Klub stovky: kasta maratonských srdcařů

Běžecký svět je plný nadšenců. Nenasytných milovníků kilometrů, kteří do sebe soukají porce jako jiní burgery s hranolky. Mezi nimi existuje komunita vytrvalců, jejichž maratonské konto čítá nejméně 100 závodů. Ano, 100. To už je diagnóza.

Vytvořit komunitu happy few , nebo spíš crazy few , tedy úplných maratonských závisláků, není žádná novinka. Oficiální vznik prvního „100 Marathon Club “ v Anglii se datuje do roku 2005, kasta běžců s nejméně stovkou maratonů v nohách však existovala dávno předtím. Ať tak či onak, založení tohoto původního klubu zažehlo jiskru, která se rychle rozšířila do dalších zemí. Podobné skupiny pak vznikly v Německu, Spojených státech, Dánsku, Belgii, Norsku… a také ve Francii!

Beaujolais, francouzská kolébka Klubu stovky

V zemi baget, baretů a vína nemohl příběh Klubu stovky začít jinde než na Marathon International du Beaujolais. Právě tady, v kraji vinic, který hostí nejveselejší běžeckou akci ve Francii s občerstvovacími stanicemi spojenými s ochutnávkami, kostýmy a slavnou „Nuit du Marathon“, působí André Monier od roku 2010 v organizačním výboru. „Všiml jsem si anonymních běžců s úžasnými statistikami a s několika z nich jsem se seznámil,“ vypráví André Monier. „Následující rok jsme je pozvali. Přijali, protože Beaujolais přesně odpovídalo jejich sportovnímu projektu: slavnostnímu a přátelskému maratonu.“ Během několika let se skupina rozrostla na zhruba stovku členů, které dnes spojuje skutečné přátelství. „Tehdy mě napadlo založit Klub stovky, který by je propojil,“ dodává André Monier.

Hon za cílovými čárami

Kdo chce do tohoto sportovního bratrstva, musí prokázat, že na to má, tedy předložit pořádně nabitý maratonský účet. Podle vzoru britského 100 Marathon Clubu nemají „associate members“ ještě stovku maratonů, ale musí jich mít za sebou alespoň 50. Ti, kteří už překročili hranici sta, jsou „full members“. Největší dříč Klubu stovky má na kontě dokonce 800 cílových čar! Ano, někteří už samozřejmě mají něco odslouženo, případně jsou v letech. Přestože se dlouhé distance v posledních letech stále více normalizují, mimo jiné díky rozmachu ultratrailů, které z běhů na 40 kilometrů udělaly „krátké“ formáty akcí, nasbírat stovku maratonů rozhodně není procházka růžovým sadem. Člověk na tom musí makat řadu let a zároveň zůstat rozumný, pokud nechce zkolabovat za letu nebo definitivně odložit boty kvůli tělu rozebranému na součástky. Nezbývá než trpělivě čekat, sezonu za sezonou, až se hromádka medailí za dokončení závodů finisher na poličce utěšeně rozroste.

Láska ke kilometrům… a ke kamarádům!

Většina crazy few z Klubu stovky neběhá primárně na čas. Jejich hodnota se odvíjí spíš od počtu dokončených maratonů než od osobního rekordu a radost čerpají z objevování nových míst a setkávání s dalšími nadšenci. Je třeba přiznat, že v téhle kilometrové chuti často hraje roli i závislost: nejen na sportu, kterou dobře zná každý pravidelný běžec, ale také na emocích, jež maraton přináší.

Na Marathon International du Beaujolais, který se stal každoročním srazem francouzského Klubu stovky, čeká jeho členy zvláštní přijetí. „Vzdáváme jim hold a dáváme najevo, čeho dosáhli. Při 20. ročníku, který se konal loni na podzim, jsme je nechali vystoupit na pódium během Nuit du Marathon a prošli se s novou klubovou vlajkou, kterou jsme vytvořili v roce 2024,“ vypráví André Monier. „Tenhle klub je mikrokosmos. Sdružuje lidi, kteří chtějí být spolu a společně se bavit.“ Pocit uznání a sounáležitosti nepochybně posiluje motivaci těchto závisláků na 42,195 kilometrech. „Klub dává individuálnímu sportu, jakým je silniční běh, také kolektivní rozměr,“ uzavírá André Monier.

Solidární duch, který zahřeje u srdce… a žene hromádku medailí za dokončené závody na poličce stále výš!