Z cyklistického pelotonu do běžeckého závodu: Mathieu Van Der Poel, Tony Martin, Nacer Bouhanni… cyklisté, kteří začali běhat

Zima každoročně přivádí do běžeckých pelotonů triatlonisty a cyklisty, někdy stále aktivní, jindy už v nové životní etapě. Běh láká sportovce z nejrůznějších prostředí, včetně špičkových atletů hledajících nové výzvy. Pro vyznavače kola se testování vlastního potenciálu na silnici stává zimním cílem, někdy i novou kapitolou po konci kariéry.

V posledních měsících přibývá výrazných výkonů cyklistů, kteří obuli běžecké boty. Jedním z posledních, kdo nedávno rozvířil komunitu na Stravě, je superstar Mathieu Van Der Poel. Trojnásobný mistr Evropy v cyklokrosu zaběhl 10 km tempem 3:22 min/km a aktivitu nazval „Je to můj návrat na Stravu?“. Příspěvek vzbudil obrovskou pozornost: nasbíral přes 1 200 komentářů a téměř 70 000 kudos. „MVDP“ mohl ukázat svůj talent také na říjnovém půlmaratonu ve Valencii, na který se přihlásil. Přestože Nizozemec nakonec na start nenastoupil, jeho jméno na startovní listině neušlo pozornosti.

Tento talentovaný závodník není jediný, kdo se vydal touto cestou. Němec Tony Martin, čtyřnásobný mistr světa v časovce, si poprvé vyzkoušel asfalt v závodě na 21 km, který zvládl za 1:24. Nad výkony běžeckých specialistů žasl a poznamenal: „na mě to není špatné, ale na špičku to má hodně daleko“. Nacer Bouhanni, bývalý francouzský šampion a profesionální cyklista, zaběhl frankfurtský maraton za 2:34:36. Pouhý rok poté, co pověsil kolo na hřebík. Před několika týdny francouzský sprinter dokončil půlmaraton v Boulogne-Billancourt za 1:11:37 a nyní ve Valencii 7. prosince míří pod 2:28.

Jimmy Whelan, od australského cyklistického talentu k půlmaratonu za 1:01:37

Jedním z nejpozoruhodnějších případů je Australan Jimmy Whelan. Devětadvacetiletý sportovec, který po profesionální cyklistice přešel v roce 2024 k běhání, zaběhl půlmaraton ve Valencii za působivých 1:01:37 půlmaraton ve Valencii, což je třináctý nejlepší australský výkon všech dob. Sedm let závodil na nejvyšší cyklistické úrovni, mimo jiné v seriálu WorldTour, a zároveň má za sebou běžeckou minulost až do svých 20 let. Nadějný půlkař těží z mimořádné vytrvalostní základny. Sám přiznává, že má „cheat code“, tedy náskok vybudovaný obrovským objemem na kole.

Jeho běžecké týdny s objemem 200 km, umožněné lety intenzivního tréninku, dokazují, že se nebojí vršit jeden kilometr za druhým. Vítěz kategorie U23 na Tour of Flanders 2018 pochopil, že si vybudoval základ silnější než „kdokoli v běhání“. Jeho původním cílem po konci kariéry bylo stát se profesionálním triatlonistou a zaměřit se na závody Ironman 70.3 i olympijské hry v Los Angeles 2028. Od té doby se jeho plány změnily. Jimmy Whelan se nyní soustředí výhradně na jeden sport a sní o olympijské kvalifikaci v maratonu.

Silný základ pro běh

Tuto lehkost najdeme u řady cyklistických specialistů. Pro lidi zvyklé trávit třicet hodin týdně v sedle není několik hodin běžeckého tréninku nepředstavitelných. Běh je časově výrazně méně náročný než cyklistika a umožňuje dosáhnout dobré, někdy i vynikající úrovně bez takového tréninkového objemu jako na kole. S výjimkou ultravytrvalců si žádný běžec nemůže dovolit běhat čtyři až osm hodin denně. Pro cyklisty je to rutina.

Damien Monier, bývalý profesionál, který se stal amatérským běžcem, je názorným příkladem. „Ročně jsem na kole najezdil 30 000 km, tedy 25 hodin týdně, bez jediného dne volna. Pak následovaly tři týdny závodů se dvěma volnými dny. Bylo to náročné,“ vzpomíná muž, který v roce 2010 vyhrál 17. etapu Gira.

Sportovec dnes vedle práce asistenta a maséra v týmu Cofidis také běhá a ve své nové disciplíně se rychle prosadil. „Z hlediska času a vzdáleností jsou to dva odlišné sporty, ale našel jsem mnoho podobností ve způsobu tréninku i v překonávání sebe sama.“ Po pěti měsících běhání, během nichž absolvoval tři až čtyři tréninky týdně, skončil bývalý cyklista druhý na 25 km závodu Trail des Volcans v Auvergne. „Jako každý správný cyklista jsem to chtěl urvat, takže jsem si vybral 25 km. Ten den jsem si to hodně užil a výsledek nebyl vůbec špatný“.

