Jak správně zavázat běžecké boty: kompletní průvodce

Zavazování běžeckých bot: klíčový detail

Zavazování běžeckých bot se často podceňuje, přitom jde o klíčový detail.

✓ Přispívá k celkovému pohodlí. Příliš utažené tkaničky vytvářejí tlaková místa na nártu. Příliš volné způsobují tření, a tedy potenciálně i puchýře, a neposkytují dostatečnou oporu.

✓ Podporuje oporu a stabilitu díky pevnému zajištění paty a stabilnímu usazení boty ve střední části chodidla. Když jsou boty správně zavázané, snižuje se riziko podvrtnutí.

✓ Lze ho přizpůsobit tvaru chodidla i osobním preferencím. Kromě volby správné velikosti umožňuje zavazování přizpůsobit botu různým tvarům chodidla, případným potížím i pocitům, které běžec preferuje.

Základy správného zavazování

Zjednodušeně lze zavazování shrnout do 4 klíčových bodů:

• Utáhnout na správnou míru: největší výzvou je najít rovnováhu mezi příliš pevným a příliš volným utažením. Když jsou tkaničky utažené správně, měl by se mezi jazyk boty a tkaničku vejít jeden prst.

• Dbát na symetrii: stejně dlouhé konce tkaniček na obou stranách pomáhají zajistit rovnoměrné utažení.

• Zvolit správnou délku a materiál: příliš krátké tkaničky znemožní některé techniky, ploché tkaničky obvykle drží lépe než kulaté. Existují také elastické tkaničky, které jsou vhodné zejména pro triatlon, protože urychlují obouvání. Nevýhodou je menší přesnost utažení.

• Zavázat dvojitý uzel: je snadný a pomáhá udržet zavázání bezpečně na místě.

Některým častým chybám se lze snadno vyhnout:

✓ Nechat dlouhé konce tkaniček volně plandat: ideální způsob, jak zakopnout! Zavažte dvojitý uzel, zasuňte konce pod tkaničky nebo do kapsičky na tkaničky, pokud ji bota má.

✓ Utahovat pouze nahoře : napětí by mělo postupně narůstat.

✓ Ignorovat další otvory na tkaničky: slouží k pevnému zajištění paty.

✓ Nikdy způsob zavazování neměnit: dává smysl upravit ho podle typu tréninku, například intervalů nebo dlouhého běhu, počasí, protože v horku chodidla otékají, i terénu, ať už jde o silnici, stezku, rovinu nebo kopcovitý profil.

8 osvědčených technik zavazování

Technika č. 1: klasické křížové zavazování

➜ Univerzální technika pro každodenní použití, pokud s chodidly nemáte žádný konkrétní problém.

➜ Postup: Protahujte tkaničky odspodu nahoru a u každého otvoru je překřižte. Utahujte postupně, aby se tlak rozložil rovnoměrně. Nakonec udělejte klasický nebo dvojitý uzel.

Technika č. 2: běžecký uzel

➜ Technika, která brání vyklouzávání paty a omezuje tření i vznik puchýřů v zadní části chodidla. Hodí se pro běžce s úzkou patou nebo botou, která je trochu větší.

➜ Postup: Veďte tkaničky obvyklým způsobem až k poslednímu otvoru, ale neprotahujte je jím. Každý konec protáhněte horním otvorem na stejné straně a vytvořte malé očko. Konce překřižte a každý protáhněte protilehlým očkem. Utáhněte směrem dolů a dokončete uzlem.

Technika č. 3: zavazování pro široké chodidlo

➜ Technika, která uvolní prostor v oblasti prstů a sníží tlak na přední část chodidla. Pro široká chodidla nebo pro každého, kdo chce mít vpředu více místa.

➜ Postup: Začněte zavazovat o jeden otvor výše, než je nejnižší otvor. Pokračujte standardním způsobem a přední část příliš neutahujte. V případě potřeby zakončete zajištěním paty (technika č. 2).

Technika č. 4: zavazování pro vysoký nárt

➜ Technika, která uleví od tlaku na nártu. Říká se jí také „skip lacing“ nebo zavazování s mezerou. Hodí se pro objemnější chodidla s vysokým nártem.

➜ Postup: Do bolestivé oblasti zavazujte standardně (technika č. 1). Otvor v místě tlaku vynechte a vytvořte tak uvolňovací mezeru. Dále pokračujte podle techniky č. 1 až nahoru.

Technika č. 5: paralelní zavazování

➜ Technika, která snižuje tlaková místa. Říká se jí také „bar lacing“. Pro chodidla citlivá na tlak.

➜ Postup: Tkaničky vedou vodorovně z jedné strany na druhou a na jazyku boty se nekříží. Protože se tato technika bez obrázku nebo videa obtížně vysvětluje, vyplatí se na internetu vyhledat názorný návod.

Technika č. 6: zavazování proti černým nehtům

➜ Techniku využívají zejména trailoví běžci, které při sebězích trápí černé nehty, ale také silniční běžci s citlivými prsty. Pomáhá zabránit narážení prstů do špičky boty.

➜ Postup: Použijte techniku č. 2, aby pata zůstala pevně na místě. Přední část chodidla utáhněte o něco více, ale bez přehánění! Zkontrolujte velikost boty: příliš malá bota vede k opakovaným mikroúderům prstů o špičku.

Technika č. 7: asymetrické zavazování

➜ Technika pro bolest na boční straně chodidla. Umožní odvést tlak z podrážděného místa.

➜ Postup: U prvního otvoru začněte standardním zavazováním a poté postupně posouvejte místo křížení tkaniček tak, abyste se citlivé oblasti vyhnuli. V případě potřeby vynechte otvor pouze na jedné straně.

Technika č. 8: zavazování pro citlivou Achillovu šlachu

➜ Technika, která omezuje tření na patě a napětí v okolí podrážděné Achillovy šlachy.

➜ Postup: Střední část chodidla utahujte postupně a v oblasti nártu nechte zavazování o něco volnější.

Zavazování je malá alchymie, které by měl běžec věnovat pozornost bez ohledu na svou hlavní disciplínu. Na dlouhých tratích, například při maratonu, je správné zavázání běžeckých bot ještě důležitější, protože zátěž trvá dlouho a chodidla by měla zůstat v pozadí. Každý si musí najít techniku, která mu vyhovuje, a podle tréninku i terénu ji průběžně upravovat.