Osm až devět tisíc zájemců na 1 800 startovních čísel pod Ventoux, inaugurační půlmaraton v Avignonu vyprodaný za dvě hodiny a světový rekord, který v srpnu padl v Buenos Aires. Půlmaraton na 21,0975 km už nefiguruje jen jako kulisa, řítí se plnou parou za svým velkým bratrem. Dostihnout ho ale bude mnohem těžší, než jde o časy nebo kapacity. Pořadatel, trenér a čísla vyprávějí trochu jiný příběh.
Pod Ventoux Bertrand Delhomme nemá nouzi o zájemce. Rodák z Bédoinu obnovil Semi du Ventoux po covidu, u závodu, který jeho předchůdci dlouho drželi spíš v lokálním rámci. Za dva, tři roky vystřelil tak, že se z něj stala klasika, jejíž dosah daleko převyšuje počet startujících. Není divu, že aura „nejtěžšího půlmaratonu Evropy“ láká, s 1 600 metry převýšení na 21 kilometrech, které mrazí i ostřílené silničáře. Výsledek se dá shrnout jedním účetním řádkem. „Rozdali jsme 1 700 startovních čísel, nejvýš 1 800 i s partnery, a poptávka, myslím, byla kolem 8 až 9 tisíc, ještě než se otevřely přihlášky“, shrnuje.
V Avignonu, kde spolu s Christophem De Ceccem založil maraton, se scénář zopakoval na zvlněné turistické trase vedené centrem města. Přihlášky na půlmaraton zmizely za dvě hodiny a organizátor je přesvědčen, že „bez problémů bychom naplnili 5 000 až 6 000 lidí“, kdyby ovšem snaha zvládnout tok běžců u prvního ročníku nebrzdila celý provoz. Jinde se ten jev projevuje ve velkém. Půlmaraton v Boulogne-Billancourt přilákal v listopadu 2025 12 000 běžců a ten v Buenos Aires v srpnu překonal rekord účasti s více než 31 000 přihlášenými, z nichž zhruba 6 000 bylo cizinců.
Je to bublina? Delhomme to odbývá jedním mávnutím ruky. Každý trochu známý závod se zaplní za méně než týden, nejskromnější mají plno už dva měsíce předem a kapacity rostou každý rok, a přesto nestačí. Národní statistiky jsou na jeho straně. Barometr Finisher od FFA a Union Sport & Cycle eviduje v roce 2025 4,12 milionu výsledků na silnici, v terénu a na přespolním běhu, tedy o 40 % více než v roce 2024 (2,95 milionu), při 13 320 pořádaných závodech, z toho 4 905 silničních. Právě tam je účastníků nejvíc, 2,52 milionu dokončených závodů. Generální delegát Union Sport & Cycle Virgile Caillet v tom vidí „spolehlivá a dosud nevídaná čísla“ a Observatoř běhu 2026 eviduje 13,2 milionu Francouzů, kteří v roce 2025 běhali. Tyto údaje zahrnují běh obecně, bez samostatného vyčlenění půlmaratonu, ale vykreslují ideální hřiště právě pro něj.
Lidé do 35 let tvoří dnes 41 % startovních polí oproti 30 % v roce 2015 a podíl žen za deset let vzrostl z 28 % na 37 %. U ASO upozorňoval Antoine Courbon, šéf digitálu, že omlazování zasahuje i Marathon de Paris. „Před covidem byl průměrný věk 40 až 41 let, v roce 2023 39 let a teď je to 37 let“, upřesňuje, což odpovídá průměru, na jaký se na půlmaratonu běžně narazilo v letech 2022 až 2023. Ze Stravy se generace Z vyjadřuje, že je „o 75 % pravděpodobnější než generace X, že jako hlavní motivaci k běhu uvede závod nebo akci“. Startovní čísla, stories a příběhy o překonání sebe sama se dobře snášejí s vzdáleností, která nežádá obětovat všechno. Tréninková aplikace Runna, kterou koupila Strava, říká totéž: 34 % jejích uživatelek připravuje půlmaraton, u mužů je to 29 %, zatímco maraton cílí na 12 % žen a 20 % mužů.
