Maraton v Lille se po 31 letech vrátil, Ndikumana a Behra vyhráli, Sime a Sénéchal zazářili na půlmaratonu

Maraton muži: Célestin Ndikumana porazil matadory

Velkou část závodu zůstala vedoucí skupina pohromadě, nejspíš kvůli ochraně před větrem. Závodníci běželi tempem kolem 2:08. Mezi 28. a 32. kilometrem se pelotonu začal trhat a z patnácti běžců zbylo zhruba deset.

Doopravdy se závod rozjel na 32. kilometru, při návratu do Lille z jihu. Gebru Redahgne, nositel čísla 1, zahájil útok. Spolu s Célestinem Ndikumanou postupně přidával a získal pár metrů náskok. Dlouhý, vytrvalý nástup, který vedoucí skupinu pomalu roztahoval.

Únik dvojice vydržel asi dva kilometry, pak se k vedoucím vrátili další dva závodníci, mezi nimi Salomon Mutai. Edwin Kiptoo se ke skupině připojil na 35. kilometru. V pěti se útoky střídaly, ale kandidáti na stupně vítězů zůstali pohromadě až do 37. kilometru.

Právě tehdy se Célestin Ndikumana rozhodl udělat rozdíl. Čtyřiadvacetiletý Burundčan, který běžel svůj první maraton, zaútočil hned za parkem Jean-Baptiste-Lebas. Gebru Redahgne a Salomon Mutai se pokusili zareagovat, ostatní postupně odpadali. Stupně vítězů se tak začaly rýsovat kolem dvou ostřílených maratonců a jednoho mimořádně drzého nováčka.

Ndikumana v tlaku pokračoval a náskok zvětšoval. Salomon Mutai a Gebru Redahgne za ním drželi kontakt až do 39. kilometru, kdy Uganďan znovu zrychlil. Etiopan ho následoval, ale o druhém místě se nakonec rozhodlo čistě tempem v posledních 1 500 metrech. Bez skutečného finiše soupeře Mutai postupně setřásl.

Célestin Ndikumana vítězí v čase 2:07:52 s náskokem 1:44 před druhým Salomonem Mutaiem (2:09:36). Gebru Redahgne doplňuje stupně vítězů v 2:09:39, tři sekundy za svým soupeřem.

V cíli byl vítěz spokojený, ale i hodně unavený. Upozornil také na náročné podmínky: „Cítím se dobře, jsem rád. Závod byl dobrý, ale foukalo opravdu příliš. Dal jsem do toho všechno, bylo to mnohem těžší.“

Burundi mimochodem předvedlo i skvělý týmový výkon, Emile Hafashimana doběhl čtvrtý za 2:10:16. Edwin Kiptoo (2:10:24) a Melese Kasa (2:10:46) doplňují první šestku.

Maraton ženy: Afera Behra v jiné lize

U žen byl scénář mnohem jasnější. Afera Behra se brzy usadila na čele a nikdy se nedostala do problémů. Se svým zajícem po boku odběhla závod až do cíle a vyhrála v čase 2:22:30.

Náskok před pronásledovatelkami mluví za vše: Keňanka Faith Chepkoech doběhla druhá za 2:35:39, více než 13 minut za vítězkou. Její krajanka Caroline Biwott doplnila stupně vítězů v 2:39:14. Za touto mezinárodní trojicí převzaly štafetu Francouzky. Amélia Cuvellier skončila čtvrtá za 2:41:50. Pátá byla Diotime Boudoussier v čase 2:42:27.

Půlmaraton muži: Mezgebu Sime předvedl exhibici

Start půlmaratonu se zpozdil asi o deset minut. Pro Mezgebu Sime to byla zanedbatelná komplikace, rychle se ujal vedení a už ho nepustil. Etiopan závod naprosto ovládl za 1:00:23, vítězství bylo čisté a nezpochybnitelné.

Sotva proběhl cílem, lehl si na zem, viditelně vyčerpaný. Žádný důvod k obavám: vítěz prostě sáhl na dno rezerv, aby udržel tempo až do konce.

Za ním byl boj o místa na stupních vítězů těsnější. Etiopan Ararso Negasa Gemada skončil druhý za 1:01:37, 1:14 za vítězem. Keňan Onesmus Kipchirchir vystoupil na třetí stupínek v čase 1:01:45. Čtvrtý byl Tanzanec Emanuel Dinday (1:01:58), pátý Naibei Kiplimo Mayebei (1:02:09).

Nejlepším Francouzem byl Nicolas Vitré, který doběhl šestý za 1:02:28. Už od 7. kilometru se odpoutal od skupiny a pokračoval po boku Nizozemce Nathana Houwaarda, nakonec sedmého za 1:02:37. V cíli byl Francouz s výkonem spokojený, litoval ale vlivu větru: „Jsem moc spokojený. Chtěl jsem zaběhnout 1:02, ale s tím větrem to bylo složité. Myslím, že v lehčích podmínkách bych zvládl víc“. Antonin Marquant, desátý za 1:03:26, uzavírá francouzskou bilanci v první desítce.

