Quentin Chiarisoli, žhavý plamen atletické vášně

Lehký vánek čeřil koruny listnáčů lemujících černý ovál stadionu la Gauthière na severu Clermont-Ferrand. Quentin Chiarisoli právě procházel trávníkem a v ruce nesl své Nike Zoom Fly. Červené, s motivy plamenů. Samozřejmě. V pozadí se tyčily mohutné zkušební dráhy z armovaného betonu průmyslového areálu Michelin Cataroux-Les Pistes. Kulisu doplňoval majestátní Puy-de-Dôme s nadmořskou výškou 1465 metrů, který bdí nad hlavním městem sopek. Toho květnového středečního dopoledne byl sportovní areál l’ASM Omnisports téměř liduprázdný. Několik běžců pod nesmělým sluncem neúnavně kroužilo po oválu, během polední pauzy provoněné tartanem ještě vlhkým po nočním dešti. Vrnění automobilových motorů tlumil zvuk bot dopadajících na pružný povrch. Uhlově zbarvená atletická dráha z pneumatik kontrastovala s křiklavými barvami obrovské fresky zachycující sportovce v pohybu. „Dám si 12×300 metrů volně, s padesátisekundovou pauzou, abych se rozběhal před víkendovým Interclubs,“ vysvětloval atlet Clermont Auvergne Athlétisme s nehasnoucí vášní.

Quentinův den už měl pevný řád. Stejně jako většina jeho každodenního života. Svěřenec Badredineho Zioiniho a Cyrilla Merlea je totiž pečlivý, svědomitý a skromný. „Dnes ráno v sedm jsem skončil 24hodinovou směnu,“ upřesňuje muž, který pracuje jako profesionální hasič u SDIS du Puy-de-Dôme na stanici v Gerzatu. „Odtrénuju, vyzvednu dceru u chůvy a pak s ní strávím celé odpoledne, než půjdu znovu běhat,“ dodává s úsměvem.

Náročný dvojí život mezi dvěma žhavými vášněmi a každodenností mladého otce. „Začínal jsem u mladých hasičů v Brioude v Haute-Loire. Za normálních okolností se k hasičům v tak nízkém věku nenastupuje, ale tolik mě to táhlo, že jsem si vybojoval možnost začít dřív,“ vzpomíná rodák z Brivadois. V sedmnácti letech pokračoval Quentin jako dobrovolný hasič ve svém rodném městě a současně studoval stavební inženýrství na DUT v Grenoblu. „Studium mě příliš nebavilo, tlačilo mě do něj hlavně okolí. Já jsem chtěl být profesionální hasič,“ přiznává. „Výsledky tomu moc neodpovídaly,“ dodává bývalý student. „První ročník jsem neudělal. Chybělo mi jen pár předmětů, abych postoupil dál, ale nakonec to bylo ještě horší.“

Quentin Chiarisoli tehdy vedle studia trénoval na přijímací zkoušky do armády. V hlavě měl jediný cíl: dostat se k marseillskému praporu námořních hasičů. K elitě mezi hasiči. Taková ambice vyžaduje mimořádnou náročnost a naprosté nasazení, aby člověk zvládl dlouhou sérii testů. „Nastoupil jsem k francouzskému námořnictvu v Marseille. Tam začala moje kariéra a od té doby mě to nepustilo,“ usmívá se atlet z Victory Track Club.

Následoval šestitýdenní vojenský výcvik, během něhož se učil základy armády a námořnictva. Poté přišlo dvanáct týdnů specializované přípravy na práci hasiče. „Vojenské základy zůstaly, bylo to velmi přísné. Pořád jsme byli ve výcviku, ve dne, v noci i o víkendech. Pochodovali jsme, zpívali vojenské písně a učili se zacházet se zbraněmi.“ V Marseille zůstal necelé tři roky, než složil zkoušky na profesionálního hasiče. Díky tomu se mohl vrátit do Auvergne, nejprve do Puy-en-Velay a poté do Clermont-Ferrand.

