William Goodge a výkon, který rozděluje

Angličan William Goodge právě drtivě překonal rekord v přeběhu Austrálie. Za pouhých 34 dní zvládl 3 800 kilometrů mezi Cottesloe Beach v Perthu a Bondi Beach v Sydney. Nadlidská výzva dokončená nebývalou rychlostí. Až příliš? Řada komentátorů z běžecké komunity vyjadřuje pochybnosti.

Výkon na hranici možností: dva a půl maratonu denně v žáru

Kam až člověk dojde? Při pohledu na rekordy a výkony, které v běhání po celém světě padají s takovou pravidelností, na tuhle otázku nikdo nezná odpověď. Výkon Williama Goodgeho při překonání rekordu v přeběhu Austrálie je skutečně ohromující: 110 kilometrů denně po dobu 34 dní, v úmorném vedru a přes pouštní terén, který představuje maximální zátěž pro tělo i psychiku. William Goodge to dokázal a předchozí rekord Chrise Turnbulla z roku 2023 překonal o tři dny! Pokud ho neznáte, Goodge byl před kariérou ultramaratonce modelem a ragbistou ve třetí anglické lize (v poloprofesionální soutěži). Jako ultraběžec mimo jiné proběhl celé Spojené království a tvrdí, že je nejrychlejším Britem, který přeběhl Spojené státy (za 55 dní). Svými výkony získává peníze na výzkum rakoviny, nemoci, které podlehla jeho matka a která zemřela v roce 2018. Svůj výkon v Austrálii věnoval právě jí. Po dokončení australské výzvy v Sydney vzdal hold své matce Amandě: „byla nejdůležitějším člověkem v mém životě.“ Charismatického Angličana sleduje na Instagramu 250 000 lidí, což je mnohem více než u řady profesionálních běžců, a jeho výkony mu přinesly řadu sponzorů.

Výjimečný výkon… a skeptici

Háček je v tom, že mimořádný výkon Williama Goodgeho se od jeho finiše 19. května v Sydney, zejména v jeho rodné zemi, stal předmětem intenzivních debat. Z běžecké komunity se ozývá řada pochybností. William Goodge běžel průměrně 110 kilometrů denně tempem 7 minut na kilometr a především s průměrnou tepovou frekvencí 100 tepů za minutu. Přeběh Austrálie je přitom mimořádně náročný: více než 60 % trasy vede oblastmi s minimální civilizací. Běhat v takových podmínkách 110 kilometrů denně vyžaduje špičkovou fyzickou kondici, dokonale zvládnutou logistiku a především transparentnost. Právě tady se objevují komplikace. Goodge používal tracker Garmin a svůj postup sdílel na Stravě, tedy dvě náležitosti vyžadované Guinness World Records a Fastest Known Time (FKT) pro uznání podobného rekordu.

Objevily se však nesrovnalosti, které dnes ztěžují uznání rekordu: byly zaznamenány přesuny rychlostí přes 80 km/h a jeho průměrná tepová frekvence je při dnech trvajících přes 14 hodin v nepříznivém klimatu překvapivě nízká… Odborníci jako Alex Hutchinson (autor bestselleru Endure: Mind, Body, and the Curiously Elastic Limits of Human Performance) zpochybnili fyziologickou věrohodnost Goodgeho výkonu: „Znepokojivé je, když data nedávají smysl. Určité tempo by u konkrétního člověka mělo odpovídat určité tepové frekvenci. Takto nízký tep při šílených vzdálenostech není nemožný, ale je vysoce nepravděpodobný, zvlášť pokud se objevuje jen tehdy, když se nikdo nedívá.“ Ultramaratonec Robert Pope v dubnu během Goodgeho běhu řekl britskému médiu, že „jeho tepová frekvence nedává smysl“, zároveň ale dodal, že doufá v pravost Goodgeho rekordů. Pokud výkon Williama Goodgeho vyvolává tolik skepticismu, je to proto, že připomíná několik nepříjemných případů…

Případ Roberta Younga

Ultramaratonský svět už poznal své podvodníky. V roce 2016 byl Brit Robert Young přistižen při podvádění během svého přeběhu Spojených států: opakovaně se přesouval obytným vozem. Young nakonec svůj pokus vzdal s odvoláním na zlomený prst u nohy. Běžecká komunita nové výkony „hlídá“: v Youngově případu se angažoval dokonce i legendární ředitel Barkley , Lazarus Lake. Na autenticitu sportu, kterého si jeho příznivci tolik váží, se nesahá. Pro Goodgeho je problém, že řada prvků připomíná právě tento podvod: neobvykle nízká tepová frekvence, chaotické GPS stopy a absence nezávislých svědků na většině trasy. William Goodge své jednání občas vysvětloval podivným způsobem, zvlášť u běžce, který zjevně stojí o publicitu.

Patnáctého května, třicátý den svého běhu, požádal, aby ho nikdo nesledoval: „psychicky je toho na mě příliš. Musím to dokončit sám.“ Už v roce 2023, během přeběhu Spojených států, měl William Goodge problémy s mužem, který se chtěl na jeho výkon podívat zblízka. Vědec Will Cockerell se tehdy stal terčem kamenů, které na jeho auto házel tým Goodgeho… To všechno vrhá na jeho australský výkon pochybnosti, aniž by ho to definitivně znevěrohodňovalo. Pochybnosti ve prospěch závodníka. Těžko si ostatně představit, že by člověk, který běhá na památku své matky a na podporu boje proti rakovině, podváděl.

Éra sociálních sítí: ospravedlňuje cíl prostředky?

Tato nešťastná kontroverze, při níž bychom raději jednoduše oslavovali jeho výkon, nese řadu příznaků dnešní doby: dominanci sociálních sítí, žárlivost mezi „influencery“ a profesionálními běžci i jevy, které jsou bohužel se sociálními sítěmi neodmyslitelně spojené. William Goodge je charismatický, výkonný a táhne za sebou obrovskou komunitu fanoušků. To všechno může živit určitou závist. Zároveň ale nelze přehlížet možnost, že pod tlakem, který jeho „status“ influencera vytváří u publika a sponzorů, mohl podvádět. Můžeme si být jistí, že William Goodge staví autenticitu svých výkonů nad vlastní cíle? Neospravedlňuje snad cíl, tedy sponzory, peníze vybrané na boj proti rakovině, udržení komunity, která ho dnes živí, i vlastní ego, použité prostředky?

Tolik otázek, které v době prostoupené podobnými problémy raději necháme viset ve vzduchu.