Půlmaraton ženy: Mathilde Sénéchal na nové úrovni

Mathilde Sénéchal si na lillském půlmaratonu řekla o pozornost. Francouzka zvítězila za 1:10:12, vylepšila osobní rekord a potvrdila svůj posun na této distanci. Za ní doběhla Brestanka Mazarine Amis, druhá za 1:12:16 (osobní rekord), a stupně vítězů doplnila Švýcarka Romane Wolhauser v čase 1:13:34. Manon Evrard (1:13:43) a Laëtitia Bleunven (1:14:24) skončily čtvrtá a pátá.

Pro vítězku je tenhle čas odměnou za závod postavený s trpělivostí. Před naším mikrofonem popsala svůj cíl i průběh: „Mým cílem bylo opravdu zaběhnout pod 1:11. Na 5. a 10. kilometru jsem byla přesně v plánu, na 15. jsem měla 9 sekund ztrátu. Tak jsem se rozhodla rozhýbat skupinu kluků, se kterými jsem běžela, a překvapivě jsem se v posledních pěti nebo šesti kilometrech cítila mnohem líp než na zbytku trati“.

Takové zrychlování ke konci odpovídá jejímu profilu: „Já to tak mám často. Chvíli trvá, než se rozběhnu, a na konci mi to jde. Úplně jsem se odpojila, na hodinky jsem se už nedívala, jen jsem se snažila tlačit pořád dál. Byla to relativní bolest, byly závody, kde jsem trpěla mnohem víc. Nečekala jsem, že na konci tolik času ukrojím.“

Výsledek přichází Francouzce vhod, protože je uprostřed přípravy na maraton ve Valencii. S 130 kilometry v nohou za tento týden uzavírá velký tréninkový blok mimořádně povzbudivým osobákem.

„Ten čas dodává sebevědomí. Maraton je ale pořád náročný a hodně specifický. Zasekla jsem se na 1:11 až 1:12, teď je jeden dobrý práh za mnou. Čím víc takových tréninků nebo závodů naskládáš, tím klidněji můžeš do maratonu jít.“

Kromě času si Mathilde Sénéchal odnese i přijetí lillského publika, které bylo k vidění od prvního do posledního kilometru:

Atmosféra byla opravdu obrovská, nebylo deset metrů bez někoho, kdo by nás povzbuzoval. Takovou atmosféru jsem zažila jen zřídka. Na 21 kilometrech to opravdu táhne, přestanete řešit sami sebe a necháte se nést hlukem kolem.

Francouzi mezi zklamáním a ambicemi

Ne všichni Francouzi zažili stejný závod. Na půlmaratonu skončil Benoît Fanouillère třiadvacátý v čase 1:06:55, daleko od původního cíle 1:04. Bretonec si myslí, že zvolil špatné boty na ještě velmi mokrou trať.

„Vůbec nedržely, jsou strašně hladké, poznal jsem to hned po rozběhání. Vítr se zvedl od poloviny závodu, taky nepomohl, ale nechci hledat výmluvy. “

Během týdne se stal otcem a z Bretaně přijel s chutí potvrdit čas. Přes zklamání si z toho dne odnáší i pozitivní věci: „Trať je skvělá, atmosféra byla úžasná“.

Na maratonu byl nejlepším Francouzem Hugo Macquet, třináctý za 2:19:17. Pro něj měl závod zvláštní příchuť: běžel doma, před rodinou a přáteli, s ambicí doběhnout první z Francouzů. „Když jsem se podíval na startovku a přihlašovací časy, měl jsem v hlavě, že budu první Francouz, doma před rodinou a kamarády. “

Vítr ho ale přinutil ambice snížit. Původně chtěl běžet 2:16, nakonec strategii přizpůsobil horším podmínkám: „Na startu jsem měl za cíl 2:16. Vzhledem k podmínkám jsem šel spíš na 2:20“. Nakonec doběhl pod touto novou hranicí, přes všechny obtíže na trati. Z publika si odnáší hlavně energii, která ho občas vtáhla do příliš rychlého tempa: „Musí se dávat pozor na tempo, jinak to člověk přepálí, hlavně na začátku, u silnice byly ohromné davy“. Cíl pro příště už má stanovený: „Chtěl bych příští rok znovu zaběhnout maraton, pod 2:16.“

Lille má svůj maraton zpátky

Kromě časů a výkonů zůstane tento ročník v paměti kvůli masové podpoře. I přes vrtkavé počasí den předtím přišly tisíce diváků, aby povzbuzovaly běžce od prvních až po poslední finishery. Na úspěchu návratu mají velký podíl i dobrovolníci.

Po 31 letech získalo Lille svůj maraton zpět s nadšením, které daleko přesáhlo rámec sportu. Byl to den sdílení, úsilí a společného nadšení, který připomněl, jak dokáže běhání lidi spojit. A člověk se už teď těší na další ročník.