Bostonský maraton: 5 klíčových míst a jak je zvládnout

1. Hopkinton: seběh po startu, který vám může zničit závod

Maraton startuje v Hopkintonu a trať se hned zkraje prudce ponoří do seběhu. Na papíře to vypadá jako dárek. V nohách je to ale často past. První kilometry jsou nejprudší a zároveň nejzrádnější z celého závodu. Díky svěžesti a startovnímu adrenalinu působí cílové tempo až směšně snadně. Právě tady si spousta běžců nevědomky pokazí závod.

Problém Bostonu totiž nejsou jen kopce. Především jsou to opakované seběhy, které ničí kvadricepsy, když příliš brzdíte, nebo naopak moc tlačíte. Pokud necháte gravitaci, aby řídila váš závod, účet může přijít mnohem později, ve chvíli, kdy všichni mluví o Heartbreak Hillu, přestože skutečná škoda vznikla dávno předtím.

Správná reakce je tady téměř proti intuici: vědomě zpomalit. Ale ne příliš. Určitě ne tak, abyste běželi křečovitě. Držte vysokou frekvenci kroku, trochu zkraťte krok a nechte tělo v seběhu plynule pracovat, aniž byste útočili na asfalt. Seběhnout bez rozbití nohou. Přesně tak běhají chytří závodníci.

© Boston Athletic Association

2. Framingham, Natick, Wellesley: běhavý úsek pro nalezení rytmu

Mezi 10. kilometrem a půlmaratonem se Boston uklidní. Není rovný, v Bostonu není rovné prakticky nic, ale trať je čitelnější. Právě tady se často konečně dostanete do rytmu maratonského tempa. Proběhnete Framinghamem, Natickem a Wellesley, kde vás čeká také legendární Scream Tunnel, naprosto šílená zvuková chodba před půlmaratonem, v níž studentky Wellesley College křičí, jako by na tom závisel jejich život. Pro účastníky je to vzpomínka, na kterou se nezapomíná.

Pastí je podlehnout euforii. Atmosféra je tak silná, že si připadáte jako ve filmu. Běžci mají pocit, že jim narostla křídla. Právě teď je ale potřeba zůstat nohama na zemi a soustředit se na vlastní závod.

Tento úsek neslouží k tomu, abyste si vytvořili náskok. Máte v něm najít svůj flow. Ustálit intenzitu, pravidelně pít, nezapomínat na občerstvovačky a nechat tep v klidu. Nejužitečnější rada zní: běžte podle úsilí a neupínejte se na údaje z GPS hodinek. Pokud jsou po Wellesley pocity stále lehké, je to velmi dobré znamení. Jestli už nohy pálí, v Newtonu a potom v Bostonu bude účet pořádně vysoký.

3. Zatáčka u Newton Lower Falls a hasičská stanice: tady závod mění tvář

O Newton Hills se mluví často, ještě před nimi ale přichází zlomový moment, který mnozí podceňují. Na 25. kilometru čeká krátce před slavnou newtonskou hasičskou stanicí poměrně prudký seběh. A najednou má maraton úplně jinou příchuť.

Tohle je Boston v jeho nejčistší podobě. Po stranách stojí davy a atmosféra je elektrizující. Je to místo, kde cítíte, že snadná část skončila a skutečný boj se blíží spolu s newtonskými kopci.

Vyplatí se tento okamžik předem mentálně rozdělit, aby vás nezaskočil: před hasičskou stanicí a po ní. Už to samo o sobě výrazně pomůže. Boston totiž odměňuje instinktivní běžce, kteří zůstávají přítomní ve vlastním závodě, ne ty, kdo mají nos zabořený do hodinek.

4. Newton Hills a Heartbreak Hill: nejslavnější úsek…

Tohle je úsek, o kterém mluví úplně všichni. Newton Hills. Čtyři po sobě jdoucí kopce zhruba mezi 25. a 35. kilometrem, s Heartbreak Hillem jako finální tečkou kolem 32. kilometru. Nejsou nijak monstrózní, pokud jde o samotné stoupání. Pro ortodoxní trailové běžce skoro procházka. Přicházejí ale v nejhorší možný okamžik, kdy už si nohy odnesly seběhy, dochází energie a dech je o něco těžší… Zkrátka ve chvíli, kdy se maraton stává tím, čím doopravdy je.

Největší chybou je chtít za každou cenu udržet maratonské tempo. Velmi špatný nápad. V Bostonu je konstantní tempo iluze. Konstantní musí zůstat úsilí. V kopcích je potřeba přijmout zpomalení. Zkraťte krok, vnímejte tep a udržujte čistou techniku.

Heartbreak Hill má téměř divadelní pověst. Ve skutečnosti není tak ničivý, ale leccos odhalí. Pokud na něj dorazíte s trochou energie v zásobě, dá se zvládnout. Tento 600 metrů dlouhý úsek se sklonem 3,3 % nevypadá na papíře nijak hrozivě… Když už je ale nádrž prázdná, zdá se nekonečný. Proto se často říká, že v Bostonu na Newton Hills nic nevyhrajete… můžete tam ale všechno ztratit.

A pak je tu také, a především, publikum. Po stranách se tísní tisíce diváků. Všichni stojí u zábran před ikonickým běžeckým obchodem Heartbreak Hill Running Company. Křik, povzbuzování, radost, bezbřehá vášeň Američanů a silný pocit, že se na vás dívá celý svět a přeje si, abyste uspěli. Jen málokterý závod na světě nabízí tolik emocí jako Bostonský maraton.

5. Cedule Citgo a cíl na Boylston Street: odměna, pokud vám ještě slouží nohy

Po Heartbreak Hillu se blíží velké finále. Běžcům se otevírá dlouhý seběh do Bostonu. Právě v této chvíli se na trati objevují její poslední dva velké symboly. Nejprve cedule Citgo. Běžci ji dobře znají z jednoduchého důvodu: po jejím minutí zbývá do cíle už jen krátká míle. Jenže cedule je vidět z dálky, až příliš velké dálky. Nad městem běžce téměř provokuje. Zdá se tak blízko. Ve skutečnosti není. Vznáší se nad jejich nadějemi jako trochu krutý příslib. Potom přijdou dvě ikonické ulice maratonu, Hereford a Boylston, v samém srdci Bostonu. Pravá zatáčka. Nekonečný hluk. Desítky tisíc diváků. Pak poslední levá zatáčka. A cílová rovinka, kterou jsme všichni tisíckrát viděli na fotografiích.

Pastí je říct si, že už je hotovo, že je konec. Pokud jste ale vyřízení, Boylston se může zdát nekonečný. Tato ulice je nádherná, jenže měří 500 metrů. V této fázi závodu to není málo. Když vám ještě zbývá energie, stane se z toho magický okamžik. Skutečný dárek. Atmosféra je neuvěřitelná. Chvíle, kterou by měl běžec zažít jednou za život. Teď je čas nechat se nést společnou energií, vyprázdnit nádrž a vychutnat si okamžik po letech tréninku.

A ještě jeden detail, na který mnozí zapomínají… než se úplně ponoříte do bostonského běsnění, čeká vás poslední náročné místo, drobný detail trati, který v této fázi dokáže pořádně zabolet. Na 41. kilometru běžci podbíhají most Massachusetts Avenue. Krátký okamžik osamění bez diváků a k tomu mírné stoupání, které v této fázi závodu působí jako hora. Úsek, který umí nepříjemně rozhodit krok, naštěstí trvá jen několik metrů.

© Boston Athletic Association