Už jste se někdy setkali s centrálním guvernérem?

Model centrálního guvernéra

Stalo se to znovu před několika týdny… Na startu slavného závodu mezi Saint-Étienne a Lyonem k nám dolehl šepot několika známých běžců. V jejich zasvěceném rozhovoru se opakoval jeden výraz: „centrální guvernér“… Prý jde o zázračný způsob, jak překonávat rekordy. Ještě před startem jsme se proto pustili do pátrání v dostupných zdrojích. Informace začaly rychle zapadat do sebe. Guvernér má během závodu skutečně svou roli, ještě důležitější je ale zřejmě při tréninku.

Vysvětlíme: model centrálního guvernéra je název teorie, kterou v roce 1997 představil jihoafrický vědec Timothy Noakes, uznávaný i zpochybňovaný zároveň. Co tento akademik tvrdí? V návaznosti na práci nositele Nobelovy ceny za medicínu z roku 1922 Archibalda Hilla, který vyslovil hypotézu, že srdce chrání mozek, Noakes přišel s následujícím předpokladem: nervový systém reguluje výkon ve stavu únavy a mozek omezuje naši schopnost jít za hranici vnímané únavy, aby zajistil naše přežití. Podle něj má mozek, tedy guvernér, roli regulátoru výkonu. Únava proto není jen fyziologický jev, ale také užitečný signál chránící organismus. Tento model zpochybňuje vědecky přijímaný názor, že únava vzniká kvůli srdečním limitům, kdy srdce už nedokáže svalům zajistit podmínky potřebné k pokračování ve výkonu na stejné úrovni. Pocit únavy by tak vycházel z dosažení této hranice. Podle teorie centrálního guvernéra je únava nástrojem těla, který nás nutí zpomalit. Mozek vyhodnocuje různé periferní podněty (svalovou únavu, tělesnou teplotu, okysličení, bolest, zranění…), ale také některé psychologické faktory (zkušenost s danou vzdáleností, očekávaný výkon, sebevědomí…). Jedním z argumentů doktora „guvernéra“ je situace, kdy běžec v závěru závodu znovu najde síly, například v posledním kilometru, přestože jeho tělo bylo o pár kilometrů dříve úplně na hraně.

Noakes od praxe k teorii

Timothy Noakes, vědec a profesor na Univerzitě v Kapském Městě v Jihoafrické republice, toto téma sám testoval. A rozhodně ne málo! Tento vědec zamilovaný do běhání a sportu obecně, který psal také o cyklistice nebo ragby, absolvoval více než 70 maratonů a ultramaratonů. Ty mu nepochybně posloužily jako praktický základ pro jeho pozorování. Nedá se mu vyčítat nedostatek vášně pro toto téma! Jeho práce sklidila uznání a pomohla posunout výzkum dál. Píše o ní ve svých četných knihách o běhání. Doktor se věnoval také výživě a dietologii, jeho postoje k těmto tématům však vědecká komunita široce kritizovala. Do této debaty se zde pouštět nebudeme, tyto kontroverze ale nabádají k opatrnosti při uvádění rad Timothyho Noakese do praxe. Jak už jste pochopili, teorie centrálního guvernéra vyvolává v běžeckých balících debaty, protože běžci dává možnost experimentovat, dotknout se své pověstné komfortní zóny a možná ji i překonat. Neřídit se vlastním tělem může zavánět experimentováním na vlastní pěst, každý amatér ale zároveň dokáže pochopit smysl tohoto výzkumu. Vztah se svým guvernérem si musíte vybudovat sami.

Model, který si každý musí přizpůsobit

Nejsme Ironmani v pravém slova smyslu. Naše těla nejsou z oceli a musíme se vyrovnávat s mimořádnou složitostí organismu, jeho křehkostí i možnostmi. Myšlenka guvernéra samozřejmě může spočívat v tom, že své limity budeme opatrně hledat… v mezích možného a rozumného. Co platí pro profesionálního sportovce, nemusí platit pro amatéra, který běhá jednou týdně. Amatérský sportovec se touto teorií může inspirovat při posouvání vlastních hranic, každý ale musí se svým tělem komunikovat individuálně a s respektem. Komfortní zóna je totiž subjektivní, stejně jako představa překonávání sebe sama. A možná se právě tady v teorii guvernéra skrývá paradox: své tělo se budou pokoušet „ignorovat“ ti, kteří ho už znají dokonale… Tato teorie se týká především šampionů, kteří se rozhodli vyzkoušet všechny metody, aby získali pár minut nebo sekund. Inspirovat se jí můžeme také. Zpočátku bez zbytečného rizika můžete pracovat na zlepšení svého závodního tempa a upravovat trasy i dosažené časy tak, aby vás mozek „nezamkl“ do určitého rytmu. Podle Noakesova modelu totiž koordinuje tempo podle schopností, které guvernér „vyhodnotí“. Zaměřte se na lepší čas na trati, kterou znáte, představte si, že ho dokážete zaběhnout, a možná budete týden po týdnu svou komfortní zónu rozšiřovat. Pomoci mohou intervalové tréninky. Trénink bude bolestivější,závod ale snazší.

Pokud ale zaznamenáte signály únavy nebo hrozícího zranění, poslouchejte své tělo a pečujte o něj.

Na rozhovor s centrálním guvernérem bude čas, až přijde správná chvíle…