10 legendárních pasáží nejslavnějších maratonů, kde se dějí zázraky

Maraton není jen startovní čára a medaile v cíli. Je to celá cesta, nabitá emocemi, působivými scenériemi a okamžiky, které se vryjí do paměti každého finišera. Některé úseky se staly legendárními a nabízejí zážitek, který někdy předčí i výsledný čas. Od Vatikánu v Římě po londýnský Tower Bridge přinášíme 10 míst, která by měl každý běžec alespoň jednou za život poznat.

Řím – Vatikán

Řím je ideální maraton pro každého, kdo chce spojit památky, historii a běh. Závod nabízí skutečnou pohlednici italské metropole. Průběh kolem Kolosea bere dech, ale největší kouzlo přichází na Via della Conciliazione, tedy „Ulici smíření“, s bazilikou svatého Petra přímo před očima. Hluk města na chvíli utichne a člověk má skoro pocit, že se vznáší směrem k vatikánskému náměstí. Kolem 17. kilometru se před běžci otevře monumentální, téměř neskutečná scenérie. Mezi italským temperamentem a posvátným tichem je slyšet už jen pravidelný klapot kroků tisíců běžců po dlažebních kostkách. Je to jedna z mála příležitostí v roce, kdy je tento úsek uzavřený pouze pro závod. Zaběhnout si Římský maraton znamená získat neocenitelnou možnost proběhnout místem nabitým historií.

Od římského Vatikánu po londýnský Tower Bridge: 10 legendárních úseků, které maratoncům nahánějí husí kůži. Emoce, husí kůže a nezapomenutelné scenérie.

Madrid – okamžik, kdy se maratonci a půlmaratonci rozcházejí

Madridský maraton je závod s vlastním charakterem. Je to svátek běhání pro celé Španělsko. Na programu jsou tři distance, maraton, půlmaraton a 10 km, a celé město pulzuje v jednom rytmu. V den závodu se ulice španělské metropole promění v obrovský festival a Zurich Rock‘n’Roll Running Series Madrid dostává svému názvu: živá hudba, tanečníci, nadšení diváci a více než 30 míst s doprovodným programem lemují trať. Nejsilnější okamžik ale přichází krátce před polovinou závodu, v místě, kde se jednotlivé trasy rozdělují. Kouzlo této chvíle spočívá v běžcích, kteří se zastavují, objímají své blízké a přejí jim hodně štěstí, než se vydají každý vlastní cestou. Na jedné straně ti, kteří pokračují na královskou vzdálenost 42,195 km, na druhé účastníci půlmaratonu nebo desítky, rozumnější, ale stejně hrdí. Madrid je jedinečný maraton s převýšením i atmosférou velké oslavy. Mísí se tu odhodlání, respekt a kamarádství.

Marine Corps Marathon (Washington) – dělový výstřel a Kapitol

Marine Corps Marathon je tradiční závod ve Washingtonu, hlavním městě Spojených států. Začíná ve velmi silné atmosféře. Běžci už stojí připraveni na startu, když zazní americká hymna a zavládne téměř katedrální ticho. Poté start označí dělový výstřel jako symbol odvahy a památku těch, kteří sloužili v armádě. Trať vede kolem Kapitolu, prochází významnými čtvrtěmi americké metropole a vzdává hold veteránům průběhem kolem Arlingtonského hřbitova nebo Lincolnova památníku. Od začátku je jasno: tento maraton je stejně tak závodem jako poctou vojákům padlým v boji.

Boston – The Scream Tunnel

Bostonský maraton patří k nejprestižnějším závodům na světě. Dlouhá přímá trať z Hopkintonu do Bostonu vede přes řadu malých měst, jejichž obyvatelé oslavují běžce jako hrdiny. Jeden úsek ale tepe v rytmu celého závodu: kampus Wellesley College krátce po 21. kilometru. Atmosféra je tu jedinečná. Tisíce studentek lemují silnici a vytvářejí takzvaný „Scream Tunnel“. Několik dní předem připravují transparenty a originální pokřiky na podporu běžců. Jejich hluk je slyšet už kilometr před samotným místem. Jakmile do něj vběhnete, strhne se lavina křiku, úsměvů a čirého šílenství. Někteří běžci zpomalí, jiní se dokonce zastaví, aby studentky políbili. Tradice je to stejně nečekaná jako dojemná. Tento tunel decibelů patří k duši Bostonského maratonu: směs nadšení, něhy a syrové energie, díky níž člověk na pár vteřin zapomene na bolest z námahy.

