Amienský maraton: přes 1 600 běžců si užilo den plný závodění

Letos se nekonal závod na 100 km podél Sommy, zato celý den patřil vytrvalostnímu běhání. Největší novinkou tohoto ročníku bylo rozdělení závodů. Loni se stovka běžela ve stejný den a různé distance startovaly společně už dopoledne. Tentokrát obsadily nedělní program pouze půlmaraton Amicale du Val de Somme a maraton Amiens Métropole. Ani pochmurné počasí neotupilo odhodlání účastníků, kteří si šedivou podzimní neděli hodlali zpestřit během.

Půlmaratonci měli při startu štěstí na příjemné podmínky: nepršelo, slunce nepálilo a teplota byla pro běh ideální. Jen proměnlivý vítr občas brzdil jejich tempo. Na startu nechybělo několik známých jmen ze Sommy, v čele s Brahimem Zouaouim, pravidelným vítězem místních závodů, ani Aurélienem Dassonnevillem, mistrem Francie na 100 km z roku 2024.

Maratonu naopak vévodil déšť, který osvěžoval těla, ale běžcům úkol rozhodně neusnadnil. Zatímco obloha potemněla, časy rozjasnily celý den. Ultravytrvalec Julien Nison potvrdil svou pozici a znovu se zapsal do historie závodu poté, co v roce 2023 vyhrál stokilometrový závod.

Trať jako stvořená pro rychlé časy

Půlmaraton i maraton nabídly trať vhodnou pro nováčky i zkušené běžce, kteří mířili na osobní rekord. Vedla podél kanálu Sommy a navzdory dvěma krátkým stoupáním byla velmi rychlá. Startovalo se na asfaltové Avenue des Cygnes nedaleko Parc du Grand Marais směrem na Camon. Více než 12 kilometrů běžci kopírovali řeku, střídali betonové cesty s měkčími úseky a poté se napojili na známou stezku Chemin de Halage, malebnou promenádu lemovanou rozkvetlými domy v hortillonnages.

Na konci tohoto úseku se běžci otočili a znovu proběhli kolem centra města, aby se vrátili k Parc du Grand Marais. Tam se nacházel 21. kilometr, který pro maratonce označoval přechod do druhé poloviny závodu. Jejich cesta pokračovala směrem na Picquigny, městečko známé závodem Course du Château. Poté se po stezce Chemin de la Marine vraceli zpět a cílem proběhli pod krytou halou v Parc du Grand Marais.

Půlmaratonci absolvovali pouze cestu tam a zpět podél Sommy až do Picquigny. Hélène Lemay z US Camon, která má s maratonem bohaté zkušenosti, potvrzovala: „Když chcete překonat osobní rekord, je to ideální.“ Její názor sdílela i domácí běžkyně Perrine Ysbaert, desátá v půlmaratonu za 1:39: „Byla to krásná trať a je motivující potkávat ostatní při běhu tam i zpět! Je opravdu rychlá.“

Půlmaraton nabídl kvalitní souboje o pódium

Brahim Zouaoui zvítězil v čase 1:11:12 po závodě, který absolvoval bok po boku s Aurélienem Dassonvillem. Ten sice bojoval s bolestí, ale nehodlal nic vzdát. Člen Amicale du Val de Somme znal vytrvalecké kvality mistra Francie na 100 km a věděl, že zaútočit bude muset v posledních kilometrech. Přesně to také dva kilometry před cílem udělal. „Když jsem zrychlil, viděl jsem, že nemá rychlost. Řekl jsem si, že se s ním až do posledních dvou kilometrů schovám a pak ho odtrhnu postupným zrychlováním.“ Veterán se brzy představí na desítkách v Houilles a Lille, kde bude usilovat o osobní rekord pod 31:30.

Aurélien Dassonneville, vítěz posledního ročníku závodu na 100 km podél Sommy, startoval se zánětem v noze. Závod proto pojal jako test po dvou týdnech, kdy trénoval pouze na kole. Ani to mu nezabránilo v překonání osobního rekordu na této distanci: „Na začátku jsem se cítil dobře. Vyrazili jsme tempem 3:15, rychleji, než jsem plánoval. Cestou zpět jsme kvůli větru zpomalili. Teprve v posledních čtyřech až pěti kilometrech mě noha přestala trápit. Snažil jsem se udržet tempo i pozici. Je to skvělý výsledek!“ Pódium doplnil Robin Dourlens, který se do metropole přistěhoval teprve nedávno a půlmaraton zde běžel poprvé. Doprovázela ho jeho partnerka Anaïs Maquinghen. „Běžel jsem za 1:12:51, přesně podle plánu. Podařilo se mi dohnat třetího, kterého jsem měl před sebou. Až do posledního kilometru to byla opravdová stíhačka!“

Anne-Laure Salomon z RCA Triathlon zvítězila v čase 1:23:47. Pro Anaïs Maquinghen to byl teprve druhý půlmaraton. Běžkyně zvyklá spíše na trail a desítky si vedla skvěle, zlepšila si osobní rekord o deset minut a do cíle dorazila bez známek vyčerpání za 1:24:48. „Rychlou trať“ si užila v závěsu za svým otcem a trenérem z Boulogne AC. Také pro Louisu Dezaele šlo o druhý závod na této distanci, přestože trénuje sama třikrát až čtyřikrát týdně. Na start dorazila sotva pět minut před výstřelem, přesto vybojovala krásné třetí místo za 1:30:17… zatímco její místní partner doběhl o něco dál za ní.

