Jak správně zavázat běžecké boty: kompletní průvodce

Zavazování běžeckých bot: klíčový detail

Zavazování běžeckých bot se často podceňuje, přitom jde o klíčový detail.

✓ Přispívá k celkovému pohodlí. Příliš utažené tkaničky vytvářejí tlaková místa na nártu. Příliš volné vedou k tření, a tím případně i k puchýřům, a neposkytují dostatečnou oporu.

✓ Zlepšuje oporu a stabilitu díky dobrému zajištění paty a pevnému sevření střední části chodidla. Správně zavázané boty snižují riziko podvrtnutí.

✓ Lze ho přizpůsobit tvaru chodidla i osobním preferencím. Kromě volby správné velikosti umožňuje zavazování upravit usazení boty podle různých tvarů chodidla, případných potíží i pocitů, které jednotliví běžci preferují.

Základy optimálního zavazování

Zjednodušeně se správné zavázání opírá o 4 klíčové body:

• Utáhnout na správnou míru: největší výzvou je najít rovnováhu mezi příliš pevným a příliš volným utažením. Orientačně platí, že po zavázání by se měl mezi jazyk boty a tkaničku vejít jeden prst.

• Dbát na symetrii: stejně dlouhé konce tkaniček na obou stranách pomohou zajistit rovnoměrné utažení.

• Zvolit správnou délku a materiál: příliš krátké tkaničky znemožní některé techniky, ploché tkaničky zase obvykle drží lépe než kulaté. Existují také elastické tkaničky, které jsou oblíbené hlavně v triatlonu, protože urychlují obouvání. Jejich nevýhodou je menší přesnost dotažení.

• Zavázat dvojitý uzel: je snadný a zabrání povolení tkaniček.

Některým častým chybám se přitom lze snadno vyhnout:

✓ Nechat volně plandat dlouhé konce tkaniček : ideální způsob, jak zakopnout! Zavažte dvojitý uzel, nebo konce zastrčte pod tkaničky či do kapsičky na tkaničky, pokud ji bota má.

✓ Utáhnout jen horní část : utažení by mělo být plynulé po celé délce.

✓ Ignorovat přídavná očka : slouží k zajištění paty.

✓ Nikdy způsob zavazování neměnit : vyplatí se ho upravit podle typu tréninku (intervaly, dlouhý běh…), počasí (v horku chodidla otékají) i terénu (silnice, stezka, rovina, zvlněný profil…).

8 osvědčených technik zavazování

Technika č. 1: klasické křížové zavazování

➜ Univerzální způsob pro každodenní použití, pokud s chodidly nemáte žádný konkrétní problém.

➜ Postup: Tkaničky provlékejte odspodu nahoru a u každého očka je překřižte. Utahujte postupně, aby se tlak rozložil rovnoměrně. Nakonec udělejte klasický nebo dvojitý uzel.

Technika č. 2: běžecký uzel

➜ Zabraňuje vyklouzávání paty a omezuje tření i vznik puchýřů v zadní části chodidla. Hodí se pro běžce s úzkou patou nebo s botami, které jsou trochu větší.

➜ Postup: Tkaničky veďte běžným způsobem až k poslednímu očku, ale neprovlékejte je skrz. Každý konec protáhněte horním očkem na stejné straně, aby vznikla malá smyčka. Konce překřižte a každý protáhněte protilehlou smyčkou. Utáhněte směrem dolů a dokončete uzlem.

Technika č. 3: zavazování pro široké chodidlo

➜ Uvolní prostor ve špičce a sníží tlak na přední část chodidla. Hodí se pro široká chodidla i pro každého, kdo chce mít vpředu více místa.

➜ Postup: Začněte o očko výše než u nejnižšího očka. Pokračujte klasickým zavazováním a přední část příliš neutahujte. V případě potřeby zakončete zajištěním paty (technika č. 2).

Technika č. 4: zavazování pro vysoký nárt

➜ Pomáhá zabránit tlaku na nárt. Říká se mu také „skip lacing“ neboli zavazování s vynecháním oček. Je určené pro chodidla s větším objemem do výšky.

➜ Postup: Do bolestivé oblasti zavazujte botu běžně (technikou č. 1). Očko v místě tlaku vynechte a vytvořte tak prostor pro odlehčení. Poté pokračujte technikou č. 1 až nahoru.

Technika č. 5: paralelní zavazování

➜ Pomáhá omezit tlaková místa. Říká se mu také „bar lacing“. Hodí se pro chodidla citlivá na tlak.

➜ Postup: Tkaničky vedou vodorovně z jedné strany na druhou a na jazyku boty se nekříží. Protože se tato technika bez schématu nebo videa vysvětluje obtížně, vyplatí se na internetu dohledat názorný návod, aby bylo jasné, jak na ni.

Technika č. 6: zavazování proti černým nehtům

➜ Využívají ho především trailoví běžci, které kvůli seběhům trápí černé nehty, ale také silniční běžci s citlivými prsty. Zabraňuje narážení prstů do špičky boty.

➜ Postup: Použijte techniku č. 2, aby pata zůstala pevně na místě. Přední část chodidla utáhněte o něco více, ale nepřehánějte to. Zkontrolujte velikost boty: příliš malá bota způsobuje opakované mikroúdery prstů do špičky.

Technika č. 7: asymetrické zavazování

➜ Pomáhá při bolesti na boční straně chodidla. Tlak odvede z podrážděného místa.

➜ Postup: U prvního očka začněte klasickým zavazováním a postupně posouvejte místo křížení tkaniček tak, aby se citlivé oblasti vyhnulo. V případě potřeby vynechte očko pouze na jedné straně.

Technika č. 8: zavazování při citlivé Achillově šlaše

➜ Snižuje tření na patě i napětí v okolí podrážděné Achillovy šlachy.

➜ Postup: Střední část chodidla utáhněte postupně a v oblasti nártu nechte zavazování o něco volnější.

Zavazování je malá disciplína sama o sobě a zaslouží si pozornost každého běžce, bez ohledu na jeho oblíbenou sportovní disciplínu. Na dlouhých tratích, například při maratonu, je správně zavázaná běžecká obuv ještě důležitější: závod trvá dlouho a chodidla by během něj měla zůstat téměř bez povšimnutí. Každý si musí najít techniku, která mu vyhovuje, a podle konkrétního tréninku i terénu ji průběžně upravovat.