Boston – Heartbreak Hill

Mluvit o Bostonu a vynechat Newton Hills nejde. Čtyři obávaná stoupání mezi 26. a 32. kilometrem postupně ničí nohy i psychiku. Poslední a nejznámější z nich je Heartbreak Hill, kopec, jehož název mluví za vše. Výraz se zrodil v roce 1936. Tehdy obhájce titulu Johnny Kelley v tomto slavném stoupání předběhl svého soupeře Ellisona Browna a povzbudivě ho poplácal po rameni. Browna ale toto gesto nezlomilo, naopak ho vyburcovalo. O chvíli později soupeře znovu dostihl a doběhl si pro vítězství. Novinář Boston Globe Jerry Nason tehdy napsal, že Brown „zlomil Kelleymu srdce na kopci“.

Název Heartbreak Hill byl na světě a od té doby už neopustil legendu Bostonského maratonu. Od té doby se z tohoto stoupání stal symbol vnitřního boje každého běžce. Po více než 30 kilometrech v nohách prověří hlavu stejně jako tělo a mnoha účastníkům zhatí sen o vysněném čase. Diváci po obou stranách silnice křičí ze všech sil, aby běžce udrželi na nohou. Je to krátké, ale zrádné stoupání s převýšením 27 m. Zlomový okamžik závodu, na kterém řada běžců naplno narazí do pověstné maratonské zdi. Pro některé je to ale naopak chvíle vysvobození: jakmile kopec zdolají, dlouhý seběh je zavede do centra Bostonu.

New York – Queensboro Bridge a First Avenue

Queensboro Bridge je klíčovým okamžikem Newyorského maratonu. Přichází krátce po 25. kilometru jako chvíle zavěšená mezi dvěma světy. Nejprve zavládne téměř náboženské ticho. Daleko od davu je slyšet jen zvuk karbonových bot na asfaltu. Výhled na panorama Manhattanu je velkolepý. Pak ale běžci z mostu seběhnou a čeká je skutečný koncert: First Avenue a tisíce diváků stojících na zábranách v naprostém vytržení. Křik, hudba, transparenty, děti natahující ruce. Na tomto magickém úseku, kterému se přezdívá „zeď zvuku“, zaručeně naskočí husí kůže. Kontrast mezi tichem a energií města patří k nejsilnějším zážitkům, jaké může běžec zažít. Tato dávka energie přichází v pravý čas, než se běžci vydají do Bronxu a postaví se stoupáním v Central Parku.

Paříž – Champs-Élysées

Paříž si pro svůj maraton chystá velkolepou kulisu. V zádech Vítězný oblouk, pod nohama nejkrásnější třída světa a před očima lidská řeka řítící se vpřed. Jen těžko lze vymyslet působivější začátek. Zachovat klid v takové scenérii není snadné, zvlášť když se dostaví emoce z celého závodu. Pozor ale: startovní adrenalin může klamat. Seběh po Champs-Élysées svádí nohy ke zrychlení, přitom závod teprve začíná. Je to jedna z pastí Pařížského maratonu: výjimečnou kulisu si užít, ale nenechat se strhnout a držet se svého tempa.

Athény – vstup na Panathénský stadion

Běhat v Athénách znamená vrátit se ke kořenům. Pro zkušené maratonce je to způsob, jak uzavřít celý kruh. Po 42,195 kilometrech námahy, vedra a stoupání vběhnou závodníci konečně na Panathénský stadion, celý z mramoru, který nechali Athéňané postavit pro první novodobé olympijské hry. Bílé tribuny odrážejí slunce a diváci vítají finišery jako hrdiny. Právě v Athénách zapustil maratonský mýtus své kořeny, na místě, kde měl maratonský posel vydechnout naposledy. V tu chvíli má cílová čára zvláštní chuť. Každý běžec cítí silné spojení mezi historií a vlastním závodem. Athénský maraton není jen závod. Je to skutečná pouť.

