Courtney Dauwalter, královna ultratrailu, zaběhla na Twin Cities Marathonu čas 2:49:54

Dobývala nejvyšší hory trailového běhání, pouště i nejkrutější stezky planety. Tentokrát si ale Courtney Dauwalter vybrala podzimní asfalt a nový typ výzvy. Pátého října vyměnila nesporná královna ultratrailu kamenité cesty Colorada za silnici na Twin Cities Marathonu mezi Minneapolis a Saint Paul, ve svém rodném Minnesotě. Šlo o její první skutečné vystoupení ve světě maratonu v roli profesionálky. V náročných podmínkách doběhla americká běžkyně za 2:49:54 a v ženském pořadí obsadila pěkné sedmé místo.

Z hor na silnici: spíš zvědavost než kalkul

Žádný přesně nalajnovaný tréninkový plán, žádný časový cíl ani trenér po boku. Jen chuť zjistit, „jaké to je“. „Neměla jsem tušení, jak to dopadne, ale právě to mě na tom lákalo ,“ svěřila se před závodem.

Výsledek: 2:49:54, sedmá žena v pořadí a 64. celkově, v úmorném vedru a větru. Pro běžkyni, která obvykle tráví v horách třicet hodin, je to čas hodný respektu. Ještě víc než výkon ale inspiruje její přístup: žádný velký příběh kolem, žádný marketingový tlak. Jen šampionka, která si znovu chtěla připadat jako „nováček“.

Obrovské palmarès a nezlomná odolnost

Než se podíváme na její závod podrobněji, stojí za to připomenout, kdo Courtney Dauwalter je. Je legendou vytrvalostních sportů a nespornou GOAT trailového běhání. Hardrock 100 vyhrála třikrát, Western States dvakrát a UTMB ovládla třikrát, včetně legendární trojkoruny z roku 2023: Western States, Hardrock a UTMB v jediném roce. Nikomu před ní se to nepodařilo.

Na ultradistancích přepsala hranice toho, co je fyzicky i mentálně možné. Ve čtyřiceti letech se stále pohybuje v první desítce celkového pořadí po boku nejlepších mužů, pořád se stejným úsměvem a v širokých šortkách, které se staly její poznávací značkou. Hvězda bez pozlátka, poháněná jelly beans, nachos a světlým pivem, která o „pain cave“ mluví jako o hřišti. A právě v téhle „pain cave“ strávila při svém posledním UTMB před několika týdny spoustu času. Tělo jí v polovině závodu řeklo dost, ale její ocelová hlava jí naštěstí dovolila dojít až do cíle. Vzdát se pro ni nikdy nepřipadalo v úvahu.

Návrat ke kořenům

Americká běžkyně se narodila v Hopkinsu v Minnesotě a vyrůstala jen několik kilometrů od trasy Twin Cities Marathonu. Pro Courtney Dauwalter měl závod zjevně příchuť návratu domů. Právě tady v roce 2009 poprvé běžela maraton, tehdy za 3:18, a v roce 2012 si ho zopakovala s bratry, „jen tak pro zábavu“.

O třináct let později se na stejné silnice vrátila se stejným nastavením: ze zvědavosti a pro radost. Jen s výrazně většími zkušenostmi… a lepší kondicí. „Po létě stráveném v horách nastal ideální čas změnit kulisy,“ napsala po závodě na Instagramu. „Byla zábava otestovat nohy na silnici. A taky to bolelo. Ale hlavně to byla zábava.“

Dokonale zvládnutý závod, styl zůstal stejný

Courtney Dauwalter dorazila na start věrná sama sobě: dlouhé šortky, oranžové tričko a úsměv neustále na tváři. Na nohou měla úplně bílé Salomony, tajemný prototyp francouzské značky, který rozvířil sociální sítě mezi obuvnickými geeky.

Na silnici ale žádná záhada nebyla: jela jako metronom. Půlmaraton zvládla za 1:24:09, držela pravidelné tempo 3:59/km, ve druhé polovině pak kvůli velmi zvlněné trati a protivětru pár sekund ztratila. V cíli z toho byl čas 2:49:54 a grimasa, která se proměnila v úsměv: „That was so fun.“

Závod vyhrála Jane Bareikis (2:32:52) před Megan O’Neil (2:36:43) a Allie Kieffer (2:38:44). Mezi muži zvítězil Will Norris v čase 2:15:39. Tesfu Tewelde (2:16:04) a Benard Kipkemoi Rotich (2:17:35) doplnili stupně vítězů.

Bourání hranic mezi trailem a silnicí

Sledovat GOAT trailového běhání, jak si jde vyzkoušet silniční závod, je pro všechny běžecké nadšence zákonitě inspirující. Její účast na Twin Cities Marathonu vypráví upřímný a autentický příběh o stírání hranic mezi trailem, ultraběhem a silnicí.

Ukazuje, že ultraběžec se může bavit na královské distanci, že výkon se ne vždy měří stupni vítězů a že zvědavost může být stejně silným motorem jako ambice. Jinými slovy připomíná, že sport, a běh zvlášť, zůstává prostorem k experimentování a objevování, kde můžeme zjišťovat, kam až jsme schopní dojít.

Stejně jako ona už se na silnici vydali i další profesionální traileři, aby zapracovali na rychlosti nebo jednoduše poznali něco nového. Stačí zmínit Mathieua Blancharda (2:22 v Paříži v roce 2023), Jima Wamsleyho (2:15) nebo Toma Evanse. Poslední vítěz UTMB má na rovině výsledky světové úrovně (13:41 na 5 km, 29:44 na 10 km, 1:03:14 v půlmaratonu).

Courtney Dauwalter další maratonský pokus neoznámila. U ní ale platí jedno: nikdy není konec. Každý závod je dobrodružství, každá bolest hra a každý cíl nový start. A i když čas 2:49 není světovým rekordem, dokonale vystihuje přístup královny trailu: radost před výkonem, zvědavost před vítězstvím.

✔ Kompletní výsledky závodu najdete zde.