Ocelová hlava z cyklistického pelotonu

Clermontský běžec si brzy získal pozornost trenéra Cyrilla Merlea, bývalého běžce na národní úrovni. Specialistu zaujal Damien Monier svou „obrovskou vytrvalostí“ i „velkým potenciálem“. Léta na vysoké úrovni mu dala obrovský motor. Také železnou psychiku zděděnou po asketické kariéře v pelotonu. „Profesionální cyklista je z 50 % o nohách a z 50 % o hlavě,“ zdůrazňuje vytrvalec, kterého lákají dlouhé distance. Clermontský běžec by se jednou rád postavil na start maratonu a zaútočil na neoficiální rekord bývalých silničních dříčů. Na výkon „málo známého italského profesionála, který v roce 2007 zaběhl 2:26:26“.

Damien Monier je trenérem popisován jako „profesionál a puntičkář“, což je výsledek 19 let kariéry. Sám se baví svou výraznou chutí podstupovat námahu, potěšením z toho, když si „dává do těla“, a touhou poměřit se s nejlepšími. Vlastnost typická pro cyklisty, kteří jsou vždy připraveni „trpět“.

Cyklisté a jejich mimořádné přednosti

Mnohonásobný francouzský mistr v dráhovém stíhacím závodě také ve své nové disciplíně objevil téměř úplnou absenci taktiky. Při hromadných startech, kde je nejlepším způsobem rozložení sil běžet konstantním tempem, jsou explozivní nástupy jako na kole vzácností. Tohle na životě vrchaře ocenil. „Je příjemné sledovat, jak se skupina za tebou trhá, jak závodníci vzadu začínají odpadat a ty pořád držíš. Při běhu v tom trochu poznávám stejný scénář“.

Před svým prvním krosem mu trenér označil dva nebo tři soupeře, s nimiž nemá držet tempo, protože jsou mimo jeho dosah. To však stačilo, aby se pokusil proniknout do čelní skupiny. „Zahrál jsem to jako cyklista: držel jsem se v háku za prvním, celou dobu se schovával a na konci zaútočil. Nebylo to ode mě zrovna fér, byl to můj první kros, tak doufám, že mi to odpustil“. Čestná umístění na francouzských mistrovstvích v krosu v kategorii Master pak přibývala: 18. místo v roce 2023 v Carhaix, 8. místo v Cap’Découverte v roce 2024 a 15. místo v roce 2025 v Challans. Velmi přesvědčivé výsledky, které dokládají obrovský talent sportovců přicházejících z cyklistiky.

Náročný přechod z kola k běhu

Přechod ale není vždy jednoduchý. Přesun ze sportu bez nárazů do disciplíny zatěžující pohybový aparát často vede ke zraněním. Běh lze s cyklistikou dobře kombinovat, opačný přechod bývá složitější. „Momonne“ to poznal krátce po Trail des Volcans a klasickém závodě Marvejols-Mende, který jako nováček dokončil za 1:22. „Dokázal jsem běhat dva měsíce, než jsem na tři měsíce přestal. Dva roky jsem byl uvězněný v nekonečném kolotoči nucených pauz,“ vypráví třiačtyřicetiletý dříč, kterého v té době zastavily už objemy kolem 50 km týdně.

„Zpočátku jsem trpěl bolestmi svalů, které jsem do té doby neznal. Pořád jsem kvůli zraněním hodně využíval kombinovaný trénink“. Díky vytrvalosti si běžec z Cof’ připsal několik skvělých výkonů: půlmaraton za 1:07:19, 10 km za 30:53 a také titul vicemistra Francie v kategorii Master na 10 km v roce 2024.

Jeho tělo se změnilo, stehna zeštíhlela a postava se přizpůsobila. Muž, který se zúčastnil všech tří Grand Tours, vyměnil svou „cyklistickou muskulaturu“, výhodnou v trailovém terénu a kopcích, za lehčí běžecký profil. „Cítím, že už nemám sílu jako v prvních letech tohoto sportu,“ poznamenává. Nyní dokáže běhat přes 100 km týdně. Opatrnost je ale stále na místě. Po překročení určité hranice se bolesti vracejí. Damien Monier své tělo díky profesionální minulosti zároveň velmi dobře zná.

Cyklistů, kteří přecházejí z pelotonu do běžeckých závodů, přibývá. Jejich vytrvalost je působivá stejně jako psychická odolnost zocelená tisíci hodin v sedle. Jde o nesporné přednosti, které představují značnou výhodu, i když si tito sportovci musí zvyknout na novou disciplínu plnou nárazů.

➜ Objevte kalendář maratonů