Ideální vzdálenost, ale ne nejvyšší příčka
Proč takové nadšení? Trenéři z „Campusu“ mluví o „dobrém kompromisu mezi intenzitou úsilí a vytrvalostí“, s nižší vstupní bariérou než u maratonu. Delhomme popisuje stejný zlom u běžců, jejichž úvaha se vejde do jedné věty. „Když zvládnu desetikilometrový běh, zvládnu dokončit půlmaraton,“ představuje si. Dřív, dodává, „půlmaraton lidi děsil, ne tolik jako maraton, ale pořád docela dost“. Dnes i „ti, kdo se považují za začátečníky, si docela rychle naplánují půlmaraton“, zatímco ultra a maratony posouvají hranice a dvacítku trochu zevšedňují.
Sám Delhomme, který běhá ultra, ale maraton zatím neodvážil, ilustruje psychologickou propast. Nabídnou-li mu půlmaraton zítra, jde na něj, i s menší přípravou, ale u 42 kilometrů tvrdí: „Když se nepřipravím, nejdu.“ Julien Devanne, mistr Francie na půlmaratonu v roce 2019 a o několik týdnů později i na maratonu (rekord 2:14:55), dnes trenér, má tuto vzdálenost také rád. Vidí v ní „ideální vzdálenost z fyziologického a mechanického hlediska a spoustu dalších věcí“, která umožňuje „běhat půlmaraton pravidelně, bez velké únavy, a mít formu rovnoměrně po celý rok“.
I průměrný běžec, který si dopřává dvě až dvě a půl hodiny úsilí, se pohybuje v přijatelných mezích, zatímco maraton se nehodí na týdenní opakování. Další výhodou je předvídatelnost. Běžec, který cílí na maraton za 4:30, si nemůže dovolit 30 kilometrů v tréninku, aniž by riskoval zranění, zatímco před půlmaratonem může běžet dvě hodiny v kuse a ví předem, že to zvládne. Podle něj „každý elitní závodník na startu maratonu má strach nebo si není jistý svou přípravou“, zatímco půlmaraton nechá „mnohem méně rušivých vlivů“ zasáhnout do výkonu: žaludek, hydratace, počasí, vítr a pacemakeři.
Půlmaraton skoro nikomu nic neříká
Julien Devanne ale nepodléhá vítězným fanfárám a jeho verdikt vysvětluje, proč bude královská vzdálenost tak těžko dostižitelná. Podle něj „není na první příčce pódia. Zhruba je třetí,“ za desítkou na druhém místě a maratonem nahoře. Půlmaraton není lokomotiva, „kopíruje rostoucí trend účasti na maratonech“. Běžci začínají desítkou, pak do přípravy na maraton přidají půlmaraton, jak velí tréninková literatura. Jeho pohled na věc je stejně přímý. „Půlmaraton skoro nikomu nic neříká,“ konstatuje, zatímco pondělní debata u kávovaru bez potíží pochopí, co znamená maraton, i když ho člověk doběhne pěšky.
Půlmaraton je přitom maraton rozdělený na dvě poloviny, jenže kolektivní představivost tenhle výpočet nedělá. Maraton si ponechává svá tajemství. Devanne mu říká „přelud“, ty kilometry, kdy všechno vypadá snadně, dokud tři sekundy navíc na kilometr závod neobrátí. Půlmaraton podle něj vyžaduje „úplné nasazení od prvního kilometru až do cíle“, kdežto maraton je „závod trpělivosti“. Pořadatel Semi du Ventoux, označovaný za krále nadšení pro tuto vzdálenost, také neustupuje: „Mýtická vzdálenost je pořád maraton,“ tvrdí přesvědčen, že „na maratonu je přece pořád aura, která stojí o kus výš“. Čísla mu dávají za pravdu: 80 000 běžců na londýnském maratonu, 60 000 přihlášených v Paříži a málokterý půlmaraton dokáže ukázat takové pelotony.
V cíli jsou „emoce ještě mnohem silnější“ u prvních maratonců. Ekonomický argument také váží, protože běžci „se nebojí jet z daleka“ na 42,195 km, s hotely a restauracemi v ceně. V Avignonu byl přitom původně plánován maraton. Půlmaraton se přidal, protože se snáz organizuje a přitahuje víc účastníků, ale mezinárodní viditelnost přinesl maraton. Organizátor však varuje před zevšedněním, protože začínající běžci si říkají, že 42 kilometrů nějak půjdou, a „riskuje se“. I jeho pohled je psychologický. Čím víc vzdálenost děsí, tím víc živí mýtus, a půlmaraton o trochu té aury přichází, jak se demokratizuje.
