Mistrovství světa v Tokiu: Etiopie a Keňa chtějí ovládnout maraton, outsideři číhají

Tokio nebude od 13. do 21. září hostit jen mistrovství světa v atletice. Na jeden maraton se promění v dějiště souboje titánů. Do ulic japonské metropole vyběhne 15. září ve 0:30 francouzského času 96 maratonců ze 47 zemí. Za početným startovním polem se ale rýsuje několik výrazných jmen. Muži, kteří mohou psát historii a útočit na rekordy. V první řadě pokračuje rivalita trvající přes třicet let: Etiopie proti Keni. Dvě velmoci vytrvalostního běhu přijíždějí s mimořádně silnými kartami.

Etiopská armáda

Deresa Geleta, metronom

Ve 29 letech je Deresa Geleta (2:02:38, osobní rekord z roku 2023 ve Valencii) největší silou etiopského týmu. V letošních tabulkách mu patří 5. místo na světě a do závodu nastoupí jako jeden z kandidátů na titul. Jeho hlavní zbraní je pravidelnost: několik maratonů zvládl v rozmezí 2:03 až 2:04, čímž navazuje na linii Haileho Gebrselassieho a Kenenisy Bekeleho. Na velké šampionátové medaili zatím nedosáhl, v Tokiu proto chce svůj obrovský časový potenciál proměnit ve světové zlato.

Tadese Takele, zářivá mladá krev

Jeho jméno se stále objevuje v kategorii „nováček“, Tadese Takele (23 let) už ale letos v Londýně zaběhl 2:03:23 a stal se osmým nejrychlejším maratoncem světa. Specializuje se na rychlé začátky a právě on může závod roztrhat už kolem poloviny trati. Pro mnohé představuje novou generaci etiopského maratonu.

Tesfaye Deriba, černý kůň

Často zůstává ve stínu, Tesfaye Deriba však loni v Soulu zaběhl solidních 2:04:13. Tento robustní běžec, zvyklý na velké silniční závody, má rád náročné tratě. Pokud počasí přitvrdí kvůli vlhkosti a vedru, Tokio by mu mohlo dokonale sednout.

➜ Když sečteme osobní rekordy tří hlavních etiopských reprezentantů, vyjde průměrný čas kolem 2:03:45. To může nahnat husí kůži každému v pelotonu.

Keňané vyrážejí do útoku

Vincent Kipkemoi Ngetich, budoucí velká hvězda

Je mu teprve 26 let, Vincent Kipkemoi Ngetich už se ale usadil mezi světovou špičkou. Časem 2:03:13 z Berlína 2023 si vysloužil pověst zázračného talentu. Dokáže držet vysoké tempo bez viditelného zaváhání a na začátku kariéry připomíná jistého Eliuda Kipchogeho. Tokio může být místem, kde definitivně prorazí na světové scéně.

Hillary Kipkoech, rozbuška závodu

S osobním rekordem 2:04:45 je Hillary Kipkoech typickým nepředvídatelným Keňanem. Dokáže zazářit i úplně vyhořet a závod proměnit v ohňostroj. Jeho nástupy do kopců a náhlá zrychlení z něj dělají nebezpečného soupeře v šampionátu, kde taktika znamená stejně jako rychlost.

Erick Kiplagat Sang a Kennedy Kimutai, keňští outsideři

Za dvěma hlavními jmény nabízejí Erick Kiplagat Sang (2:04:30) a Kennedy Kimutai (2:05:27) Keni mimořádnou hloubku. V závodě založeném na postupném odpadávání mohou sehrát roli týmových pomocníků, kteří peloton unaví.

Další kandidáty nelze podcenit

Victor Kiplangat, obhájce titulu z Ugandy

V roce 2023 na předchozím mistrovství světa zazářil na budapešťském asfaltu. Po skvěle zvládnutém závodě přivezl Ugandě zlato v čase 2:08:53. Muž s osobním rekordem 2:05:05 chce potvrdit, že stále patří mezi nejlepší běžce na královské distanci.

Othmane El Goumri, marocká stálice

Ve 33 letech Othmane El Goumri přesně ví, jak velké maratony chodí. S osobním rekordem 2:05:12 sice nemá stejnou rychlost jako Etiopané, zkušenosti z velkých maratonů v Londýně, New Yorku a Valencii z něj ale dělají běžce, kterého je třeba hlídat.

Richard Ringer, ďábelský finišer

Mistr Evropy v maratonu z Mnichova 2022 Richard Ringer je prototypem „šampionátového běžce“. Jeho osobní rekord 2:05:36 východoafrické favority nevyděsí, jeho taktická vyzrálost a supersonický finiš jsou ale silné zbraně. Ringer už několikrát ukázal, že umí čekat na správný moment a udeřit přesně včas.

Amanal Petros, nejkeňštější Němec

S časem 2:04:58 patří Amanal Petros mezi několik málo Evropanů, kteří se přibližují keňským a etiopským standardům. Velkou část roku trénuje na keňských vysočinách a za posledních pět let se zlepšoval postupně a pravidelně. Jeho obliba rychlých závodů ho může vynést do světové top pětky.

Ryota Kondo a Kyohei Hosoya, japonské naděje

Japonsko doma rozhodně nechce jen přihlížet. Ryota Kondo (2:05:39) a Kyohei Hosoya (2:05:58) představují novou japonskou generaci. Vždy vášnivé tokijské publikum jim může dodat sílu navíc. Vzpomínky na atmosféru z olympijských her v roce 2021 jsou stále živé. Tokio své maratonce umí strhnout.

Váha historie

Mužský maraton na mistrovství světa téměř vždy ovládala východní Afrika. Od vítězství Douglase Wakiihuriho z Keni v roce 1987 až po triumf Etiopana Tamirata Toly v Eugene 2022 je trend jasný. Evropané získali jen několik medailí, například díky Španělu Abelu Antónovi v 90. letech. Posledním světovým šampionem je Victor Kiplangat, který v roce 2023 v Budapešti získal titul v čase 2:08:53. Tokio může korunovat novou etiopskou, keňskou nebo ugandskou hvězdu a prodloužit tuto tradici.

Všechny ingredience jsou na místě: mimořádně nabité startovní pole, historická rivalita Keni s Etiopií, ambiciózní evropští outsideři a domácí země připravená strhnout se pro své maratonce. Maraton na mistrovství světa často rozhoduje schopnost rozložit síly, vedro, vlhkost, taktické náznaky i trpělivost. Tokio se svými dlouhými třídami a vášnivým publikem může nabídnout jeden z největších maratonských soubojů posledních let.