Běh a ramadán: rozhovor s Abderrazakem Charikem

Před několika dny se slavil Íd al-adhá, jeden ze tří nejvýznamnějších muslimských svátků vedle ramadánu a Íd al-fitr, svátku ukončení půstu. Byla to příležitost promluvit si s alžírsko-francouzským profesionálním běžcem Abderrazakem Charikem o ramadánu a jeho vlivu na sportovní život. Rozhovor, který boří mýty.

Abderrazak Charik se narodil v roce 1997 v Alžírsku, ve městě Batna. Vyrůstal mezi svými blízkými, než v roce 2004 dorazil do Francie. Postupně si „Zak“ našel cestu k atletice a začal se v běhání zlepšovat, mimo jiné díky školním přespolním běhům. V roce 2024 se po Valencia Marathonu, který dokončil za 2 h 07 min 20 s, dostal do světové padesátky! Byl tak laskav a odpověděl nám na několik otázek o svém sportu a ramadánu. Patří mu za to velký dík.

Abderrazaku, můžeš nám představit běžce, kterým jsi?

S atletikou jsem začal v roce 2013 po sázce, kterou jsem uzavřel ve škole. Nejdřív jsem za školu absolvoval spoustu přespolních běhů. A postupně jsem si v tom našel vlastní cestu. Když mi ale na začátku někdo řekl, že bych mohl běhat, říkal jsem si: běhat je fajn, ale proč běhat jen tak „do větru“? (smích) Lidé kolem mě si postupně začali všímat mého talentu, který se časem rozvíjel. Dnes jsem profesionální atlet, na což jsem velmi hrdý, protože jsem si prošel několika roky pochybností a problémů jako každý jiný. Řeknu to otevřeně: ve škole se mi příliš nedařilo a nebavilo mě to. Pak jsem se ale v jednu chvíli opravdu začal snažit a udělal všechno pro to, abych se v běhání prosadil. Od roku 2021 jsem díky společnosti Asics, svému hlavnímu sponzorovi, profesionálem a naplno se soustředím na běh. Mým cílem je stále se zlepšovat. Na maraton jsem přešel poměrně mladý, ve 24 letech. Svůj první maraton jsem běžel v Paříži v roce 2021, při ročníku po covidu, za 2 h 12 min. Můj nejlepší výkon na této distanci přišel v prosinci 2024 na Valencia Marathonu, kde jsem zaběhl 2 h 07 min 20 s a dostal se do světové padesátky. Pro kvalifikaci na mistrovství světa berou prvních sto běžců. Takže je pořád na čem pracovat! (smích)

Jaké jsou tvé hlavní cíle ve střednědobém horizontu?

Některé jsou krátkodobé a jiné vzdálenější… V září se zúčastním mistrovství světa v Tokiu, samozřejmě v maratonu. Celé léto se na tenhle závod budu pořádně připravovat. Když už jsem mezi padesáti nejlepšími na světě, chtěl bych se dostat do první dvacítky. Byla by to obrovská hrdost. Z dlouhodobého hlediska jsem už startoval na všech typech šampionátů, takže přirozeně mířím na nejvyšší metu… na olympijské hry. Udělám maximum, abych byl v roce 2028 v Los Angeles.

Z dlouhodobého hlediska jsem už startoval na všech typech šampionátů, takže přirozeně mířím na nejvyšší metu… na olympijské hry. Udělám maximum, abych byl v roce 2028 v Los Angeles.„
Pojďme teď k ramadánu a tvému životu sportovce. Dodržoval jsi toto období půstu vždycky?
Vyrůstal jsem v rodině, kde má víra důležité místo. Půst je proto povinný od dvanácti nebo třinácti let, tedy od chvíle, kdy člověk dokáže přemýšlet o světě a chápat svět dospělých. Po nejmladších dětech se to nevyžaduje. Sport je pro mě důležitý, ale stejně tak i spiritualita. Pomáhá mi být sám sebou, zůstat rovný a respektující… Dává mi směr. Proto jsem ramadán vždycky dokázal skloubit se sportem. Svou víru stavím před sport. Je to pro mě samozřejmost a o tomhle se nediskutuje. Ramadán je příležitostí přiblížit se důležitým hodnotám. Je to velmi inspirativní období, které člověku dodá sílu na dalších jedenáct měsíců!
Jak tedy skloubíš své cíle s obdobím ramadánu?
Každý rok během ramadánu nezávodím. Pokud něco dělám, tak opravdu jen v nízké intenzitě. Jak už jsem říkal, víra je pro mě před sportem. Jeden měsíc si nemůžu dovolit trénovat ráno i odpoledne jako po zbylých jedenáct měsíců v roce. Svému sportu rozumím a vím, že to nejde skloubit, zejména kvůli nemožnosti doplňovat tekutiny. Je lepší ubrat. Měsíc chodím jen na kratší výběhy, abych si udržel určitý rytmus. Vyrazit běhat v 16 hodin a pak čekat na západ slunce, abych se mohl napít, by mé tělo hodně zatížilo. A když k tomu připočtu den, který začal v pět ráno, je to nezvládnutelné. Pro tělo je to příliš velké riziko. Když mluvíme s odborníky na výživu, víme, že o regeneraci se rozhoduje během třiceti minut po běhu. Pokud v této půlhodině přijmeme dostatek bílkovin, získáme při regeneraci 48 hodin… Během ramadánu je to přes den nemožné. Neznamená to, že se hned zraníme, ale tělo oslabíme, například chronickou únavou nebo dalšími následky. Proto čekám na noc a chodím jen na kratší výběhy…
© Gouden Spike
Běháš tedy v noci?
Ano, v tu dobu si musím vymýšlet různé varianty. Pokud půst končí ve 20 hodin, vyrazím v 19 hodin na lehký výklus, abych rozhýbal nohy… Pak půst přeruším, strávím nějaký čas s rodinou a kolem jedenácté až půlnoci vyrazím na delší trénink na pláž (pozn. red.: na pláž v Dunkerku)! Mám štěstí, že žiju ve městě, kde je pláž v noci osvětlená, takže toho využívám (smích). Tyto dva výběhy v podstatě nahrazují dva tréninky, které absolvuji každý den po zbytek roku: lehký ráno a intenzivní odpoledne. Během tohoto období zkrátka tolik netlačím na pilu… Dosáhnout vrcholu formy je velmi složité, zato o ni lze velmi snadno přijít. Tohle rozložení mi proto umožňuje udržet si dobrou výkonnost.
Zdá se, že to zvládáš dobře…
Daří se mi skloubit náboženskou a sportovní stránku života. Když se vrátím k běžnému režimu, jsem hned zpátky na své úrovni a po tomto období necítím žádné oslabení. Navíc opakuji, že ramadán je měsíc, který člověku po duchovní stránce dodává spoustu síly. Pro mě je to důležité.
Abderrazak Charik