Časy jako z rakety a trůn, který vydrží
Po stránce podívané si 21,0975 km nemusí nic vyčítat. Ugandský běžec Jacob Kiplimo zaběhl v březnu v Lisabonu 57:20, po neschváleném 56:42 v Barceloně v roce 2025, než etiopský běžec Yomif Kejelcha v Buenos Aires 23. srpna snížil rekord na 56:51 a stal se prvním mužem pod 57 minut (rekord čeká na schválení). Maraton ale odpověděl na svém vlastním hřišti. V dubnu v Londýně keňský běžec Sabastian Sawe uběhl 1:59:30 a týž Kejelcha na svém úplně prvním maratonu zaběhl 1:59:41, čímž se stal druhým mužem v historii pod dvě hodiny. Největší zeď běhu padla na 42,195 km a žádný rekord na půlmaratonu, byť úchvatný, nedělá tolik rámusu.
Na francouzské straně vyhrál Semi de Paris keňský běžec Kennedy Kimutai v čase 1:00:11 a ženská scéna nezaostává. V Lisabonu francouzská závodnice Mekdes Woldu vyrovnala francouzský rekord 1:08:20, který nyní sdílí s Alessií Zarbo, v závodě, který vyhrála Etiopanka Tsigie Gebreselama v čase 1:04:48. Ta úroveň se vysvětluje i tréninkem: „každý mladý, koho potkávám a kdo se věnuje výkonu, naběhá minimálně 120 km, někdy i 150 km týdně,“ zdůrazňuje Julien Devanne. Taková báze umožní zvládat vzdálenosti bez chvění, včetně maratonu.
Lepší je pustit se do příprav na půlmaraton nebo maraton, než zůstat doma a nehýbat se.
Tak co, svržen z trůnu, nebo ne? Maraton si drží svůj mýtus, celosvětovou viditelnost, světové majory a turistickou ekonomiku, zatímco půlmaraton získal samostatnost a vlastní sny. Poptávka tu je, rekordy padají, pelotony omlazují a feminizují, jenže rozdíl v představivosti se nezaplní vyprodanými startovními čísly za dvě hodiny. Běh roku 2026 zůstává „hodně o tom víc a víc“, což živí maraton stejně jako půlmaraton, a tlačí dokonce sportovce k tomu, aby „sjeli na půlmaraton“, prolomili rutinu a trénovali jiné schopnosti.
Bertrand Delhomme raději rozšiřuje rámec. „Ve Francii máme štěstí na kalendář půlmaratonů a maratonů, který je docela výjimečný,“ připomíná, než uzavře, že „lepší je pustit se do příprav na půlmaraton nebo maraton, než zůstat doma a nehýbat se“. Půlmaraton možná svého velkého bratra zatím nesvrhl. Spíš přestal žádat o svolení, a maraton zatím nepřestane ukazovat, že si drží náskok.
Související událost
Další články
Powerade Milano Half Marathon 2026 - poslední rady před nedělním startem
Startovní čísla, časy, trasa, počasí, občerstvovačky… Vše, co potřebujete vědět před nedělním startem Powerade Milano Half Marathon.
čt 19. listopadu 2026
Půlmaraton v Monze 2026: poslední informace před nedělním startem 4. října
Program, startovní čísla, doprava, časy a rady pro přípravu na Monza Half Marathon 2026.
čt 1. října 2026
Marvejols-Mende: 53. ročník s mimořádně nabitou konkurencí
53. ročník půlmaratonu Marvejols-Mende přilákal téměř 2 200 běžců.
čt 10. září 2026
Půlmaraton na Mont Ventoux přiláká Hassana Chahdiho, Emmanuela Roudolffa-Levisseho, Benjamina Polina i 1600 běžců
Nejtěžší půlmaraton v Evropě nabídne 21,6 km, převýšení 1610 metrů a hvězdné startovní pole v čele s Chahdim.
st 9. září 2026