Yoann Stuck: „Časem jsem si uvědomil, že námahu přijímám dobrovolně. Možná víc než většina“

V pátek 4. dubna vyšla kniha Yoanna Stucka s názvem „Život v rovnováze“. Marathons.com měl možnost setkat se s tímto usměvavým chlapíkem a promluvit si s ním o této události. Stejně osvěžující jako jeho životní příběh.

Yoann Stuck se na scéně vrcholového běhání objevil jako zjevení. Ke sportu se přitom dostal jen proto, aby „přestal kouřit“. Sotva přeháníme. Jeho fascinující a neobyčejný příběh si adoptivní Lyončan potřeboval zapsat do knihy (vydalo nakladatelství Vagnon), která je od nedávna k dostání v knihkupectvích. Vrací se v ní ke svému dětství, zraněním, láskám… i k rychlému vzestupu ve světě běhání, ať už na trailech, nebo na silnici. Jeho zatím poslední velký výkon? První maraton zvládl ve Florencii za 2:20 a skončil osmý… Máte sny, které vám připadají nedosažitelné? Pak si přečtěte „Život v rovnováze“ a pak si o tom můžeme promluvit.

Yoanne, tvoje kniha vyšla před týdnem. Už máš nějaké ohlasy?

Mám velkou radost. Ohlasů na knihu postupně přibývá a jsou velmi pozitivní. Zdá se, že se lidem líbí, inspiruje je a chtějí ji sdílet. To mě opravdu těší. Cílem té knihy je předávat dál. Než jsem začal běhat, žil jsem ze dne na den a myslel jen na večírky. Někdy se říká, že je dobré žít přítomností, ale já jsem tak ve skutečnosti nežil. Čas mě válcoval. I dnes je to pro mě výzva, ale už mu podléhám mnohem méně! Mám rád tenhle aktivní život, kdy se ve všech oblastech neustále posouvám, v rodině, v běhání i v práci… Myslím, že právě to je „ život v rovnováze“. Takže ano, z prvních reakcí mám radost. Lidé mi říkají, že se kniha dobře čte.

Jak ta kniha vznikla?

Před několika lety jsem se pustil do sociálních sítí, protože mě lidé kolem povzbuzovali, abych svůj příběh vyprávěl. Mně samotnému nepřipadal nijak zvláštní. Příběh člověka, který začne sportovat, aby přestal kouřit nebo zhubnul, není nic výjimečného. Nakonec jsem ale přijal, že příběh člověka, který se tak rychle dostane na vysokou úroveň a začne vytvářet zajímavé sportovní projekty, už o něco vzácnější je… Loni jsem skončil pátý celkově na Marathon des Sables (2024), což to jen potvrzuje. Když jsem začínal na sociálních sítích, možná jsem někdy nebyl úplně obratný, ale snažím se to dělat lépe. Stejně jako v běhání se všechno učím za pochodu, takže člověk zákonitě dělá chyby. Důležité je poučit se z nich. Kniha znamená přechod z virtuálního světa sociálních sítí do reality. Pokud si ji dnes budou lidé předávat dál, protože je inspirovala, bude to skvělé! Zároveň jsem chtěl sdílet i některé osobnější věci ze svého života, aby mi někteří lidé třeba lépe rozuměli. Do knihy jsem vložil kus svého soukromí. Potřeboval jsem to. Na sociálních sítích je těžší se takhle otevřít.

Mně samotnému nepřipadal nijak zvláštní. Příběh člověka, který začne sportovat, aby přestal kouřit nebo zhubnul, není nic výjimečného. Nakonec jsem ale přijal, že příběh člověka, který se tak rychle dostane na vysokou úroveň a začne vytvářet zajímavé sportovní projekty, už o něco vzácnější je
Yohann Stuck

Jak se podařilo Cécile Bertin spolupracovat s tebou na psaní, když jsi pořád někde na cestách?

(usměje se) Nějak jsme to vymysleli! V létě si vždy beru neplacené volno a s rodinou se usadíme v La Plagne. Mezi tréninky mám v té době trochu víc času. Hodně jsme spolu mluvili po telefonu. Ona naše rozhovory přepisovala do kapitol a já je pak upravoval. Druhou fázi, tedy skutečné uspořádání knihy, jsme zvládli ve druhé polovině roku. Když mi zrovna zbyl nějaký volný čas…

V knize jsi velmi otevřený, pokud jde o některé závislosti…

Napsat tu knihu pro mě bylo skutečným vysvobozením. Když jsem si ji znovu četl, postavila mě tváří v tvář některým skutečnostem. Dnes u alkoholu prožívám podobné věci jako tehdy, když jsem přestal kouřit. Možná je trochu silné říkat, že jsou dnes všechny planety v jedné linii, ale cítím v sobě ten proud, který se objevil už tehdy. Teď na tom ještě musím pracovat. Tahle závislost je mnohem složitější než závislost na cigaretách…

Zpátky ke sportu. Uvědomuješ si, že máš neuvěřitelně odolné tělo?

