším zálibám, hudbě a poezii. Jak sám říká: „Běh je umění. Neběhám, abych vyhrál, ale abych se vyjádřil. Je to jako psát báseň. Každý závod je jiná báseň.“

Člověk, který zůstává navždy mimo běžné měřítko.