Proč se někteří lidé potí mnohem víc než jiní?

Pocení je přirozené, přesto spoustu lidí odrazuje. Cítit, jak pot stéká po zádech, není nic příjemného. Některé navíc zahanbuje představa, že to ostatní vidí, podle toho, co mají na sobě. Buďte ale klidní: problém nastává právě tehdy, když se při fyzické námaze nebo při teplotách výrazně nad běžným normálem nepotíte. „Společensky nám to samozřejmě není příjemné komentuje sportovní lékař Mathieu Saubade. Z fyziologického hlediska je ale pocení velmi dobrá věc. Lidé, kteří trpí některými nemocemi nebo se zkrátka potí extrémně málo, mají velké potíže a rychle se přehřívají. Výrazně je to omezuje.“ Když tělo produkuje málo potu, nedokáže odvést dostatek tepla, a tedy ani správně regulovat svou teplotu. U sportovců může tato porucha pocení vést z dlouhodobého hlediska k nízké toleranci zátěže, ale také k nevolnostem, mdlobám, úpalu nebo dokonce infarktu.

Jak tělo reguluje svou teplotu?

Pocení a následné odpařování potu představují hlavní termoregulační systém těla. Organismus díky nim odvádí část svého tepla a udržuje si stabilní teplotu. Potní žlázy uložené pod kůží, které pot produkují, se dělí na dva typy: apokrinní a ekrinní. První se nacházejí ve specifických, ochlupených oblastech, například v podpaží nebo na vlasaté části hlavy. Druhé jsou rozprostřené téměř po celém povrchu těla, od dlaní přes chodidla až po obličej včetně čela.

Ekrinní žlázy leží v hluboké vrstvě kůže, dermis, kde jejich sekreční část tvoří tenkou trubici stočenou do klubíčka. Pot pak na povrch kůže odvádí vývod. „Právě ty produkují pot, který je, řekněme, užitečný pro termoregulaci“ doplňuje specialista na fyzikální a rehabilitační medicínu. Pot tvoří z 99 % voda, zbytek představují především minerální soli a další látky. Zjednodušeně řečeno, jde z 99 % o vodu a z 1 % o sůl.

Proč se lidé potí různě

Často to pozorujeme ve veřejné dopravě nebo při sportu. Lidé jsou ve stejném prostředí nebo podávají zdánlivě podobně intenzivní výkon, přesto jsou někteří propocení mnohem víc než jiní. Množství vyprodukovaného potu závisí na řadě faktorů. Některé jsou vlastní každému člověku, například fyziologické charakteristiky, zdravotní stav, úroveň trénovanosti, věk nebo pohlaví.

Jiné souvisejí s podmínkami mimo tělo, především s typem zátěže a prostředím. „Při fyzické zátěži bývá rychlost pocení, tedy množství potu vyprodukovaného za minutu nebo hodinu, často kolem jednoho litru za hodinu“ upřesňuje výzkumník. Zároveň ale zdůrazňuje, že rozdíly jsou obrovské: „Někteří se podle typu zátěže potí poměrně málo, kolem 0,5 až 0,8 litru za hodinu, jiní se snadno dostanou nad 1,5 litru, klidně až ke 3 nebo 5 litrům.“

Tento odhad se však mění, protože prostředí zásadně ovlivňuje odpařování potu. „Nejde ani tak o množství vyprodukovaného potu. Podstatné je, že se díky odpařující se molekule vody uvolňují balíčky tepla“ popisuje. Pokud se pot neodpařuje, ve velkém stéká po kůži a může začít překážet. „Může pálit v očích nebo se třít na některých místech, třeba v podpaží“ dodává. Právě tehdy dává smysl rčení, že je člověk „zpocený jako myš“.

V prostředí s vysokou vlhkostí se pot odpařuje výrazně hůř. Tělo se proto ochlazuje pomaleji a zátěž může být obtížnější. Roli zde hraje také aklimatizace, zejména u sportovců. Jde o schopnost těla postupně se přizpůsobit prostředí. Na aklimatizaci z mírného klimatu do horkého a vlhkého prostředí obvykle potřebujeme 7 až 14 dní. „Tělo začne produkovat více potu, takže se zvýší rychlost pocení a zároveň bude zadržovat více soli.“ Pot obsahuje vodu a elektrolyty, především chlorid a sodík, tedy dvě složky soli. Čím více potu ztratíme, tím významnější mohou být i ztráty minerálů.

Pocení znamená ztrátu vody, kterou musí organismus doplňovat, zvlášť při fyzické zátěži nebo v horku. Ztrátu potu během výkonu lze odhadnout tak, že se zvážíme před tréninkem a po něm a zohledníme množství vypitých tekutin. Podle toho lze přizpůsobit hydrataci individuálním potřebám.

Nedostatečný příjem tekutin může způsobit bolesti hlavy, zhoršit schopnost soustředění a vést k poruchám spánku. „Snažíme se doplnit přibližně 80 % ztrát. Není nutné nahradit úplně všechno. Když ztratím litr za hodinu, nemusím vypít celý litr. Měl bych ale vypít alespoň 600 až 800 mililitrů. To je zhruba cílová hodnota. Po výkonu se naopak doporučuje vypít jedenapůlnásobek objemu vypocených tekutin“ vysvětluje.

Hyperhidróza: když je pocení příliš silné

Někdy je pocení nadměrné. Zasahuje do každodenního života a vyvolává obavy. V takovém případě mluvíme o hyperhidróze, tedy nadměrné produkci potu, která přesahuje potřeby organismu při regulaci teploty. U primární hyperhidrózy souvisí s nadměrnou aktivitou sympatického nervového systému, jenž se podílí na řízení pocení. Postižení se mohou více potit už při malé změně teploty, ale také v reakci na emoce.

Při malé změně teploty i emocí se začnou potit více. „Každý den se potí víc, než je běžné. Společensky je to komplikované, protože si musí několikrát za noc převlékat košili a objevuje se zápach. Ve vlhké kůži se bakterie množí mnohem rychleji. Z fyziologického hlediska to ale nebývá příliš závažné. Výjimkou může být člověk s hyperhidrózou, který se věnuje vytrvalostnímu sportu.“

Pozor, samotné pocení nemusí nutně znamenat zápach. „Nepříjemný zápach nesouvisí s tvorbou potu, ale s tím, že pot zůstává na kůži. Ta má vlastní mikrobiom tvořený množstvím drobných bakterií a virů.“ Ve vlhkém prostředí mohou bakterie na kůži přispívat ke vzniku různých pachů podle kožní mikroflóry každého člověka.

Při výkonu by pocení nemělo být důvodem k obavám. „Naopak, čím víc se potíte, tím lépe“ zdůrazňuje Mathieu Saubade. Tělo je dokonale uzpůsobené fungovat v rozumné míře, komplikace ale mohou nastat, když se dostaneme do extrému. Pokud se pocení stane výrazným problémem, není důvod otálet s návštěvou lékaře.