Po 31 letech se do Lille vrátil maraton. Vládli Ndikumana a Berha, na půlmaratonu zazářili Sime a Sénéchal

Maraton muži: Celestin Ndikumana poráží matadory

Většinu závodu zůstávala vedoucí skupina pohromadě, nejspíš kvůli větru. Běžci tehdy drželi tempo na čas kolem 2:08. Mezi 28. a 32. kilometrem se peloton začal trhat a z patnácti běžců zbylo zhruba deset.

Ve 32. kilometru, na cestě zpět do Lille z jihu, se závod doopravdy rozjel. Gebru Redahgne, nositel startovního čísla 1, spustil ofenzivu. Společně s Celestinem Ndikumanou postupně zrychloval a získal pár metrů náskoku. Dlouhý, vytrvalý nástup, který čelní skupinu krok za krokem roztrhal.

Dvojice vydržela asi dva kilometry, pak se k vedoucím dotáhli dva soupeři, mezi nimi Salomon Mutai. Edwin Kiptoo se ke skupině přidal v 35. kilometru. V pěti se útoky střídaly, ale kandidáti na stupně vítězů zůstali pohromadě až do 37. kilometru.

Tehdy se Celestin Ndikumana rozhodl udělat rozdíl. Ve 24 letech a ve svém prvním maratonu zaútočil Burundijec hned za parkem Jean-Baptiste-Lebas. Gebru Redahgne se Salomonem Mutaiem se pokusili odpovědět, ostatní postupně odpadali. Stupně vítězů se začaly rýsovat kolem dvou matadorů distance a jednoho mimořádně odvážného nováčka.

Ndikumana pokračoval a náskok zvětšoval. Za ním zůstávali Salomon Mutai a Gebru Redahgne v kontaktu až do 39. kilometru, kdy Ugandan znovu přidal. Etiopan ho následoval, o druhém místě se ale nakonec rozhodlo v posledních 1 500 metrech. Bez pořádného finiše Mutai soupeře postupně setřásl.

Celestin Ndikumana vítězí v čase 2:07:52 s náskokem 1:44 před druhým Salomonem Mutaiem (2:09:36). Gebru Redahgne doplňuje stupně vítězů v 2:09:39, jen tři sekundy za soupeřem.

V cíli bylo na vítězi znát uspokojení smíšené s únavou. Upozornil také na náročné podmínky: „Cítím se dobře, mám radost. Závod byl fajn, ale foukalo opravdu příliš. Dělal jsem, co jsem mohl, bylo to mnohem těžší.“

Burundi si navíc připsalo pěkný týmový výsledek, Emile Hafashimana doběhl čtvrtý v 2:10:16. Edwin Kiptoo (2:10:24) a Melese Kasa (2:10:46) uzavírají první šestku.

Maraton ženy: Afera Berha o samotě

U žen byl scénář mnohem přímočařejší. Afera Berha se rychle usadila na čele a nikdy nebyla ohrožena. S pacemakerem po boku svůj závod v klidu dotáhla do cíle a zvítězila v 2:22:30.

Odstup od pronásledovatelek mluví za vše. Keňanka Faith Chepkoech doběhla druhá v 2:35:39, více než 13 minut za vítězkou. Její krajanka Caroline Biwott doplnila stupně vítězů v 2:39:14. Za touto mezinárodní trojicí převzaly štafetu Francouzky. Amélia Cuvellier obsadila pěkné čtvrté místo v 2:41:50 před Diotime Boudoussier, pátou v 2:42:27.

Půlmaraton muži: Mezgebu Sime v exhibičním stylu

Půlmaraton odstartoval s asi desetiminutovým zpožděním. Pro Mezgebu Simeho to nebyl žádný problém, rychle se ujal vedení a už ho nepustil. Etiopan závod přeletěl za 1:00:23 a jeho vítězství bylo jasné a nezpochybnitelné.

Sotva proběhl cílem, svalil se na zem, na první pohled vyčerpaný. Nic alarmujícího, vítěz prostě vydal poslední rezervy, aby udržel tempo až do konce.

Za ním byl boj o stupně vítězů těsnější. Etiopan Ararso Negasa Gemada bere druhé místo v 1:01:37, 1:14 za vítězem. Keňan Onesmus Kipchirchir se v čase 1:01:45 vyšplhal na třetí stupínek před Tanzancem Emanuelem Dindayem (1:01:58) a Naibei Kiplimo Mayebei (1:02:09).

Nejlepším Francouzem byl Nicolas Vitré a solidní šesté místo získal v 1:02:28. Už v 7. kilometru se odpoutal od skupiny a pokračoval po boku Nizozemce Nathana Houwaarda, nakonec sedmého v 1:02:37. V cíli byl Francouz s výkonem spokojený, litoval ale vlivu větru: „Mám velkou radost. Chtěl jsem uběhnout 1:02, ale s tím větrem to bylo složité. Myslím, že v lehčích podmínkách bych byl rychlejší“. Antonin Marquant, desátý v 1:03:26, doplňuje francouzskou bilanci v první desítce.