Berlín – Braniborská brána

Tohle je nejspíš nejikoničtější obraz moderního maratonu. Cíl už je na dohled, jen pár kroků za ní. Nejdřív ale musíte proběhnout Braniborskou bránou. Památník, který byl svědkem německých dějin, se na jeden den promění v bránu k vysvobození pro všechny maratonce. Hluk davu, vlajky národů, hudba v závěru závodu. Všechno je připraveno na emotivní doběh. Když se řekne Berlínský maraton, většina lidí si okamžitě vybaví Eliuda Kipchogeho, skutečnou legendu tohoto závodu, i všechny ostatní, kteří zde psali maratonskou historii.

Pro hobby běžce je tento okamžik vysvobozením. Když se brána objeví v dálce, vědí, že utrpení se konečně chýlí ke konci. Je to bezpochyby nejfotografovanější úsek maratonu. Místo, kde běžci vyčerpaní, ale povznesení nacházejí poslední zbytky sil, o kterých dosud netušili. Krok se prodlužuje a tempo zrychluje. Za podpory davu a kulisy naplněné historií finišeři probíhají touto legendární cílovou pasáží ve víru emocí, které umí nabídnout jedině maraton.

Berlínský maraton 2025 se poběží v neděli 21. září. Jde o jeden z hlavních maratonských závodů sezony, který je známý jako nejrychlejší maraton na světě. Díky rovinaté a rychlé trati padlo v německé metropoli už 13 světových rekordů a ročník 2025 slibuje další velkou podívanou se startujícími hvězdami Sabastianem Sawem, Mikesou Mengeshou, Rosemary Wanjiru a dalšími.

Londýn – Tower Bridge

Londýnský maraton je nejpopulárnějším maratonem na světě. Do loterie o startovní číslo pro ročník 2026 se přihlásil více než milion lidí. Není žádným tajemstvím, že atmosféra tohoto závodu je výjimečná. Nejikoničtějším místem je bezpochyby průběh přes Tower Bridge. Běžci se na něj dostávají krátce před polovinou trati, přesně v pravý okamžik. Po dlouhém monotónním úseku prudce zahnou a najednou se před nimi otevře úplně jiný svět. Temže se třpytí, londýnské věže se tyčí k nebi a Tower Bridge se konečně objeví v celé své majestátnosti, téměř neskutečný.

Na chodnících se tísní tisíce diváků a hluk začíná být ohlušující. Každé zavolání jména dodá běžcům trochu energie a hrdosti. V tu chvíli už nejsou anonymními účastníky, ale rockovými hvězdami dne, které nese dav v naprostém vytržení. Je to jeden z úseků, kde krása místa zesiluje prožívané emoce a běžci si mohou naplno uvědomit, jaké mají štěstí, že tu jsou. Někteří přebíhají most se zvlhlýma očima a nedokážou říct, jestli za to může pot, slzy, nebo prostě emoce. Londýnský maraton je přesně o tom: velká lidová oslava pod širým nebem, jejímž dokonalým symbolem je Tower Bridge.

Tokio – Císařský palác a Ginza

Mezi šesti původními Majors je Tokijský maraton možná tím nejzáhadnějším. Získat startovní číslo není snadné a ze 38 000 účastníků přijíždí ze zahraničí jen zhruba třetina. Pocit, že vstupujete do úplně jiného světa, je proto ještě silnější. Už na startu v Šindžuku člověka pohltí hustota startovního pole: tisíce běžců se vydávají na trať v dokonale sehrané choreografii. Japonské publikum je zdrženlivější než v Evropě a povzbuzuje především úklonami, úsměvy a rytmickým potleskem. Jeho nadšení je méně hlučné, zato zdvořilé a upřímné.

Trať střídá moderní tvář města s tradicí: osvětlené tepny Ginzy, uličky Asakusy i klidné výhledy na Císařský palác. Tady se závod mění téměř v tichou meditaci. V Tokiu je maraton stejně tak sportovní výzvou jako kulturním zážitkem: přesným, uklidňujícím, exotickým a hluboce působivým.

Za každým maratonem stojí město, historie a emoce. Tyto legendární úseky připomínají, že běh není jen otázkou výkonu. Je to způsob, jak se dívat na svět jinak a především sdílet jedinečný okamžik s ostatními. Pro mnoho běžců mají tyto chvíle větší cenu než výsledný čas. Přesně o tom maraton je: prožít emoce, které dokáže nabídnout jedině běh.

➜ Prohlédněte si kalendář maratonů