Setkání, které rozhodlo o jeho běžecké budoucnosti

Sport byl součástí života Quentina Chiarisoliho vždy. Od pěti do osmnácti let hrál především fotbal, k němuž si občas přidal běh. Později přišla atletika, nejprve proto, že následoval rodiče na přírodních závodech v regionu, ale také aby si zkrátil dlouhou chvíli na internátu během posledního ročníku střední školy. Zlom přišel po jeho nástupu na DUT v hlavním městě Alp. „V Grenoblu jsem potkal skvělého trenéra Taoufika Boukroumu, který mi atletiku, hlavně dráhu, opravdu přiblížil. Předtím jsem jen tak běhal.“

O rok a půl později se budoucí hasič přestěhoval do Marseille za svým profesním snem. Zařadit atletiku do každodenního života se ukázalo jako téměř nemožné. „Deset měsíců jsem musel s běháním přestat, protože během vojenského výcviku nešlo zvládat obojí,“ vysvětluje dnes už obyvatel okolí Clermont-Ferrand. „Začátky na stanici v Marseille byly fyzicky i psychicky velmi tvrdé, směny měly obrovské tempo. Ale miloval jsem to. Ničeho nelituju.“

Po desetiměsíční pauze a dokončení výcviku zjistil Quentin Chiarisoli, že přibral deset kilogramů, „deset kilo svalů“. Návrat k běhání a pravidelnému tréninku byl proto „velmi těžký, ještě více než rok poté“. Trénoval sám podle pokynů grenobelského trenéra na dálku. Kvůli atypickému pracovnímu režimu běhal jen čtyřikrát až pětkrát týdně a závodů měl „velmi málo, dva desetky a několik hasičských krosů za rok“.

Běžec, který už několikrát stanul na stupních vítězů národních hasičských šampionátů, byl po složení zkoušek na profesionálního hasiče ve veřejné službě v roce 2019 převelen do Auvergne. Právě tehdy se připojil ke skupině Badredineho Zioiniho a Cyrilla Merlea a začal trénovat v opravdovém režimu, přestože jeho pracovní život zůstal náročný. „Právě jsem dokončil stěhování do Clermontu a Cyrille mi po mítinku na stadionu la Gauthière navrhl, ať se ke skupině přidám. Znali jsme se už dlouho, vyplynulo to přirozeně a hned jsem souhlasil,“ vzpomíná půlkař. „Od té doby jsem skupinu neopustil. Cyrille byl skvělý běžec, Badre bývalý reprezentant a v týmu máme další výborné atlety. Jsem moc rád, že do toho kolektivu patřím.“

Začátky na stanici v Marseille byly fyzicky i psychicky velmi tvrdé, směny měly obrovské tempo. Ale miloval jsem to. Ničeho nelituju.

Na svého svěřence jsou trenéři náležitě pyšní, jak potvrzuje Badredine Zioini. „V naší skupině jsou lidé, kteří vynikají výkonem, ale především svými hodnotami: skromností, respektem a odhodláním. Quentin mezi ně patří. Od chvíle, kdy jsme ho potkali na Meetingu ASM, ušel obrovský kus cesty. Tehdy mě překvapila jeho elegance běžeckého projevu a s Cyrillem jsme si řekli, že by s ním mohlo něco být. Hned souhlasil, že se ke kolektivu přidá, a měli jsme z toho velkou radost. Přes vítězství a zlepšování zůstal pořád sám sebou, nikdy nezapomněl, odkud přišel, a opravdu rád pomáhá ostatním. Quentin je vždycky k dispozici skupině, kterou hodně inspiruje. Udělal obrovský krok a zařadil se mezi francouzskou běžeckou elitu. Quentin je pro nás všechny příkladem.“

Tréninkový režim přizpůsobený práci

Skloubit sport se zaměstnáním je skutečná výzva. Quentin vzpomíná na začátky, kdy při marseillském pracovním rytmu nebylo možné podávat vrcholné výkony. Podobné to bylo i v Clermont-Ferrand. „Vždycky jsem chtěl odtrénovat přesně podle plánu, bez ohledu na noční směny, služby a jejich náročnost. Zkrátit nebo přesunout trénink nepřipadalo v úvahu. V té době jsem se často zranil. Vyvrcholilo to velkou únavovou zlomeninou.“ Od této zdravotní komplikace si dříč plán přizpůsobuje spolu s oběma trenéry podle pracovního vytížení. „Teď už zvládám obojí mnohem lépe a trenéři mě znají ještě lépe. Neustále plán upravujeme. Když jsem například málo spal, můžu speciální trénink na 3000 metrů změnit na klasickou VMA,“ říká muž, který začínal v dresu Club Athletic Brioude.