42,195 kilometru a vítězství vybojovaná hlavou

Maraton se rozhodl v čase 2:32:53. Pro Juliena Nisona, ultravytrvalce, který před dvěma lety vyhrál stovku za 6:39 a loni byl nominován do francouzského týmu na mistrovství světa, ale místní závod musel vynechat, to byla především úleva. „Poslední čtyři kilometry byly bitvou se sebou samým. Obvykle jsou to tempa, která zvládám, možná jsem měl lehkou hypoglykémii, i když jsem se dobře stravoval, nebo za to mohl chlad.“ Nebylo mu dobře, stejně jako jeho manželce, která musela odstoupit. Do cíle dorazil daleko za svým osobním rekordem 2:24, přesto spokojený: „Není to čas pod 2:30, v který jsem doufal, ale myslím, že dnes svůj plán nesplnil nikdo.“

Druhý Boris Estrine, veterán v kategorii M3, původně vůbec neměl v plánu maraton běžet. „Měl jsem si jen odtrénovat jednotku před příštím týdnem, kdy mě čeká finále pětikilometrového závodu… ale nohy byly dobré.“ Vítr ho nesl až do 32. kilometru, v závěru pak trpěl, ale úsměv neztratil: „Kdybych byl zdravější a konkurence byla o něco silnější, mohlo to být ještě lepší!“ Léo Crowet, pravidelný účastník amienského maratonského pódia, přijel z Nordu a vybojoval třetí místo, které chutnalo jako vítězství. Už od 30. kilometru ho trápily puchýře na chodidlech, přesto vydržel až do konce: „ Zatnul jsem zuby! Cílem bylo napravit si náladu po Rouenu, který jsem běžel před třemi týdny. Je to jeden z mých horších časů, ale vyrazili jsme zkrátka příliš rychle.“

Ženské kategorii kralovala Virginie Cochereau z Blois v čase 3:15:54. „Odpolední maraton jsem běžela poprvé. Mám obrovskou radost z vítězství, i když čas není nijak výjimečný.“ Do Amiens přijela s manželem, který také běhá, a město objevovala poprvé. „Tento maraton jsme si vybrali kvůli katedrále, je to náš desátý. Nikdy neběháme stejný závod dvakrát.“ Za ní skončila Sandra Humbert ze severu, která si navzdory náročnému závěru zaběhla osobní rekord. „Mám radost, ale zároveň jsem trochu zklamaná. Vyrazila jsem příliš rychle a závěr byl kvůli větru těžký. Naštěstí mě povzbuzovaly děti s manželem.“ Gwendoline Cerouter běžela statečně a s rozvahou. Po zastávce na 15. kilometru se opírala hlavně o svou hlavu: „Držela jsem se. Viděla jsem, jak některé holky odpadly, a musím říct, že i z toho člověk čerpá sílu, aby vydržel. Chtěla jsem běžet za 3:30, mám 3:34, ale se zastávkou je to dobré. Upřímně, vůbec jsem nevěřila, že to zvládnu. Je to paráda!“

Dobrovolníci, nepostradatelný článek závodů

Bez nich by silniční závody jednoduše neexistovaly. Někteří přijdou pomoci jen občas, jiní patří k inventáři a nechybějí na jediném ročníku. Mezi ně patří Marie Dubuc. Účastní se všech akcí Amicale du Val de Somme, kterých je více než šest ročně. Ani tentokrát nechyběla, přestože byla trochu unavená. Společnost jí dělal mimo jiné syn, kterého do dobrovolnického dobrodružství také zapojila. Její jméno zná každý. Gilles, další z dobrovolníků, se usmívá: „Marie je hvězda mezi dobrovolníky!“ I on patří k pravidelným pomocníkům. Sám pravidelně závodí a chce pomoc oplácet těm, kteří ho obvykle na závodech povzbuzují.

Pochází z Remeše a dopoledne řídil průchod běžců: „Minulou neděli jsem běžel půlmaraton v Remeši. Užil jsem si práci dobrovolníků a dnes jsem na řadě já.“ Někdy zvládne obojí v jednom dni. Na příští prosincové akci svého klubu bude v 7 hodin dobrovolníkem a v 10 hodin už poběží závod. Mathilde Gillon, členka Amicale du Val de Somme už dvacet let a současně členka výboru, koordinuje tým, který rozdává medaile a zajišťuje cílové občerstvení. Dokonale vystihuje atmosféru tohoto dne: „Mám ráda kontakt s lidmi a jejich úsměvy… Protože bez dobrovolníků není závod. Vzájemná pomoc je důležitá a po lidské stránce člověku dělá dobře. Všichni ji potřebujeme.“ O hladký průběh dne se celkem staralo více než 150 dobrovolníků.

Hlasité přivítání pro finišery maratonu

Pod velkou halou v parku se tísnila stovka fanoušků, aby potleskem přivítala maratonské finišery. Ani půlmaratonci ale nepřišli o podporu. Členové Brigade du kiff sice v neděli nezávodili, zůstat stranou však nedokázali. Tato parta přátel z dětství, kteří si všichni občas zaběhnou nějaký závod, přišla povzbudit jednoho ze svých. V rukou drželi barevné transparenty a dobrou náladu šířili, kudy prošli. Byli na 5. kilometru i v cíli a všude kolem trati dokázali vytvořit pořádnou atmosféru. Jejich kamarád Raphaël Viguier prožil po lidské i sportovní stránce mimořádný ročník: „Je skvělé vidět je znovu v cíli. Je to můj třetí maraton, ale poprvé jsem měl konkrétní cíl. Chtěl jsem běžet za 3:35, zvládl jsem to rychleji a zčásti za to můžu právě jim!“

Amienský ročník znovu zanechal silný dojem, přestože letos chyběl závod na 100 km podél Sommy. Maratonci Amiens Métropole i půlmaratonci Amicale du Val de Somme oživili městské promenády svou odvahou a odhodláním.

✔ Kompletní výsledky amienského maratonu a půlmaratonu najdete zde.