24 hodin proti rakovině: šílená výzva Théa Gabeaua a jeho spolku Foulées d’Espoir

Amiéňan Théo Gabeau, absolvent oboru STAPS, o víkendu v parku La Hotoie v Amiensu dokázal něco mimořádného. Aby pomohl v boji proti rakovině, rozhodl se běžet 24 hodin v kuse. Výzvu zvládl: student uběhl 146 kilometrů za povzbuzování svých blízkých i několika zvědavců, kteří mu přišli fandit.

„Mám kolem sebe trochu bláznivé lidi. A myslím, že právě díky nim dokážu překonat hranice toho, co moje tělo fyzicky zvládne,“ usmívá se jednadvacetiletý mladík, který se v posledních třech letech pustil do několika sportovních výzev: nejprve do svého prvního ultra na 55 kilometrů, potom do Ironmanu, stovky na Sommě a nyní do 24hodinového běhu. Ten absolvoval v přímé spolupráci s městem Amiens a akcí Relais pour la vie, sportovním a společenským projektem na podporu boje proti rakovině pořádaným po celé Francii.

Bez cenné podpory všech, kteří ho v těchto chvílích doprovázejí, by jeho výkony neměly stejnou chuť. „Loni 31. srpna se stalo něco výjimečného: byli tam všichni moji blízcí. Rodiče, kamarádi… Od osmi ráno, přestože byla zima a den nevypadal vůbec jednoduše, na mě asi patnáct přátel čekalo u výjezdu z vody. Myslel jsem, že se vrátí až do cíle po 180 kilometrech na kole… Jenže ne: sledovali mě po celé trati, každých deset kilometrů zastavili, povzbudili mě, plácli si se mnou a vyrazili dál. Dělali to po celý závod.“ A především by jeho výkony neměly smysl bez projektu, který za nimi stojí.

Každý závod je spojený se sbírkou na konkrétní účel. Ironman běžel pro L’Envol, organizaci pomáhající nemocným dětem, stovku absolvoval s cílem upozornit na rakovinu prsu a 24hodinový běh podpořil Ligue contre le cancer. To vše díky spolku Foulées d’Espoir, který Théo založil v březnu 2025.

Jak vznikl spolek Foulées d’Espoir

Théo běhal pro cíle, které ho přesahovaly, a postupně chtěl svůj osobní závazek proměnit v kolektivní dobrodružství. Několik měsíců před založením spolku Foulées d’Espoir mu jeho současný místopředseda Théo Monteiro navrhl, aby se „spojil s něčím, co si lidé zapamatují: s barvou, symbolem nebo logem“. Právě tehdy se projekt začal rozrůstat i mezi dalšími Théovými přáteli. Vedení spolku dnes tvoří různorodá skupina lidí, kteří jsou všichni „nesmírně odhodlaní využívat sport k tomu, abychom kolem sebe dělali dobro“: zaměstnanec banky, ortotik-protetik, fyzioterapeutka a dva absolventi STAPS.

Aby se hned od začátku odlišili, napadlo je uspořádat běh a cyklistiku z Amiensu do Haudivillers, kde bydlí Théovi rodiče, a vyzvednout tam oficiální dokumenty spolku. „Chtěli jsme ukázat svůj styl: trochu šílený, ale v seriózní oblasti. Bylo důležité, aby lidé viděli, že můžeme zůstat sami sebou a bavit se, i když děláme věci, na kterých nám opravdu záleží,“ vysvětlil Théo. Jejich první akce se konala 28. května u příležitosti národního dne boje proti roztroušené skleróze. Prostřednictvím klubu na Stravě, kde vysvětlili myšlenku naběhat za 24 hodin co nejvíc kilometrů, zapojili řadu lidí, zdravých i lidí s hendikepem. Společně uběhli a ušli celkem 2 295 kilometrů.