Půlmaraton ženy: Mathilde Sénéchal se posunula o level výš

Mathilde Sénéchal na lillském půlmaratonu zaujala. Francouzka zvítězila v 1:10:12, vylepšila si osobák a potvrdila svůj posun na této distanci. Porazila závodnici z Brestu Mazarine Amis, druhou v 1:12:16 (osobní rekord), zatímco Švýcarka Romane Wolhauser doplnila stupně vítězů v 1:13:34. Manon Evrard (1:13:43) a Laëtitia Bleunven (1:14:24) skončily čtvrtá a pátá.

Vítězce tento čas odměňuje trpělivě vystavěný závod. Před naším mikrofonem popsala svůj cíl i to, jak se výkon vyvíjel: „Mým cílem bylo doběhnout pod 1:11. V 5. i 10. kilometru jsem byla přesně v čase, v 15. jsem měla 9 sekund ztrátu. Tak jsem se rozhodla rozhýbat skupinku kluků, se kterými jsem běžela, a překvapivě jsem se v posledních pěti nebo šesti kilometrech cítila mnohem líp než předtím v závodě.“

Takové vystupňování k ní sedí: „U mě to tak bývá často. Chvíli mi trvá, než se rozběhnu, a na konci to jde. Úplně jsem se odpojila, na hodinky jsem se už nedívala, jen jsem se snažila tlačit dál a dál. Bolest byla relativní, byly závody, kde jsem trpěla mnohem víc. Nečekala jsem, že na konci ještě tolik ukrojím. “

Výsledek přichází v pravý čas, Francouzka je uprostřed přípravy na maraton ve Valencii. Se 130 kilometry v nohách tento týden uzavírá velký tréninkový blok osobákem, který skvěle povzbudí.

„Ten čas dodává sebevědomí. Ale maraton zůstává náročný a hodně specifický. Zasekla jsem se kolem 1:11 až 1:12, teď je tahle hranice pokořená. Čím víc takových tréninků nebo závodů člověk nasbírá, tím klidněji může na start.“

Kromě času si Mathilde Sénéchal odnese i přijetí od lillského publika, které bylo k vidění od prvního do posledního kilometru:

Atmosféra byla opravdu obrovská, nebylo deset metrů, kde by nás někdo nepovzbuzoval. Takovou atmosféru jsem zažila málokdy. Na 21 kilometrech to opravdu táhne, přestanete řešit sami sebe a necháte se unášet hlukem kolem.

Francouzi mezi zklamáním a ambicemi

Ne všichni Francouzi zažili stejný závod. Na půlmaratonu doběhl Benoît Fanouillère 23. v čase 1:06:55, daleko od původního cíle 1:04. Bretonec si myslí, že zvolil špatné boty na ještě hodně mokré trati.

„Vůbec nedržely, jsou hrozně hladké, poznal jsem to už na konci rozcvičky. Vítr se zvedl od půlky závodu, taky to nepomohlo, ale nechci hledat výmluvy. “

Tento týden se stal otcem a z Bretaně přijel s chutí zaběhnout slušný čas. I přes zklamání si z dne odnáší i dobré věci: „Trať je skvělá, atmosféra byla úžasná.“

V maratonu byl nejlepším Francouzem Hugo Macquet, třináctý v 2:19:17. Pro něj měl závod zvláštní příchuť, běžel doma, před rodinou a přáteli, s ambicí skončit první z Francouzů. „Když jsem se podíval na startovní listinu a přihlašovací časy, měl jsem v hlavě, že chci být první Francouz, doma před rodinou a kamarády. “

Vítr ho ale přinutil ambice stáhnout. Původně chtěl běžet 2:16, nakonec strategii přizpůsobil horším podmínkám: „Na startu byl můj cíl 2:16. Vzhledem k podmínkám jsem šel spíš na 2:20“. Pod tuto novou hranici se nakonec vešel, přestože na trati musel řešit potíže. Zaznamenal také energii diváků, která ho občas strhla: „Musí se hlídat tempo, jinak člověk přepálí, hlavně na začátku, u silnice byla úžasná masa lidí“. Cíl na příště už má jasný: „Chtěl bych příští rok zase zaběhnout maraton, pod 2:16.“

Lille má svůj maraton zpátky

Kromě časů a výkonů zůstane toto vydání zapsané hlavně nasazením lidí z ulic. I přes vrtkavé počasí z předchozího dne přišly tisíce diváků, aby povzbudily běžce od prvních až po poslední finishery. Zásadní roli v úspěchu návratu sehráli i dobrovolníci.

Po 31 letech získalo Lille svůj maraton zpátky, a to s nadšením, které daleko přesáhlo rámec sportu. Den sdílení, dřiny a společného nadšení, který připomíná, jak dokáže běhání lidi spojit. A už teď vzbuzuje chuť vidět pokračování.