Proč je Pařížský maraton tak náročný?

Převýšení, které není radno podceňovat

Na papíře může Pařížský maraton působit docela přístupně. Velkoměsto, dobrá organizace, široké silnice, žádné hory v dohledu. Když se ale na profil trati podíváte podrobněji, rychle zjistíte, že tenhle maraton rozhodně nepatří mezi „rychlé“ tratě. S 292 metry nastoupanými do kopce je udržení rovnoměrného tempa v ulicích metropole skoro nadlidským úkolem. Nenápadná klesání jsou zrádná a četná stoupání berou nohám sílu. Na rozdíl od plochých maratonů ve Valencii nebo Seville, známých dlouhými rovinkami, pařížská trať neustále nutí měnit tempo. Energetické zásoby tak docházejí rychleji, než čekáte, a stačí jediné opomenutí, třeba vynechaný gel, aby se další kilometry proměnily v noční můru. Na této trati se za každou chybu platí. Mnoho běžců narazí do pověstné zdi, někdy dlouho před 35. kilometrem.

Kopce, kostky a tunely: výbušný koktejl pro kvadricepsy

Paříž je opravdu náročná kvůli slavným „vlnám“, které se objevují po celé trati. Už v prvních kilometrech svádí klesání na Champs-Élysées běžce k rychlému startu. Pozor na přehnané sebevědomí. První obtíž přichází na 9. kilometru v ulici Rue du Faubourg Saint-Antoine, kde čeká poměrně pozvolné, ale kilometr dlouhé stoupání.

Další pařížskou specialitou jsou kostky. Objeví se brzy, už v prvních metrech na Avenue des Champs-Élysées. Mohou narušit rytmus, unavit krok a ukusovat energii, zvlášť když se musíte soustředit na každý došlap. Postupně můžete ztrácet i schopnost správně vyhodnocovat situaci.

Nejvíc ale bolí nábřeží Seiny. Podjezdy pod mosty úplně rozbíjejí rytmus a znemožňují držet rovnoměrné tempo. Mezi 28. a 32. kilometrem následují čtyři krátká stoupání a klesání, která lámou nohy, včetně průběhu pod mostem Pont de l’Alma. Kvadricepsy už v tu chvíli začínají vysílat signály únavy. A právě když sníte o kousku roviny, musíte znovu stoupat 16. arrondissementem a Boulogneským lesíkem. Poslední kilometry pozvolna, ale vytrvale nabírají výšku: mezi 34. a 41. kilometrem se za sebou seřadí tři stoupání.

© ASO

Náročnější druhá polovina závodu

Není to žádný mýtus: druhá polovina Pařížského maratonu je výrazně těžší než první. Z celkových 292 metrů nastoupaných do kopce připadá téměř dvě třetiny na druhou půlku. Po půlmaratonu by člověk měl spíš klidněji rozvrhnout síly, v Paříži je ale všechno naopak. Závod přitvrzuje právě ve chvíli, kdy nohy začínají povolovat. I proto se Pařížští maratonci tolik obávají, když míří za osobním rekordem. Mnoho těch, kteří běží svůj první maraton, stále podceňuje význam výživy. V Paříži je přitom zásadní. Maraton není jen otázkou tempa a psychiky: bez promyšlené strategie občerstvování může přijít krize mnohem dřív, než čekáte.

Elita i amatéři: bolest je stejná

Ani elitní běžci to v Pařížském maratonu nemají zadarmo. Je to jednoduché: v mužské i ženské top 10 dokázal negative split zaběhnout jediný závodník – Keňan Benard Biwott, vítěz v čase 2:05:25, který měl druhý půlmaraton rychlejší než první (1:02:57 / 1:02:28). Tohle číslo samo o sobě hodně vypovídá o náročnosti druhé poloviny trati.

Z Francouzů si zaslouží uznání také výkon Lorény Méningand. Dokončila jako nejlepší Francouzka a zároveň si vytvořila osobní rekord. Půlmaratonem proběhla za 1:17:55, ale i ona narazila na náročnost trati a druhou polovinu zvládla za 1:18:38. Pomalejší, přesto velmi solidní výkon na tak náročném profilu.

Na pařížských kostkách se trápil také Yohan Durand. „Po svalové stránce to bylo těžké. Úsek podél nábřeží je velmi náročný, počasí bylo proměnlivé a trochu foukalo…“ Bergeracký běžec dokončil závod za 2:14:44, daleko od svého času 2:11:56 z Valencie, který zaběhl o několik měsíců dříve. Tenhle rozdíl dobře ilustruje tvrdost pařížské trati.

Trať není jednoduchá. Po svalové stránce to bylo po 25. kilometru těžké. Úsek podél nábřeží je náročný, počasí proměnlivé… A v Boulogne jsem musel pořádně přibrzdit. Jsem moc rád, že jsem doběhl, protože fyzicky to byl jeden z nejtěžších maratonů, jaké jsem absolvoval.

© STADION-ACTU

Právě proto si ještě víc uvědomíme výkon Morhada Amdouniho. V roce 2022 v Paříži zaběhl nový francouzský rekord v čase 2:05:22 (v roce 2024 ho v Seville posunul na 2:03:46). Jeho pařížský čas v těchto podmínkách si jednoznačně zaslouží respekt.

Náročný maraton, který láká stále víc běžců

Přes všechny tyto obtíže zůstává Pařížský maraton jedním z nejpopulárnějších na světě. V roce 2025 protnulo cílovou čáru 55 499 běžců. Proč takový zájem? Protože Paříž zůstane vždy Paříží. Proběhnout po Champs-Élysées, běžet pod Eiffelovou věží, podél Seiny a kolem Louvru… takové prestiži a historii se jen těžko něco vyrovná.

Pro nováčky na maratonské distanci je to také ideální první velké dobrodružství. Mnozí si Paříž vyberou právě pro svůj první maraton. Kvůli atmosféře, povzbuzování, blízkosti rodiny a přátel, ale především kvůli symbolice. I když čas někdy nevyjde podle představ, emoce z maratonu jsou tu silnější než kdy dřív.

Pařížský maraton není nejrychlejší. Ani nejjednodušší. Možná ale patří k závodům s nejsilnějšími emocemi. Zrádné převýšení, skrytá stoupání a náročné kostky z něj dělají skutečnou fyzickou i psychickou zkoušku. Pokud si ho chcete užít, vyplatí se dobře připravit a schovat si něco v nohách na druhou polovinu trati. A hlavně nikdy nezapomenout zvednout hlavu a vychutnat si šanci běžet po třídách nejkrásnějšího města na světě.