Mrzí ho, že kvůli nepravidelným službám nemůže držet pevně danou tréninkovou rutinu a několikatýdenní plán bez výpadků. „Myslím, že výkon to přece jen omezuje,“ přiznává. Podle počtu zásahů někdy naspí jen několik hodin. „Občas se před tréninkem cítím skvěle, i když jsem spal jen dvě nebo tři hodiny. Pak ale špatně regeneruju a kvůli nahromaděné únavě vynechám další trénink. Nemůžu si říct, že každé úterý půjdu VMA a každé pondělí kopce. Všechno je proměnlivé.“ Ani to však rodáka z Clermontu neodradí od každodenního běhání, někdy i dvoufázového, v objemu 110 až 130 kilometrů týdně, „v závodních obdobích méně“. Volno si dává jeden den týdně nebo jednou za deset dní, „podle únavy“.

Navzdory atypickému životu se během několika sezon vyšplhal mezi nejlepší francouzské půlkaře. „Je to hrdost,“ která Quentina žene „dopředu“ a nutí ho „zkoušet na závodech držet krok s těmi lepšími“. Důkaz přišel začátkem roku 2025 na mimořádně silně obsazeném závodě Prom’Classic de Nice, kde skončil devátý v časem 28:58, což odpovídá výkonnostní třídě National 1. „Myslím, že jsem jediný z nejlepší desítky tohoto závodu, kdo má vedle toho ještě práci na plný úvazek,“ soudí skromně desátý muž krátkého krosu na francouzském šampionátu 2025 v Challans.

© fotografický kredit

© fotografický kredit

© fotografický kredit

© fotografický kredit

V zimě na to navázal postupem do vytouženého finále francouzského elitního halového šampionátu na 3000 metrů v Miramas, kam se kvalifikoval díky fantastickému osobnímu rekordu 7:57,07 (N1). Do finále bylo vybráno jen 12 běžců z celé Francie. Závodník však zůstává nohama na zemi. „Výkony se každý víkend posouvají. Jeden týden můžete být desátí ve francouzských tabulkách a další třicátí. Všichni teď zlepšují velmi rychle. Nesmíte polevit ani si stavět limity.“ S výkony přicházejí i první partnerství a další podpora. „Letos mě podporuje skvělý obchod Distance, který mi dodává vybavení Nike. S cestami mi pomáhá klub a sekce ASM.“

Kdyby Quentin Chiarisoli dostal příležitost stát se profesionálním atletem, určitě by o ní uvažoval. Práci by však neopustil natrvalo. „Kdybych tu šanci někdy dostal, možná bych to na dva nebo tři roky zkusil, abych zjistil, kam až se s ideálními podmínkami můžu ve vrcholové atletice dostat. Ale své profese bych se nikdy nevzdal. Bylo by to jen dočasné a potom bych se k ní vrátil.“ Práce ve veřejné službě umožňuje několikaleté neplacené volno, ale také poloviční či zkrácený úvazek. „Nejdřív jsem si vybudoval profesní a osobní život a teprve potom atletický. Dnes už jsem dobře usazený, takže chci své možnosti posunout na maximum a neklást si limity,“ dodává běžec, který se může opřít o podporu kolegů

Naplánovat sezonu a závody je někdy hlavolam. „Nikdy dopředu nevíme, jestli nás na mítink přijmou, takže si často musím brát dovolenou na poslední chvíli,“ vysvětluje svěřenec Badredineho Zioiniho a Cyrilla Merlea. „S kolegy si hodně měníme směny, vyžaduje to určitou logistiku, ale vycházejí mi vstříc a chápou to. Nekritizují mě, když si během sportovní přípravy jdu zaběhat kolem stanice, pokud zrovna nezasahujeme. Naopak je můj trénink zajímá a cítím, že mě ženou dál.“

Kvůli velmi nabitému programu mu podle vlastních slov chybí tři věci „momentálně nemožné zařadit“, aby naplno využil svůj potenciál: silová a kompenzační příprava, kterou se snaží vměstnat „na stanici, sám a s provizorním vybavením“, mentální příprava a pravidelná týdenní návštěva fyzioterapeuta.

