„Dopingu je v obou sportech stejně“: od asfaltu k pedálům, když se běh poměřuje s cyklistikou

Zdravotnické technologie: cyklistika 1, běh 0

Od Vincenta Bouillarda přes Camille Bruyas až po Pierrea Rollanda se Samuel Maraffi stará o všechny jako o vlastní. Cyklistika, běh, trail… Praktický lékař a sportovní medicínský specialista působí ve všech těchto disciplínách. Jen pár dní před startem velké tour s TotalEnergies Pro Cycling Team (5. až 27. července) staví držitel univerzitního diplomu (DU) z klinické a biologické fyzionutrice cyklistiku o něco výš, pokud jde o zdravotnické technologie. „Běh se za posledních deset let výrazně posunul. Objevily se mezipodešve, karbonové desky i nové pěny.“

Na sport Bernarda Hinaulta, pětinásobného vítěze Tour de France (1978, 1979, 1981, 1982 a 1985), to ale stále nestačí. „Nástroje jsou v cyklistice k dispozici mnohem déle. Je to sport bez dopadů. K datům se tu také snadněji dostanete. Měřiče výkonu nejsou v běhu dost zajímavé, zatímco v cyklistice se jejich údaje dají lépe interpretovat.“ Věk disciplíny podle něj hraje roli. „Je mnohem lépe strukturovaná. V mém týmu dokonce působí sportovní vědec. Analyzuje data z každého tréninku závodníků.“

© Prêt Guegan

„Mozek všechno řídí“: výkon ze tří úhlů pohledu

Bývalý lékař cyklistického týmu B&B Hôtels-KTM, který zanikl v prosinci 2022, sleduje výkon prizmatem tří oblastí: fyziologické (srdce, dýchání, využití buněk), muskuloskeletální (jednotlivé tkáně) a neurologické, případně psychologické či psychokognitivní. V první oblasti nejsou patrné zásadní rozdíly. „Je to víceméně podobné. Tepová frekvence vystoupá vysoko jak maratonci, tak cyklistovi v etapovém závodě, i když u běžce bývá o něco vyšší,“ potvrzuje.

Ve druhé oblasti je v cyklistice výraznější koncentrická síla (zkracování svalu). „Běžci mají velký hýžďový sval, stabilní pánev a specifické zatížení.“ Běh vyžaduje různé režimy svalové kontrakce, mimo jiné excentrické (prodlužování svalu). „Cyklisté mají silné tělo, ale jejich karoserie není na běh uzpůsobená,“ vysvětluje držitel univerzitního diplomu z terapeutiky a mikrobioty. „Když přejdete ze sportu bez dopadů, bolí vás úplně všechno,“ povzdechne si bývalý profesionální cyklista a čerstvý finisher Maratonu de Paris Pierre Rolland, který to bere s úsměvem. „Po svalové stránce je to hrozné. V cyklistice šlachy nedostávají žádné nárazy.“ „Když cyklisté běží, mají problém přizpůsobit postavení dolních končetin. Střední hýžďový sval zapojují jen minimálně,“ dodává specialista.

V psychokognitivní oblasti je centrální únava, tedy „stav, kdy je mozek vyčerpaný a vysílá méně signálů k zapojení svalů“, výraznější a dominantní u ultracyklistiky. „Mozek všechno řídí.“ Její sestřenice, periferní únava, která narušuje mechanismy přímo ve svalu, se více projevuje v běhu. Fyziolog sportu Guillaume Millet se svalovou únavou zabýval. „Ukázal, že i přes tuto únavu se sval díky elektrickému signálu stáhne rychleji,“ vysvětluje obyvatel Annecy.

© Samuel Maraffi

„Nejde jen o léčbu zranění, ale o snahu mu porozumět“

Pokud jde o makrotraumatologii, tedy například vážné nehody, vychází cyklistika výrazně hůř. Cyklisté opakovaně utrpěli otřesy mozku, jako italská šampionka Elisa Longo Borghini při loňském ženském Tour des Flandres, a se smrtí si zahrávají prakticky neustále. V klesáních ještě víc. Gino Mäder za těchto okolností tragicky zemřel při Tour de Suisse 2023, stejně jako Muriel Furrerová o rok později na mistrovství světa v Curychu, v pouhých 18 letech.

