Limity lidského těla v maratonu: „Ještě jsme neprozkoumali všechno a můžeme se dočkat překvapení,“ říká Guillaume Millet
Zatímco na legendární maratonské trati padají jeden rekord za druhým, stále zůstává otázka: kam až může lidské tělo dojít? Guillaume Millet, sportovní fyziolog a profesor na Univerzitě Jeana Monneta v Saint-Étienne, nabízí zasvěcený pohled. Bývalý ultratrailec a průkopník výzkumu limitů vytrvalosti rozebírá faktory, které utvářejí současný výkon: technologické inovace, mentální přípravu i strategie tempa. Za časy a stupni vítězů však tento zapálený vědec připomíná, že pohybová aktivita je především mimořádně účinným nástrojem pro zdraví.
✓ Rozhovor s Guillaume Milletem, jehož pohled přesahuje pouhá čísla a výkony.
Co je fyziologie a co může přinést honbě za rekordy a stále vyšším výkonem?
Fyziologie zátěže zkoumá, jak funguje lidské tělo v pohybu. Sledujeme akutní změny, k nimž při pohybu dochází, i dlouhodobé adaptace na trénink. Snažíme se pochopit, jak tělo reaguje. Svým způsobem zkoumáme jeho limity. Fyziologie může sportovcům a trenérům například pomoci vyhodnotit faktory rozhodující o výkonu.
Jaké předpoklady jsou potřeba k tomu, aby člověk běžel rychleji a déle?
To nejde, vždy jde o jedno, nebo o druhé. Rychlý a dlouhý běh totiž vyžadují diametrálně odlišné vlastnosti. Pokud se zaměříme na rychlost v maratonu, je potřeba vysoké VO2max, tedy velké srdce a krev bohatá na červené krvinky, a také schopnost udržet vysoký podíl tohoto VO2max po celou trať. Jinými slovy, musíte mít velký motor a udržet ho ve vysokých otáčkách po 42,195 km. A když zůstaneme u automobilové metafory, důležitá je i nízká spotřeba, tedy hospodárné zacházení s energií. U běžce mluvíme o energetické náročnosti běhu, která závisí mimo jiné na biomechanice a vybavení.
Pokrok bude pokračovat a každý parametr se optimalizuje a pečlivě sleduje s cílem zlepšit výkon.
Mají muži a ženy stejné podmínky?
Ne, hlavním důvodem je nižší VO2max u žen. Nejlepší ženy nikdy neporazí nejlepší muže. K tomu se přidává skutečnost, že ženy, dokonce i ty nejštíhlejší, mají vždy vyšší podíl tělesného tuku než nejštíhlejší muži. V maratonu ženská elita mužskou nikdy nepřekoná, to však neznamená, že se jí ženy s rostoucí délkou závodu nemohou přibližovat.
V roce 2019 ve Vídni zaběhl Eliud Kipchoge maraton pod dvě hodiny (1:59:40). Dokázal by tento rekord vytvořit i bez vnější pomoci, tedy na uzavřeném okruhu a bez vodičů?
Ne, protože běh v závětří, který měl k dispozici, byl opravdu dokonale promyšlený. Vodiči ho chránili před větrem a občerstvení mu podávali z kola, takže u stanic nemusel zpomalovat. Odhaduje se, že mu celý tento systém přinesl výrazně více než 20 sekund, které ho dělily od dvou hodin.
Mají afričtí sportovci větší fyzické předpoklady pro rychlý běh?
V mé profesi se o tom stále diskutuje. V maratonu naprosto dominují. Podle mě v tom hraje roli už kulturní aspekt. V Africe má atletika zásadní postavení. Sportovci jsou tam něco jako Zidane ve Francii. I proto trénují více. Je pro mě těžké uvěřit, že v tom nejsou žádné fyzické predispozice. Tito běžci mají nízkou energetickou náročnost a bývají menší a štíhlí, často s menší svalovou hmotou. Ve prospěch jim může hrát i nadmořská výška, i když to zatím nebylo prokázáno. Je to tedy souhra více faktorů, k nimž bohužel musíme připočíst i doping, který může tuto dominanci částečně vysvětlovat.