Po tomto prvním projektu se „malá rodina Foulées d’Espoir začala pořádně usazovat“. Někteří už netrpělivě čekali na další výzvu, zatímco interní tým byl v pohotovosti a chystal nadcházejících 24 hodin. Když ji oznámili, reakce byla okamžitá: „První, na co se lidé ptali, bylo: ‚Můžeme přijít? Můžeme běžet s tebou?‘“ Théo zřejmě našel způsob, jak se angažovat prostřednictvím sportu, který je skutečným pojítkem mezi lidmi: „Na sportu je skvělé, že lidi spojuje kolem jediné věci: kolem projektu.“ Jeho nasazení nejspíš vyrůstá z hluboké potřeby, kterou posílil i osobní příběh: jeho matka, bývalá maratonkyně, onemocněla rakovinou prsu v době, kdy mu ještě nebylo deset let.

Řetězec výzev až k 24hodinovce

Od 55 kilometrů uběhnutých o samotě k nepřetržitému 24hodinovému běhu je obrovská propast, fyzicky i psychicky. Když Théo vzpomíná na 100 km na Sommě, které absolvoval loni v listopadu, říká: „Myslím, že jsem si tehdy sáhl na vůbec nejtěžší věc v životě. Nebyl jsem připravený a pořád jsem byl hodně unavený z Ironmanu, protože mezi oběma závody byl jen měsíc a dvanáct dní.“ Přesto zvládl trasu za 11 hodin a 54 minut a cílem proběhl „v naprosté euforii“. Byla to však teprve další zastávka v řadě stále bláznivějších výzev.

Po 24 hodinách se vrací k tomu, co mu chybělo: „Psoas jsem měl tak ztuhlý, že ho nešlo uvolnit ani masáží. Trochu mě trápil také kotník. Zatnul jsem zuby a modlil se, aby to vydrželo.“ Uvědomuje si také, že jeho příprava, omezená na patnáct týdnů pod vedením Heubiho, mistra světa na 100 km, který přešel k online koučinku, se na výsledku podepsala. Náročný režim, který si sám nastavil a jenž se uprostřed léta těžko dodržuje, mu nakonec nemusel prospět. „Bohužel můžu začít s přípravou až na konci května. Obvykle jsem naběhal 40 kilometrů týdně, přitom by jich mělo být 80. Byla to první skutečná příprava, kterou jsem absolvoval, a upřímně, bylo to těžké. Mám obrovský respekt k lidem, kteří trénují v takovém tempu celý rok.“ Jako by to nestačilo, v posledním týdnu ještě absolvoval řadu aktivit na propagaci akce. „Se spánkem to vůbec nebylo dobré. Byl jsem úplně vyřízený. Běhal jsem z místa na místo a propagoval výzvu, což mě baví. Nestěžuji si, protože mě to unavuje, ale zároveň mě to tak nabíjí, že je to až neuvěřitelné,“ popsal předseda Foulées d’Espoir.

Teď, když má nohy těžké po dokončeném výkonu a nejhorší chvíle jsou za ním, si konečně může naplno uvědomit, na co dosáhl. Ještě před očekávaným víkendem vynesla online sbírka a prodej dresů několik stovek eur. „Když jsem dnes ráno s čistou hlavou znovu všechno sečetl, nemohl jsem si přát lepší výsledek,“ svěřil se Théo v pondělí odpoledne. Vybralo se více než 1 000 eur a částka po jeho triumfálním nedělním doběhu dál roste.

Théo Gabeau. Toto jméno si dobře zapamatujme, stejně jako název jeho spolku Foulées d’Espoir. Tento sportovec s jasným posláním nechce zůstat jen v amiéňské aglomeraci, ani u Sommy. Už míří dál, obklopen svými blízkými a přáteli, bez nichž by jeho cesta neměla stejnou intenzitu. Při každé výzvě znovu nachází jedinečnou směs překonávání sebe sama a emocí, kterou přináší sportovní výkon pro věc, jež mu leží na srdci.