Morhad Amdouni, francouzský maratonský šampion: „Myslím, že bez problémů dokážu zaběhnout 2:04–2:05 a v lepší formě zaútočit na 2:02–2:03“

Morhad Amdouni se v neděli v Ambès v Gironde stal poprvé francouzským maratonským šampionem. Držitel francouzského rekordu v této disciplíně zvítězil časem 2:13:21 a získal třináctý národní titul kariéry. Pro rodáka z Porta-Vecchia to byl vítězný návrat. Amdouni je přesvědčený, že stále může běhat velmi rychlé časy, a doufá, že na tento úspěch naváže dalšími. Rozhovor.

Morhade, k závodění jste se vrátil titulem francouzského maratonského šampiona. Co ve vás teď převládá?

Na půlmaratonu jsem běžel s Florianem Caro a mým jediným cílem bylo stát se francouzským šampionem, bez ohledu na čas. Soustředění v Keni se zkomplikovalo. Začátkem dubna, týden před rotterdamským maratonem (12. dubna), mě srazila motorka, takže jsem se nemohl připravit ideálně. Naběhal jsem méně kilometrů, než jsem plánoval, a moc jsem netrénoval. Včera jsem například absolvoval první delší běh po nějaké době. Běžel jsem o titul, ale bral jsem to jako trénink s menším tlakem, protože jako držitel francouzského rekordu jsem ho chtěl získat. Mistrovství Francie původně v mém programu nebylo, ale bylo pro mě důležité vzdát hold lidem, kteří mě každý den podporují, a také mému prvnímu trenérovi Hafidu Hammaouimu, který před devíti měsíci zemřel. Zároveň jsem chtěl upozornit na význam tohoto závodu.

Je to způsob, jak poděkovat lidem, kteří mě každý den provázejí, a zároveň odměna za úsilí, které jsem vynaložil, abych to nevzdal a pokračoval dál. Jsem odhodlaný a ambiciózní, pořád chci bojovat o velké tituly.
Morhad Amdouni

Od poloviny závodu jste převzal vedení…

Kolem 12. až 13. kilometru jsme se spojili s Florianem Caro. On měl na rozdíl ode mě časový cíl, běželi jsme na 2:10 až 2:11 a chtěl pokračovat. Pak ale v jednu chvíli odpadl. Snažil jsem se s ním chvíli držet, ale viděl jsem, že je na hraně. Pokračoval jsem vlastním tempem. Byl to šampionát a šlo o francouzský titul.

Morhad Amdouni se v neděli v Ambès v Gironde poprvé stal francouzským maratonským šampionem. Držitel francouzského rekordu v této disciplíně zvítězil časem 2:13:21 a získal třináctý národní titul kariéry. Pro Morhada Amdouniho to byl vítězný návrat. Je přesvědčený, že stále může běhat velmi rychlé časy, a doufá, že na tento úspěch naváže dalšími. Rozhovor!

Jak jste zvládl závěr závodu osamocený na čele?

Kolem 25. kilometru přišly nástupy a ve vedoucí skupině se tempo několikrát prudce změnilo. Cítil jsem, že už je velmi vysoké, takže jsem se snažil každý útok trochu utlumit, a fungovalo to skvěle. Běžel jsem na hraně, ale vždycky jsem se dokázal vrátit, protože jsem měl dojem, že se po každém nástupu ostatní trochu hlídají. Věřil jsem si. Věděl jsem, že tři až čtyři minuty trpím, ale zároveň jsem tušil, že tempo může zpomalit a já se dotáhnu.

Existují kvalifikační limity, ale pokud federace vidí potenciál a možnost, že sportovec může dosáhnout na medaili, neměla by takovou šanci zahodit.
Morhad Amdouni

Čas pro vás v neděli nebyl cílem. Jaká je vaše skutečná aktuální maratonská výkonnost?

S tím málem tréninku, který mám teď v nohách, si myslím, že bez problémů dokážu zaběhnout 2:04 až 2:05 a v lepší formě zaútočit na 2:02 až 2:03. Když jsem se stal francouzským maratonským šampionem, doufal jsem, že by to mohlo vést k nominaci na mistrovství Evropy v Birminghamu. Věřil jsem, že by mi vzhledem k mým výsledkům a francouzskému rekordu, který jsem zaběhl před dvěma lety, mohli dát důvěru. Opakovaně jsem běžel za francouzský tým a hájil jeho dres, získal jsem titul mistra Evropy na 10 000 metrů, medaile i osmé místo na mistrovství světa v půlmaratonu. I úsilí z minulosti může být sportovně odměněno. Samozřejmě jsem věděl, že to bude složité, protože existují kvalifikační limity. Pokud ale federace vidí potenciál a možnost, že sportovec může získat medaili, neměla by takovou šanci zahodit. Byla by to také cesta, jak zviditelnit francouzský šampionát.

Mezi Nike, adidasem a dalšími značkami samozřejmě probíhá marketingová válka. Dostali jsme se do jiné dimenze, kde vládnou peníze.
Morhad Amdouni

Kdyby vám to nabídli, byl byste připravený startovat na mistrovství Evropy v maratonu?

Po tří- až čtyřměsíční přípravě ano. Chci ukázat, že stále dokážu vystoupat na stupně vítězů. Crippa sice vítězstvím na pařížském maratonu předvedl skvělý výkon, ale někdy je potřeba sportovcům věřit, prolomit zavedené zvyklosti a dát jim prostor, když jde o skutečnou soutěž. To, co předvedl Emmanuel Roudolff-Levisse, je také obrovské a ukazuje, že se francouzský maraton posouvá. Já ale cítím, že mám stále co ukázat. Můj strop není 2:03. To, co zvládám v tréninku, zatím neodpovídá tomu, co předvádím v závodě. V Seville jsem podle mě bez problémů mohl běžet 2:02. Dokud ze sebe člověk nevydá všechno, neví, čeho je schopen. Zatím nemám naplánovaný žádný další maraton. Potřebuji větší pravidelnost v tréninku a musím se vyhnout zdravotním problémům.

Co ve vás vyvolává historický londýnský maraton, včetně světového rekordu 1:59:30, který zaběhl Sabastian Sawe?

Mezi Nike, adidasem a dalšími značkami samozřejmě probíhá marketingová válka. Dostali jsme se do jiné dimenze, kde vládnou peníze. Na čas pod dvě hodiny jsme čekali dlouho a během jediného závodu ho zaběhli dva atleti Adidas před závodníkem Nike. Všichni tři se dostali pod dosavadní světový rekord, což mě překvapilo nejvíc. Z marketingového hlediska vstupujeme do nové, dosud neznámé éry. Sabastian Sawe stejně jako ostatní tvrdě pracoval, aby na rekord dosáhl, a udělal pro to maximum. Na tomto výkonu se ale nepodílel sám, je třeba vzít v úvahu všechny okolnosti. Ten výkon je skutečný, ale musíme si uvědomit, jaké tempo běželi. Čas 27:36 mezi 30. a 40. kilometrem je obrovský. Disciplína se s novými cíli a novými výzvami posouvá. Pro něj je to jen dobře.