Pokud jde o mikrotraumatologii, tedy „zranění, která vznikají postupně“, téměř 50 % z nich u králů pedálů postihuje koleno, říká lékař, který pravidelně přednáší pro La Clinique du Coureur. U běžců jsou nejzranitelnější především dolní končetiny (lýtko, kotník, hamstring…).

„Mistrovství světa v maratonu nemá stejnou sledovanost jako Tour de France.“

Logicky se dostává na řadu rehabilitace. „Dnes už neléčíme jen samotné zranění, ale snažíme se mu porozumět. Co vedlo k jeho vzniku?“ Zatímco fyzioterapie je v obou případech téměř stejná, cyklista tvoří s kolem jeden celek. To je třeba zohlednit. Výška a posun sedla, jeho sklon, délka představce, výška řídítek… Spousta drobností, které riziko zranění snižují, nebo naopak zvyšují.

„Peníze se točí kolem medializace“

Stejně jako u zdravotnických technologií má cyklistika v medializaci před během náskok. „Je to jeden z nejmedializovanějších sportů. Mistrovství světa v maratonu nemá stejnou sledovanost jako Tour de France.“ Zatímco se svým týmem ladí poslední detaily před největším závodem světa, třicátník zdůrazňuje psychosomatický dopad kamer. „Máme schůzky zaměřené na zvládání spánku a vnějšího stresu.“ Na rozdíl od maratonců mají cyklisté smlouvy. „Naši závodníci prodávají image TotalEnergies. Vrcholový sport je finanční, daňová i reklamní investice. Peníze se točí kolem medializace.“

Odpovídat novinářům je nedílnou součástí jeho práce. „Trénoval jsem si odpovědi na některé dopingové otázky,“ přiznává. Popisují cyklisté realitu svého povolání? „Někteří si s tím hrají. Mají za sebou smlouvu. Nemohou říct všechno. Je rozdíl mezi tím, co komunikujete, a tím, co vidíte v terénu. Peter Sagan (113 profesionálních vítězství, jeden z největších sprinterů všech dob, pozn. red.) je po lidské stránce velmi sympatický. V autobuse, mimo kamery, ale nebyl stejný jako před médii.“

© Prêt Guegan

„Boj proti dopingu je v cyklistice dál“

A konečně se dostáváme k dopingu. Tato praxe, neodmyslitelně spojená s vrcholovým sportem, pokaždé plní stránky novin, když se v jedné z obou disciplín objeví nový případ. „Myslím, že dopingu je v cyklistice stejně jako v běhu,“ naznačuje. „Doping souvisí s ekonomickým prostředím.“ Vzpomeňme na aféru Festina z Tour de France 1998 nebo na diskvalifikaci kanadského sprintera Bena Johnsona z olympijských her v Soulu o deset let dříve kvůli užívání steroidů…

Ačkoli „je boj proti dopingu v cyklistice dál“, v čele s Mezinárodní cyklistickou unií, „není neomylný“. „Síť toho filtru má nejmenší oka,“ používá metaforu. „Moji závodníci podstoupí 20 až 30 odběrů krve ročně,“ prozrazuje. Podle statistiky organizace Movement for Credible Cycling (MPCC) vedla v roce 2024 v počtu odhalených dopingových případů atletika (83), zatímco v cyklistice jich bylo jen devět. Této disciplíně šéfuje Marion Rousseová jako ředitelka Tour de France Femmes (26. července až 3. srpna). Samuel Maraffi sice zastává protidopingový postoj, nemá však kontrolu nad tím, co jeho cyklisté dělají doma. „Nejsem jim u lůžka,“ upřesňuje.

Na hranici dopingu leží šedá zóna, do níž se sportovci dostávají ve chvíli, kdy užívají léčivé přípravky, které obvykle zlepšují sportovní výkon, ale nejsou zakázané. Ta samozřejmě vyvolává otázky. Cyklistika byla průkopníkem v zákazu tramadolu, silného analgetika, už od roku 2019. Na všechny sporty se ale tento lék rozšířil až v roce 2024 rozhodnutím výkonného výboru Světové antidopingové agentury (WADA).

Někteří běžci vymění na chvíli běžecké boty za kolo, aby si odskočili do úniku, a není pochyb, že se tyto dvě disciplíny v mnoha ohledech sbližují. Není proto překvapením, že bývalí profesionální cyklisté dokážou podat výkony i v maratonu, jako Nacer Bouhanni (2:34:36) nebo Laurent Jalabert (2:55).