Foulées Ludopital slaví třicítku rekordní účastí u Lille

Roubaix zažilo mimořádný ročník charitativního běhu na podporu hospitalizovaných dětí. Rodiny, přátelé i kolegové obsadili park Barbieux a na trasách od chůze přes dětský běh až po 10 km se jich sešlo téměř 3 400.

Po přívalových deštích z uplynulého týdne přišlo v neděli ráno příjemné slunce. V jednom z klenotů lillské metropole odložily rodiny, přátelé i kolegové honbu za časem a při třicátém ročníku Foulées Ludopital podpořili děti z nemocnic v regionu Hauts-de-France. Julien Duléo, který s pěnovými nudlemi v ruce směroval chodce, to říká bez okolků: „Každý rok překonáváme rekord v počtu přihlášených.“ Hranici 3 000 účastníků překonali organizátoři s velkým náskokem, a tak museli registraci uzavřít už deset dní před akcí. Charitativní běh dokonale odráží, jaký zájem dokáže vzbudit.

„Všechny vybrané peníze putují organizaci Ludopital,“ pokračuje Laëtitia Groot, ředitelka ošetřovatelské péče na klinice Ambroise Paré v Lille, právě když se chystá vyrazit na šestikilometrovou chůzi. Díky těmto aktivitám se nejmladším pacientům vrací úsměv, především prostřednictvím hraček. Scrat, fiktivní veverka z Doby ledové, Mimoni, Sněhurka… Celá sbírka se objevila na kapucích stovky dobrovolníků. „Ani nevím, který plyšák je můj,“ směje se dál Julien, který na jedno slunečné dopoledne odložil svou práci vývojáře softwaru.

Čtyři sportovní vozíky zvané joëlette (viz fotografie vlevo dole) odstartovaly v oblaku modrých balónků závod na 10 km za vřelého potlesku. Tříapůlletá Rachelle, která nemůže běhat, se nechala vézt rodiči, strýcem a tetou. Úsměvů neubývalo a tahle forma sportu se těší stále větší oblibě. V dojemném rozhovoru Pascal Baron, který si na začátku listopadu v Marbelle ve Španělsku hodlá se svou dcerou Romanou, trpící od narození malformací mozku, splnit bláznivý sen v podobě účasti na mistrovství světa v Half Ironmanu, přiznává, že „tohle jsou mimořádné chvíle. Ona všechno chápe. Přesně ví, co se děje.“

Jednatřicetiletý Thibaut Engelaere, vedoucí oddělení péče ve společnosti Ramsay Santé, tvrdí, že tyto aktivity „dávají hospitalizovaným pocit, že jimi nejsou“. „Chceme, aby si odnesli hezkou vzpomínku, ne trauma. Chceme, aby si vytvořili dobrý vztah k nemocnici. Vyhnout se syndromu bílého pláště, o to v této osvětě jde,“ dodává muž, který se tuto neděli postaví na start půlmaratonu v Marcq-en-Barœul a poté zamíří za hlavním cílem sezony: prolomit hranici čtyř hodin na Pařížském maratonu 12. dubna 2026. „Zkusím zaběhnout 10 km pod 50 minut,“ dodává běžec, který trénuje dvakrát až třikrát týdně.

Titouan Gilanton míří na třicet minut

V závodě samotném kraloval Titouan Gilanton, který zvítězil časem 34:01. „Přišel jsem se hlavně pobavit,“ pochvaluje si vítěz. „Dorazil jsem s kolegy z Talenz, firmy specializující se na audit a účetní expertizu.“ Tempo od prvního kilometru nasadilo šílené obrátky, dvacetiletý běžec proto zpočátku zvolnil a do čela se propracoval až v polovině závodu. „Často jsem běžel sám. V Roubaix jsem nikdy předtím nebyl. Park je skvělý,“ říká závodník, který se 15. listopadu pokusí na Urban Trail de Lille stlačit čas pod magickou hranici 30 minut.

Nedaleko obchodní školy EDHEC Business School se dařilo také Anthonymu Petitovi, který se za necelých 36 minut probojoval na stupně vítězů. Třetí člen týmu AXA Atout Coeur chce svůj osobní rekord vylepšit přímo v Lille. „Je to startovní čas po návratu do sezony.“ Vzpomeňme, že jistý Etienne Daguinos loni na Urban Trailu zaběhl evropský rekord na 10 km za 27:04. Ten už mezitím překonal Švéd Andreas Almgren ve Valencii časem 26:53. Almgren si pak odvezl bronz z mistrovství světa na 10 000 m, kde skončil za Etiopanem Yomifem Kejelchou a Francouzem Jimmym Gressierem. Tohle datum si rozhodně nenechte ujít…

Zájem o charitativní běhy nebyl nikdy větší. Sever Francie není výjimkou. V Lille se chystají Flo’WeRun a Challenge Ruban Rose, za několik týdnů pak v Bauvinu Color Run pro Téléthon. Možností, jak běžet pro dobrou věc, je zkrátka víc než dost.