Lze dnes ještě zapracovat na vybavení, výživě a dalších detailech, aby padaly nové rekordy?
Ještě jsme neprozkoumali všechno a můžeme se dočkat překvapení. Vezměte si třeba boty. Kdo by před deseti lety řekl, že díky superbotám získáme tolik? Nike nakonec přišel s modelem Vaporfly 4, který má novou karbonovou destičku, ale především nový materiál a nový tvar. Je jisté, že zítra budeme mít ještě lepší boty. Stejné je to s výživou. Na trhu jsou energetické gely, díky nimž lze přijímat více sacharidů za hodinu. Pokrok bude pokračovat a každý parametr se optimalizuje a pečlivě sleduje s cílem zlepšit výkon. Každá další sekunda se samozřejmě získává stále obtížněji, ale časy budou dál klesat. Velkým tématem současného maratonu je odolnost neboli schopnost udržet výkon. Jinými slovy: jak udržet v maratonu vyšší podíl VO2max a jak s únavou co nejméně zhoršit energetickou náročnost běhu.
Měli bychom se z nekonečné honby za rekordy radovat?
Podle mě je to filozofická otázka, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď. Když se na honbu za rekordy podíváme optikou neustálého překonávání sebe sama, které pozorujeme v konzumní společnosti, nedává mi to smysl. Pokud ji však vnímáme skrze pokrok, který přináší většině lidí, je pohled trochu jiný. Práce na zlepšování některých parametrů v honbě za rekordy může posloužit medicínskému výzkumu. Všechno, co děláme pro optimalizaci tréninku, může pomoci nemocným, kteří se také potřebují hýbat, aby byli zdravější. V tomto smyslu je honba za rekordy užitečná. A pro některé sportovce je na individuální úrovni cestou k určitému společenskému postavení nebo k odměnám, které uživí rodiny. Lze jim to vyčítat?
Hrozí rizika, když chce člověk za každou cenu běhat stále rychleji a déle?
Ano, vrcholový sport není z hlediska fyzického ani duševního zdraví ideální. Pro optimální zdraví je potřeba hodně sportovat, nebo přesněji být hodně fyzicky aktivní, až dvě hodiny denně. Honba za rekordy je něco jiného: týká se zhruba jednoho procenta populace, které může trénovat pět až šest hodin denně. Připomeňme si ale, že riziko nicnedělání je mnohem větší než riziko přílišného sportování.
Na jakých projektech nyní pracujete?
Mé práce i výzkum mého týmu se zaměřují na únavu pacientů a na to, jak proti ní může bojovat fyzická aktivita, i když to zní kontraintuitivně. V oblasti běhu zkoumáme rozdíly mezi únavou vyvolanou trail runningem a maratonem. Zároveň mě naplno zaměstnává velký projekt s názvem „0 to 100“, který spustíme do letošního léta. Chceme přijmout 20 sedavých žen a 20 sedavých mužů a během 18 měsíců je připravit tak, aby odstartovali na CCC v rámci UTMB („Courmayeur-Champex-Chamonix“, 100 km, převýšení 6050 m). Cílem je sledovat jejich fyzickou i psychickou proměnu a ukázat, že sportovní aktivita vede k výrazně lepšímu zdraví. Výběr účastníků by měl začít na podzim. Právě teď hledáme partnery, abychom uzavřeli náš rozpočet.
Výzkum Guillaume Milleta neposouvá jen hranice sportovního výkonu, ale otevírá také nové možnosti pro zdraví celé společnosti. Od optimalizace tréninku přes výzkum únavy až po inovativní projekty, jako je „0 to 100“, ukazuje, že honba za výkonem může zlepšovat celkovou kondici a pohodu, a to u elitních sportovců i u sedavých lidí. Je to silné poselství: fyziologický výzkum neslouží pouze rekordům, ale přispívá také k veřejnému zdraví a pokroku každého z nás.
✓ Web Guillaumea Milleta: www.kinesiologui.com