Ano, došlo mi to poměrně rychle, když jsem zjistil, jaké mám předpoklady. Když jsem začal běhat, za dva měsíce jsem zvládl deset kilometrů za 45 minut. Přitom jsem měl nadváhu a nesl si veškeré dědictví předchozího života. Začal jsem v srpnu na jihu Francie, kde bylo horko, takže podmínky rozhodně nebyly snadné… Brzy jsem ale také zjistil, že tréninkovou zátěž snáším opravdu dobře. Zlepšuji se. Ve dvaačtyřiceti jsem ve Florencii zaběhl pěkný čas (pozn. red.: 2:20), a to byl můj první maraton, na který jsem se skutečně připravoval.

V knize hodně mluvíš o rychlosti, o tom, jak tě baví, ale také o odolnosti a lásce k námaze…

Časem jsem si také uvědomil, že námahu přijímám dobrovolně. Možná víc než většina lidí. V obchodě se sportovním vybavením, kde pracuji, hodně poslouchám zákazníky. A všímám si určitých rozdílů.

Tenhle stachanovský přístup jsi zdědil po mamince?

Otce jsem skoro nepoznal. Od maminky odešel, když mi byly tři nebo čtyři roky. Na tátu nemám dobré vzpomínky, byl alkoholik. Máma mě vychovávala sama. Pracovala v noci v psychiatrické léčebně, aby si vydělala o něco víc, a sama si nechala postavit dům… Také mi neustále opakovala, ať se ve škole snažím, abych měl v profesním životě víc šancí než ona. Předala mi pracovní morálku a hodnoty spojené s obětavostí. Pak jsem pendloval mezi babičkou a matkou. Poměrně brzy jsem se naučil poradit si sám. V knize o tom hodně mluvím. Pracovat a přijímat bolest, která s tím přichází, mi nevadí. Právě naopak. Když v neděli sedím na gauči a sleduji cyklistické klasiky, mám chuť jít si zaběhat. Nemyslím si, že jsem hyperaktivní, ale rád jsem aktivní (usměje se)… Nabíjí mě to. Rovnováha je důležitá a moje partnerka Estelle mi s ní hodně pomáhá, hlavně s organizací.

Vzešel jsi z trailové kultury, ale zdá se, že ses zamiloval do maratonu. Můžeš nám o tom říct víc?

Důvodů je několik. Především mě baví příprava, kterou maraton vyžaduje. Myslel jsem, že bude mnohem nudnější. Ve skutečnosti si to užívám! I když při tréninku pořád běhám na stejných místech, neomrzí se mi to. Baví mě změny tempa, které mě vyvádějí z komfortní zóny. Po létě a CCC jsem si přípravu na florentský maraton opravdu užil. Mám rád rychlost a polykání kilometrů… Je to opojné! Příprava na Londýn byla o něco složitější, protože jsem pracoval s jinými tempy a snažil se běhat ještě rychleji. Uvidíme, co z toho bude. Musím přitom zvládat čtyřicet hodin práce týdně. Mám štěstí, že se v práci můžu osprchovat. Takže běhám do práce i zpátky! Využíváme každou možnost. Při trénincích poslouchám historické podcasty, ty miluju. Ať už šlo o Florencii, nebo Londýn, opravdu jsem si přípravu užil. A když se vrátím k původní otázce, protože mám rád rychlé trailové závody, maraton mi umožňuje trénovat i tímto směrem.

Jak si takový instinktivní člověk jako ty dokáže stanovovat dlouhodobé cíle?

(směje se) Musel jsi číst předmluvu od Adriena Ségureta… Někdy to s ním nemá lehké. Ale v tomhle ohledu jsem se opravdu stal mnohem rozumnějším! Od listopadu do dubna se zaměřím spíš na kros a silniční závody, případně kratší trailové závody, abych si udržel rychlost. Potom se zaměřím na závody jako XTerra Trails nebo MCC… A protože naběhám velký objem, rád bych pokračoval ve vícedenních etapových závodech. Ty miluju. Vrací se v nich lidský rozměr. Marathon des Sables potvrdil, že všechno, co jsem dělal předtím, mělo smysl, a chci v tom pokračovat.

Jaký bude tvůj cíl na startu Londýnského maratonu 27. dubna?

Pro mě bude cíl splněný, pokud se dostanu pod 2:20. Když zaběhnu 2:19:59, budu spokojený! Znamenalo by to o 20 sekund méně než ve Florencii, tedy o půl sekundy na kilometr… To mi stačí! Mise splněna. Doufám, že budu rozumnější než při své druhé CCC… Když ve mně zbyde ještě pár sekund, bude to jen bonus. A navíc jedeme celá rodina, takže to bude skvělé.

✔ Knihu Yoanna Stucka „Život v rovnováze“ si můžete pořídit u nakladatelství Vagnon.