Francouzská elita v jednom těsném finiši. Jason Pointeau, Florian Caro a Yohan Durand obsadili na Pařížském maratonu 2025 15., 16. a 17. místo. Na pařížských kostkách předvedli heroický výkon a zdolali trať stejně ikonickou jako náročnou. Jen pár minut po proběhnutí cílem nám bezprostředně popsali své dojmy.
✔ Nahlédnutí do jejich závodu plného bolesti, taktiky a hrdosti.
Jason Pointeau: v pondělí učitel tělocviku, v neděli nejlepší Francouz Pařížského maratonu 2025
Navzdory nabitému programu, rodině a práci učitele tělesné výchovy na střední škole zvládá šestatřicetiletý běžec z Gujanu pravidelně absolvovat tréninkové týdny s objemem 200 kilometrů. Loni v prosinci ve Valencii si zaběhl osobní rekord 2:10:35. Výkon z jiné planety. V neděli pak na Pařížském maratonu předvedl špičkový výkon a časem 2:13:36 doběhl jako nejlepší Francouz. Rozhodně to ale nebyla procházka růžovým sadem.
„ Upřímně, bylo to hodně těžké. Od začátku až do třicátého kilometru jsem se necítil dobře. Říkal jsem si, že mě čeká nekonečný maraton… Ale pořád jsem věřil a nikdy jsem to nevzdal.“
Jason vydržel. Náročná příprava se vyplatila, s přibývajícími kilometry cítil, že nohy drží a hlava zvládá. V závěru převzala štafetu právě hlava. Povzbuzovaný davem ze sebe vydal všechno a poslední dva kilometry zvládl velmi rychle, tempem 2:57/km. „ Zatáhl jsem vlastně až v posledních deseti kilometrech. Být za Hassanem nejlepším Francouzem, to byl takový můj malý sen pro dnešek. Poslední dva kilometry jsem si fakt užil.“Když se dozví, že je skutečně nejlepším Francouzem, protože Hassan Chahdi závod nedokončil, „ je to pro mě malá hrdost. Udělalo mi to radost. Je to skvělé “. Neoficiální titul nejlepšího Francouze pro tohoto zapáleného amatéra hodně znamená. Už teď přemýšlí o tom, že si v blízké budoucnosti zkusí… 100 kilometrů. „ Myslím, že mě láká delší trať. Chci si zkusit silniční stovku a zjistit, co to se mnou udělá. Ničit se na rychlých trénincích mě baví čím dál méně. Za pár týdnů si proto zaběhnu další maraton a znovu otestuju tělo.“
Florian Caro, Breton, který snil o maratonu před televizní obrazovkou
Obraz Pařížského maratonu měl v hlavě od dětství. Jako teenager sledoval z kola kroky největších šampionů. V neděli se mu v ulicích, které v něm probudily lásku ke královské vytrvalecké disciplíně, uzavřel kruh. Florian Caro se vrátil ke kořenům.
„ Pařížský maraton je nádherný závod. Právě on mě přiměl odložit kolo a začít běhat. Člověk během něj projde všemi emocemi: na začátku se skoro nudí, pak přituhne a musí se kousnout… Naštěstí je podél celé trati dav, který vás žene dopředu.“
Atlet Stade Brestois absolvoval velkou část závodu po boku Jasona Pointeaua a také svého kamaráda Yohana Duranda, který je pro něj vzorem dlouhověkosti.
„Pro spoustu lidí je opravdovým příkladem. Bylo skvělé uběhnout s ním 34 kilometrů. Celý závod jsme slyšeli jen ‚Allez maître Yodu!‘.“ Bretonský běžec nakonec doběhl v solidním čase 2:13:50 na 16. místě celkově, jen pár sekund za osobním rekordem. Trať považuje za mimořádně náročnou: „Pařížská trať je nejméně o jednu až dvě minuty pomalejší než rovinatější maraton.“ Přesto v něm zůstává pocit, že mohl předvést ještě o něco víc: „ Trochu mě mrzí, že jsem to v závěru neposlal ještě víc… Ale upřímně, cítil jsem se dobře. Do dalších závodů je to povzbuzení.“ Cíl už má jasný: na podzim rychlejší maraton, kde se pokusí zaútočit na výrazně lepší čas.
Patřil k očekávaným tvářím maratonu. Pařížské publikum to dobře vědělo a Yohan to cítil při každém kroku.
„ Publikum mě opravdu nakoplo. Vzhledem k tomu, jak jsem se cítil… kdyby se neběželo v Paříži, možná bych odstoupil. Ale tady jsem nemohl.“
Yohan Durand alias „Maître Yodu“ dokončil Pařížský maraton 2025 v čase 2:14:44 na 17. místě celkově a jako třetí Francouz. Byl to závod, v němž sáhl hluboko do rezerv: „Z hlediska kardia jsem byl úplně v pohodě. Ale svalově jsem byl opravdu na hraně. A s větrem, hlavně na nábřeží, to bylo jako běžet proti zdi.“ Už od 25. kilometru byly signály jasné: bude to dlouhé. Ozvalo se stehno, předávky ve dvojici byly stále těžší… Přesto se až do Boulogne držel svých dvou dnešních parťáků, Jasona a Floriana. „Ke konci jsem musel trochu zatáhnout ruční brzdu. Byl jsem krůček od křeče.“ Přijel si pro lepší výsledek, ale na odstoupení nikdy nepomyslel. Byl to Pařížský maraton a on se přijel otestovat: „Chtěl jsem těžký maraton. Chtěl jsem se vyzvat. A doběhnout. Teď se na podzim zaměřím na rychlejší trať, možná v Berlíně nebo ve Valencii, abych zaútočil na čas.“
Tři příběhy, stejná vášeň a hluboký respekt mezi trojicí atletů, kteří na pařížských kostkách nechali všechno. Od dětského snu Floriana Cara, přes odolnost Jasona Pointeaua až po křeče Yohana Duranda si každý z nich odbojoval svůj vlastní závod. Všichni se shodují, že atmosféra Pařížského maratonu byla neuvěřitelná a že ji vytvořilo bouřící publikum. I o tom běh je: o námaze, mrazení a emocích, které se sdílejí. A fanoušci v neděli prožívali jejich závod s nimi až do posledního metru.
© ASO / Marathon de Paris
© STADION-ACTU© STADION-ACTU
© STADION-ACTU