Běhej se svým starším parťákem: běžecký klub, který sbližuje generace

Mezigenerační běžecký klub. Právě takový projekt před rokem vymysleli Eden a její „starý“. Patnáctého března se v centru Paříže uskutečnil první ročník akce „Běhej se svým starším parťákem“. Od samého začátku se koncept odlišoval od tradičních běžeckých setkání. Cílem bylo okamžitě spojit běžce všech věkových kategorií bez jakéhokoli limitu. „Chtěli jsme ukázat, že sport není otázkou věku. Spojuje lidi, vytváří vzpomínky a posiluje vztahy mezi generacemi,“ vypráví Eden, lékařka a tvůrkyně obsahu na sociálních sítích. Díky nakažlivé energii této mladé ženy se mezi účastníky během prvních dvou ročníků vytvořila skutečná sounáležitost.

Z otce na dceru

V rodině je tu otec. Muž, ke kterému její dcera od nejútlejšího dětství vzhlížela s obdivem. Když jí bylo pouhých pět let, viděla ho během cesty do Thajska pomáhat obětem tsunami, které zemi zasáhlo v roce 2005. V tu chvíli bylo rozhodnuto: stane se lékařkou. „Vystudovala jsem medicínu díky němu, nebo možná kvůli němu,“ usmívá se dnes, už jako absolventka a praktikující lékařka.

O několik let později si založila účet na TikToku, jehož princip byl jednoduchý: „Najděte diagnózu za 60 sekund.“ Brzy se do hry zapojili i její otec Mickael a Eden. Neustále se hecovali a natáčeli stále další videa o zdraví. Jejich dobrá nálada a smysl pro humor si rychle získaly početnou komunitu.

Projekty přibývaly. Ačkoli je Edeninou hlavní oblastí zájmu výživa, postupně ji propojila s další vášní: běháním. Lásku ke sportu jí od dvanácti let předával právě otec, když si odběhla svůj první závod na 10 km. „Po otevření ordinace můj otec hodně přibral. Pak si jednoho dne řekl: „Dost, takhle to nejde, musím se sebou něco udělat.“ Zhubl 35 až 40 kilo a začal naplno sportovat. Dnes má za sebou přes 25 maratonů a několik závodů Ironman. Je to stroj. Sleduju ho takhle sportovat od chvíle, kdy jsem byla úplně malá,“ vzpomíná.

Od té doby společně naběhali nespočet kilometrů a nasbírali stejně tolik vzpomínek. Eden je pravidelně sdílela na sociálních sítích, až z toho vznikl projekt „Běhej se svým starším parťákem“. Reagovala tak na zprávy mnoha členů své komunity, kteří si také chtěli zaběhat s rodičem, strýcem, tetou nebo starším sourozencem.

I tentokrát projekt přímo inspiroval její otec. „Vždycky jsem viděla tátu, jak bere lidi běhat. Je to jeho koníček,“ vzpomíná. „Dělal to ještě dřív, než jsem se narodila. Jak jsem vyrůstala, říkala jsem si, že bych to taky chtěla předávat dál. Přináší to tolik adrenalinu. Lidé jsou díky tomu šťastní. A pro duševní zdraví je to podle mě naprosto skvělé.“ Zvlášť když jde o začátečníky, kteří se do běhání pustí díky svému parťákovi nebo komunitní atmosféře. „Je opravdu skvělé vědět, že se nám podařilo rozhýbat lidi, kteří by jinak v neděli ráno zůstali v posteli před televizí.“

Na místě se dali dohromady jeden starší a jeden mladší parťák! “

Dva mezigenerační běhy jsou za námi

Díky tomuto sportovnímu setkání s neobvyklým konceptem se virtuální vztahy proměnily ve skutečné. Účastníci konečně dostali možnost něco společně prožít. Nemají čas se vídat, nemají energii vyrazit ven? Akce pořádaná Eden už žádné výmluvy nepřipouští. Konec rozdělování na mladé na jedné straně a starší na druhé. Vítáni jsou i čerství rodiče s kočárky. Běh se stává záminkou k setkání. Někteří účastníci prvního ročníku dorazili i podruhé, aby své vztahy ještě posílili.

„Jedna dvaasedmdesátiletá dáma, která celý život sportovala, přišla proto, že mě její zhruba dvacetiletá vnučka sledovala na sociálních sítích a řekla jí o akci. Babička jí na to řekla: „Dáme tě na sport, pojď, jdeme!““ Krásný příklad předávání vztahu ke sportu. Dvojice se dávají do řeči a často zazní otázka: „Kdo jste si navzájem?“ Pak každý vypráví svůj příběh. „Jedna maminka, která běhá maratony, přivedla svého šestnáctiletého syna, který s běháním teprve začínal. Bylo krásné se na ně dívat.“ Někteří dorazí dokonce sami. „Neuvěřitelné bylo, že se na místě dali dohromady jeden starší a jeden mladší parťák. Potkali se, celý běh absolvovali spolu a na konci si dokonce vyměnili telefonní čísla.“

Jednotlivé ročníky nemají pevně daná pravidla. První nabídl 6 km, druhý pak trasu dlouhou podle chuti každého účastníka, od 4 do 8 km. „Jeden zhruba sedmnáctiletý kluk, který pravidelně chodil do posilovny, přišel s maminkou, aby ji přivedl k běhání. Zvládla uběhnout 4 km v kuse!“ V Bois de Boulogne skupina obíhala dvoukilometrové okruhy a každý se zastavil, kdy chtěl. „To byl nápad toho starého,“ prozrazuje Eden a dodává: „On sám si tak říká, miluje to!“

Geniální nápad umožňuje začátečníkům povzbuzovat ty nejodhodlanější až do cíle. To vše v báječné atmosféře, s růžovým megafonem v ruce a reproduktorem puštěným na plné pecky. Nikdo tak nezůstává stranou ani při závěrečném posezení s rozdáváním tašek s logem, dárků a přátelským povídáním u pití.