Highway to Help: Robert Pope na turné

Ultra běžec Robert Pope 13. listopadu na svém instagramovém profilu napsal: „V neděli vyrazím na Highway to Help. Poběžím 2 000 km z Melbourne do Brisbane a budu kopírovat turné AC/DC. Čtyři týdny, žádné stopky ani rychlostní limity. Přidejte se ke mně na cestu

V neděli vyrazím na Highway to Help. Poběžím 2 000 km z Melbourne do Brisbane a budu kopírovat turné AC/DC. Čtyři týdny, žádné stopky ani rychlostní limity. Přidejte se ke mně na cestu.

Nejvytrvalejší veterinář na světě tak 16. listopadu v Melbourne odstartoval svou cestu po stopách legendární kapely AC/DC. Potkali jsme ho už loni v květnu v článku „Robert Pope stále běží“. Rodák z Liverpoolu miluje běh… a rock. Teď chytře využívá pozornosti, kterou přitahuje legendární AC/DC, aby pro svou věc získal co nejvíc lidí a peněz pro tři organizace: The Smith Family, NSPCC a WWF. První dvě pomáhají dětem žijícím v chudobě v Anglii a Austrálii. WWF chrání svět zvířat, což je Robertovi blízké.

Pro WWF už peníze vybíral během své neuvěřitelné cesty po stopách Forresta Gumpa (2016–2018)… Rob Pope, povoláním veterinář a mimořádný běžec, se tedy znovu vydává na cestu. Z Melbourne vyrazil 16. listopadu 2025 a zahájil běh „Highway to Help“, který kopíruje australské turné AC/DC. Od tohoto data až do koncertu v Brisbane 18. prosince bude na trase. Každý den chce uběhnout přes 70 km. Čtyři týdny dřiny, které mají něco změnit: „Skvělá zpráva je, že AC/DC tenhle běh plně podporují. Prodávají nafukovací kytary, podepsané i nepodepsané, a výtěžek jde na charitu. Byl to jejich nápad, vůbec jsem je o to nežádal. Neuvěřitelně velkorysé gesto.“

Osamělý běžec s věčným úsměvem

© Robert Pope

Rob není obyčejný běžec. Na dlouhou zátěž a extrémní výzvy je zvyklý. V letech 2016 až 2018 urazil napříč Spojenými státy více než 25 000 km (!), což odpovídá pěti přejezdům země, a stal se prvním člověkem, který zopakoval fiktivní běh z filmu Forrest Gump. Tahle cesta ho zocelila a pořád v něm zůstává: „Myslím, že pořád běžím. Nemyslím, že můj běh skončil. Nechci, aby skončil, i když si uvědomuju, že okno příležitosti se mi zmenšuje… Pokud ten okamžik přijde a já už znovu nevyrazím, budu se sebou díky tomu, co jsem dokázal, smířený, i když budu pořád chtít víc. Chci už jen naposledy vyrazit na cestu, kterou by mohla vidět moje dcera“.

Loni v květnu nám svěřil, že by rád běžel Austrálií: „Austrálii jsem nikdy nepřeběhl a moc rád bych uskutečnil podobný projekt, pořád sólo. Nejspíš nebudu nejrychlejší, kdo ji přeběhne, ale na tom nezáleží. Příští červen bych si v Anglii nebo někde jinde v Evropě chtěl na týden vyrazit zaběhat, právě v týdnu svých narozenin. Na sociální sítě nikomu nic nenapíšu. Chci jen běhat a vnímat, co mi říká tělo, bez tlaku, 80 kilometrů denně. Zjistit, jestli mě to pořád baví. Musím totiž připustit, že už to tak být nemusí. Možná už je toho na mě moc… Každopádně už jsem jednou nohou v projektu: nedávno mi jedna rodina laskavě věnovala vozík v hodnotě 400 eur, protože můj se ve Spojených státech rozbil. Takovou cestu už teď musím podniknout.“

O pár měsíců později je to tady. Nese s sebou energii rocku a zvuk AC/DC. Hudba mu sice pomůže náročnou cestu zvládnout, Robert ale dobře ví, do čeho jde. 28. listopadu v rádiu ABC Radio Adelaide prohlásil, že podobný běh je „zábava typu 2, tedy druh zábavy, který je příjemný až ve vzpomínkách“. Typická hláška „Popea“ silnic. Už ho vidíme, jak se po jejím vyslovení rozesmál. A pokud jde o jeho lásku k hudbě, nemohl si přát lepší turné než tohle australské: „AC/DC vždycky patřili mezi mé oblíbené kapely. Na jejich koncertech jsem byl mnohokrát. Když jsem byl ve Spojených státech (pozn. red.: po stopách Forresta Gumpa), hudba pro mě byla velkým zdrojem inspirace a AC/DC jako by hráli vždycky ve chvíli, kdy jsem je potřeboval. Došlo to tak daleko, že jsem si stanovil pravidlo: kdykoli začne hrát AC/DC, nesmím přestat běžet. Tak to prostě bylo. Ať jsem byl kdekoli, musel jsem pokračovat v běhu.“

Charita jako společná nit

Rob běží, aby dával i přijímal. Tady nejde o rekordní výkon, ale o způsob, jak probudit štědrost, spojit lidi kolem určité věci a konkrétního gesta. Stačí se podívat na jeho široký úsměv v každém videu z cesty. Robert se usmívá i v bolesti. Když nemůže spát nebo musí s vozíkem projet rozbitou cestu… Jeho stories jsou skvělé. Díky zkušenosti moderátora podcastu pro Red Bull má Robert svůj moderátorský talent dobře natrénovaný. Na webu AC/DC najdete odkaz na charitativní běh Roba Popea, který si před startem nechal od australských hvězd podepsat několik nafukovacích kytar.

A i tentokrát se jednoduchost a velkorysost Angličana dočkaly odměny: „Protože tyhle kytary prodávají, chtěli mi jednu předat osobně. Už jsem měl lístky na koncert, ale před vystoupením mě požádali, abych přišel na určité místo. Čekali jsme tam s manželkou a dcerou a najednou jsem uviděl Briana Johnsona, zpěváka kapely. Přišel a předal mi kytaru. Byl skvělý, ke všem se choval přátelsky, prostě Brian… Byl jsem z něj tak unešený, že mi až později došlo, že tam byli i Angus, Stevie a Chris. Po koncertě jsem se znovu potkal také s Mattem, bubeníkem. Všichni jsou opravdu úžasní a neuvěřitelně skromní. Byl to tak výjimečný zážitek.“

Veškerý výtěžek z nafukovacích kytar, podepsaných i nepodepsaných členy AC/DC, které se prodávají v pop-up stáncích při jednotlivých koncertech, poputuje třem uznávaným organizacím: The Smith Family, NSPCC a WWF. K 5. prosinci už Robert vybral přes 6 000 eur z cílových 7 500 eur. Únava se ozývá, nálada ale zůstává skvělá: „Většinou jsem unavený, ale pořád se mi daří postupovat docela dobře. Nohy i strava si už zvykly a všechno víceméně funguje, i když pořád hasím zranění: zlobí mě levá holenní kost, pravá achilovka, levý hýžďový sval a ohybač levého boku. Každý den se zdá, že jeden z těch problémů je horší než ostatní. Pořád tedy něco hasím, ale do dalšího průběhu zůstávám poměrně optimistický a dál ukrajuju kilometry“.

Highway to Help, most, nebo spíš cesta mezi rockem, běháním a lidskostí.

➜ Více zde: Podcast How to be superhuman?
➜ Přispět na Highway to Help
➜ Stránka běhu na webu AC/DC