Autoportrét autora v běhu na dlouhou trať: Haruki Murakami a běhání

Haruki Murakami, známý po celém světě romány propojujícími realismus se surrealismem, Haruki Murakami napsal velmi osobitou knihu O čem mluvím, když mluvím o běhání. Japonský spisovatel v ní opouští svět fikce a věnuje se své druhé, možná dokonce první vášni: běhání. Čím dál se stránkami dostáváme, tím víc si klademe otázku, zda nám autor vypráví o běhu, nebo o psaní. Jisté je, že tahle kniha je mimořádně cenná pro každého, kdo se pustil do dlouhého a náročného úkolu. Může jít o založení firmy, vymanění se ze složité osobní situace, změnu životních návyků nebo začátek umělecké činnosti… Murakami v průběhu knihy ukazuje, že běh i psaní vycházejí ze stejného přístupu. Obojí vyžaduje pravidelnost, vytrvalost a schopnost dlouhodobě směřovat k cíli. Prostřednictvím vzpomínek, maratonů a osobních úvah autor předkládá hluboce prostý text, který nám pomáhá lépe porozumět jeho literární i sportovní cestě. Jako milovník královské disciplíny Haruki Murakami absolvoval řadu maratonů a dokonce i několik ultra. Skutečný fenomén, když si uvědomíme, kolik energie vyžaduje psaní…

Haruki Murakami, jeden z nejčtenějších japonských spisovatelů na světě

Haruki Murakami, narozený 12. ledna 1949 v japonském Kjótu, Haruki Murakami vyrůstal v rodině učitelů japonské literatury. Už v mládí ho však fascinovala západní kultura, především jazz, klasická hudba a americká literatura. Než se stal uznávaným spisovatelem, vedl několik let s manželkou jazzový klub v Tokiu. O této zkušenosti vypráví hned na začátku knihy. Jeho první kniha z roku 1979, Slyš vítr zpívat, se setkala s velmi příznivým ohlasem a povzbudila ho, aby se vydal na spisovatelskou dráhu. Mezinárodní uznání přicházelo postupně s romány jako Konec světa & Hard-boiled Wonderland, Kronika ptáčka na klíček, Kafka na pobřeží nebo 1Q84. Jeho knihy byly poměrně rychle přeloženy do mnoha dalších jazyků a miliony čtenářů si získaly atmosférou, přesvědčivými postavami a univerzálními otázkami. Dnes patří mezi nejčtenější japonské autory na světě. Vedle literární kariéry však Murakami rozvíjel také obrovskou vášeň pro běhání, především pro maraton. Poté, co přestal kouřit a osvojil si zdravější životní styl, začal na začátku 80. let pravidelně běhat. Brzy už se bez této sportovní aktivity, které se věnoval brzy ráno před psaním, neobešel. Běh se rychle stal zásadní součástí jeho osobní rovnováhy. Zúčastnil se řady maratonů, mimo jiné v New Yorku a Bostonu. Kniha O čem mluvím, když mluvím o běhání nám umožňuje nahlédnout do spisovatelova každodenního života a pochopit význam rutiny, která tělu pomáhá zvládat úkoly, jež po něm požadujeme, v jeho případě běh a psaní. Setkáme se v ní s (velmi) disciplinovaným mužem přesvědčeným, že velké výsledky stojí především na vytrvalosti.

Kniha, která nestárne

Kniha O čem mluvím, když mluvím o běhání přitáhla pozornost Murakamiho obdivovatelů hned po vydání. V Japonsku sklidila velký úspěch a následné překlady do mnoha jazyků umožnily mezinárodnímu publiku osvojit si autorovy úvahy. Jedním z důvodů jejího úspěchu je nepochybně jednoduchost. Kniha má přímý a osobní tón. Autor se obrací ke čtenáři bez okolků a sdílí své pochybnosti, potíže i zkušenosti, aniž by se snažil cokoli skrývat. Tato upřímnost vytváří bezprostřední blízkost se spisovatelem. Ve spisovatelových otázkách se mohou poznat i lidé, kteří neběhají. Stačí nahradit psaní malováním a kniha bude fungovat stejně. Murakami otevřeně mluví také o svém vztahu ke stárnutí, před kterým nesklání hlavu. Dílo se zároveň stalo referencí v běžeckých komunitách. Jeho svědectví ukazuje, že zlepšení stojí méně na přirozeném talentu než na každodenním opakování. Právě to je jedno z hlavních poselství knihy. Tento realistický pohled kontrastuje s projevy založenými výhradně na výkonu nebo soutěžení. Čtenáři se zájmem o literaturu si mohou vychutnat anekdoty ze života člověka, který stojí za romány, a dozvědět se, jak sportovní disciplína přímo ovlivňuje Murakamiho tvůrčí proces. Autor obě disciplíny porovnává a funguje to. Téměř dvacet let po vydání zůstává O čem mluvím, když mluvím o běhání stále důležitou knihou pro běžce i milovníky literatury. Čas a vytrvalost v ní hrají zásadní roli. V době, která miluje okamžitost a rychlé výsledky, jde o mimořádně cenné poselství…

Co si z knihy odnést: disciplína a vytrvalost

Kniha O čem mluvím, když mluvím o běhání není jen autobiografickým vyprávěním, ale nenápadně předává řadu životních lekcí. Ta první se týká disciplíny. Podle Murakamiho nejsou nejvýznamnější úspěchy výsledkem náhlé inspirace, nýbrž pravidelné práce den za dnem. To platí pro psaní stejně jako pro běh. Autor zdůrazňuje význam opakování. Haruki Murakami tehdy běhal 10 kilometrů denně, ať se dělo téměř cokoli. Ať foukal vítr, pršelo nebo byl na pracovní cestě… Dnešní objem jeho běhání se v 77 letech možná změnil, jeho oddanost této aktivitě však čtenáře nepřestává obdivuhodně fascinovat. Podle něj spočívá skutečná síla ve schopnosti držet se svých návyků navzdory únavě, nedostatku motivace nebo každodenním povinnostem. Kniha vyzdvihuje také význam psychické odolnosti. Dlouhé tratě stavějí běžce tváří v tvář vlastním limitům. Musí se naučit zvládat nepohodlí, chvíle pochybností i chuť skončit. Murakami o tom mluví s velkým humorem. Tuto zkušenost vnímá jako školu trpělivosti, která pomáhá rozvíjet větší odolnost vůči životním obtížím. Ukazuje také, že vnitřní zkoumání, které běh přináší, je cenným zdrojem osobní rovnováhy. Kniha nakonec zdůrazňuje, jak důležité je definovat si vlastní úspěch. Pro Murakamiho není podstatné porazit ostatní, ale zůstat věrný vlastním závazkům. Takový přístup každého vybízí, aby svůj pokrok měřil podle vlastních kritérií, nikoli podle očekávání okolí.

Díky těmto úvahám O čem mluvím, když mluvím o běhání zdaleka překračuje rámec sportu a běhání. Kniha nabízí skutečnou filozofii úsilí a vytrvalosti, použitelnou v mnoha oblastech života. Právě tato univerzální platnost nejspíš vysvětluje, proč stále inspiruje čtenáře nejrůznějších zájmů a zkušeností.