Šťastná událost jako další zdroj motivace

Quentinovi Chiarisolimu se život změnil v březnu 2024, kdy se mu narodila dcera Jade. Jen tři dny před jeho titulem týmového mistra Francie v krátkém krosu s Clermont Auvergne Athlétisme. „Kros jsem běžel den po propuštění z porodnice,“ usmívá se krosař. Nová výzva, „život v rychlém tempu“, pro něj ale nepředstavuje žádné omezení. „Upravuje si plán“ a může se spolehnout na partnerku Océane, která za ním stojí „na sto procent“. Od této šťastné události trénuje rodák z Brivadois častěji sám, aby mohl večer hlídat dceru, než se partnerka vrátí z práce. „Je trochu těžké, že už nemůžu s týmem trénovat tolik jako dřív, i když se vracím, kdykoli to jde. Trenéři mě podporují, jak jen mohou, a je to velká pomoc.“

Mít dítě mi každý den i při závodech dodává něco navíc. Na dceru při běhání často myslím a dává mi to sílu.

Tato velká životní změna přinesla běžci „něco navíc každý den“ i během závodů. Důkaz podal v Metz na prestižním halovém mítinku. Týden před závodem „hodně trénoval“, takže neměl čas být s Jade. „Emočně pro mě bylo těžké odjet na víkend do Met. Během závodu jsem na ni myslel a říkal si, že nesmím povolit, že jsem přece neodjel bez rozloučení s dcerou nadarmo.“ O 7:57,07 později proběhl milovník atletiky cílem třístovky a znovu prolomil působivou hranici.

Jeho letní sezona 2024, dosud nejlepší na dráze, mluví sama za sebe. „Od narození dcery jsem vynechal hodně tréninků, ale skoro žádný závod. A byla to nejlepší atletická sezona mého života ve všech disciplínách.“ Pro muže, který prožil několik hluchých let „bez opravdové radosti“, to byla velká úleva. Specializace na 1500 metrů (3:43,03) se ukázala jako zlomová po „zklamávajících“ pětikilometrových závodech v roce 2023 a nedokončené maratonské přípravě. Volba se vyplatila postupem na francouzský elitní šampionát na 1500 metrů v olympijském roce. „Bylo to neuvěřitelné, moc jsem si to užil. Na této trati jsem se objevil v úplně novém světle, přestože si myslím, že pro patnáctistovku nemám ideální základní předpoklady.“ Atletická elita od té doby Quentina nezastavila. Každou sezonu se zlepšuje a oslňuje malý svět atletiky.

Vášeň pro atletiku

Quentina Chiarisoliho pohání „čistá atletika“, dráha, silnice i kros, bez jasné preference jedné z disciplín. Oblíbený trénink? „Pořádná dráhová specialita s partou lidí, za trenérem na kole, nebo dlouhý tempový běh podél Allieru z domu.“ Atlet není vybíravý, radost mu dělá vše od 1500 metrů po 10 kilometrů.

Vyzkoušel si dokonce trail a loni s velkým náskokem vyhrál závod 20 km du Sancy. Právě rozmanitost mu pomáhá být komplexním běžcem v každé disciplíně. „Nejlepší francouzští běžci jsou skvělí ve všech třech, třeba Habz dokáže běžet 800 metrů za 1:43 a sám zvládnout desítku za 27:40.“ Maraton si ještě počká. Půlmaraton ale ne tolik. Zkušenost z legendárního Marseille-Cassis, kde skončil osmý v čase 1:06:32 těsně za Nicolasem Navarrem, ho nadchla. „Dokud budu rychlý na kratších tratích, chci u toho zůstat. Vidím, že někteří kluci se zlepšují i po pětatřicítce, takže mám čas naběhat kilometry a pustit se do maratonu.“

Rodák z Haute-Loire chce dál každý rok startovat na svém srdečním závodě, Corrida de Brioude, ve svém rodném městě. Nevadí mu, že se ve stejný den běží „velká desítka“. Přednost má vesnický závod, kam se vždy rád vrací. „S během jsem začal právě na této akci, nejdřív s fotbalovými kamarády. Od té doby jsem nechyběl, pokud jsem nebyl zraněný nebo mě nezastavila práce.“ Za povinný považuje také volvický kros. Stále víc ho baví narušovat zaběhnutý program, letos například objevováním Marseille-Cassis. „Chtěl bych každý rok absolvovat jinou klasiku a rozbít rutinu věčného běhání za časem.“

Hasič nemá konkrétní sny, snad jen „dojít co nejdál bez lítosti a bez limitů“ a přitom si udržet radost a rovnováhu mezi sportem, rodinou a prací. Jedno je jisté: Quentin Chiarisoli ještě pořádně rozvíří časomíru a svým talentem rozzáří francouzský půlkařský běh.