S Les 42 vezme Malek Boukerchi 26 mladých běžců na New York City Marathon

Stále existují lidé, kteří sní společně. Sen je sice osobní, ale může se sdílet. Malek Boukerchi, vystudovaný antropolog, filozofický vypravěč, spisovatel a motivační řečník, se před několika lety vydal cestou sdílení. Po výpravě dvacítky mladých lidí na Athénský maraton v roce 2023 letos vyráží znovu, tentokrát na New York City Marathon. Setkání s prezidentem Les 42, ultramaratoncem extrémních výzev, který sní o sjednocené společnosti.

Jste světoběžník. Jakou cestu za sebou má organizace Les 42?

V životě jde vždy o cesty a na nich zase o setkání, rozhodnutí a okolnosti. Ty neovládáme, ale síla našeho života vychází právě ze setkání a voleb, které děláme. Příběh naší organizace není výjimkou. Začalo to souhrou okolností: během covidu se všechno zastavilo a já jako ultramaratonec najednou nemohl závodit. Žádné běhání. Nedokážu si představit život bez pohybu, tělo ho potřebuje. Musel jsem najít něco, co by se dalo skloubit s mými dalšími profesními aktivitami. Když se koncem roku 2021 znovu otevřely hranice, působil jsem v Maroku jako antropolog a přednášející. Na jednom závodě, který jsem podporoval, za mnou přišly malé děti a právě ony mi vnukly ten nápad. Řekly mi: „Proč nezaložíš klub? Spoustu věcí znáš, mohli bychom s tebou trénovat…“ Nejsem Maročan, ale franko-alžírsko-kabylsko-alsaský člověk a na své mnohonásobné identity jsem hrdý. Nemám státní trenérskou licenci, ale mám praktickou zkušenost přímo z terénu. Ti mladí Maročané zaseli semínko… Koncem roku 2021 jsem se vrátil do Francie a pro radost začal znovu trénovat na maraton. Dnes už mě nezajímá výkon, ale radost z toho, že pomáhám lidem růst. Jak přejít od sóla k solidaritě? Od já k my. Tato myšlenka mě fascinuje a věřím v ni. Odtud vzešla i organizace Les 42. Senem je dostat 42 zranitelných mladých lidí ve věku od 18 do 28 let na maraton. Ještě tam nejsme, ale rosteme. První ročník jsme uspořádali na Athénském maratonu.

Symbolický první ročník…

Ano, s Athénským maratonem, a právě tak to bylo skvělé. Vyrazili jsme ve třiceti lidech, z toho bylo 18 mladých a 12 doprovázejících. Jako antropolog jsem si během tohoto ročníku užíval vyprávění o původu závodu a bitvě u Marathonu. Po tomto alfě jsem hledal omegu. New York, Mekka maratonů. Součástí našeho projektu je i cestování. Pro mladé je zdrojem energie snít o Athénách nebo New Yorku, zvlášť pro ty, kteří toho nikdy moc nenacestovali. Když mladým řeknete, že poběží maraton, napoprvé vám nevěří. My ale trénujeme s radostí a dotáhneme to do konce. Říkám „my“, protože od prvního ročníku v Athénách v roce 2023 se organizace postavila na pevnější základy. Začínal jsem sám, ale postupně jsem oslovil další maratonce. Kolem mladých je celý tým. A jak říká filozofka a teoložka Terezie z Ávily: „Nejde o to hodně přemýšlet, ale hodně milovat.“ Lásku, kterou od francouzského sociálního systému nedostali, jim chceme dát my. Pro ně je to mimořádné dobrodružství.

Maraton je skvělou školou života. Je to ten nejlepší diplom.

Podle čeho mladé lidi vybíráte?

Organizace Les 42 pracuje s mladými lidmi, které školský systém semlel. Stejně s dívkami jako s chlapci. Navázal jsem partnerství s místními misemi po celé Francii, abychom našli mladé lidi ohrožené předčasným ukončením studia. Organizace je otevřená mladým z měst i venkova: propojuji pestrou Francii s Francií venkovských tradic. Těmto mladým říkám: „Pojďte si zaběhnout maraton,“ i když někteří z nich vůbec nejsou sportovci! Všechno, co učím jako antropolog, uvádím v praxi právě v rámci této organizace. Cílem je přesvědčit mladé, že budeme pracovat a uspějeme společně. Bojujeme také proti sedavému způsobu života, nešťastnému důsledku času stráveného u obrazovek. Lidé jsou připojení, ale nejsou mezi sebou skutečně propojení. Naše iniciativa se to snaží změnit. Naučí se mít rádi své tělo a pochopí, že s ním mohou dokázat velké věci bez ohledu na svou postavu. Jediným cílem je pak doběhnout. Na čas se nehledí. Dokončit závod znamená uspět. Je důležité, aby pochopili, že když do toho jdou naplno, nastartují celý pozitivní proces. Plánování i přípravu, které tento projekt vyžaduje, tedy nasazení, disciplínu a vytrvalost, později využijí v životě. Když zaměstnavatel uvidí takový profil, získá důvěru. Maraton je skvělou školou života. Je to ten nejlepší diplom. Budou moci říct, že jsou maratonci: je to titul na celý život.

Co se s nimi děje po maratonu?

To je druhá část projektu. Zavazujeme se, že je maratonem provedeme až do cíle, ale pomáháme jim také najít práci. Tato sociálně-profesní dimenze projektu je velmi důležitá. Stojí na mentorech, kteří jsou patrony organizace. Nedostáváme žádnou veřejnou podporu. Obracíme se na vedoucí pracovníky firem, které řeší nábor. Mnozí nás podporují a financují organizaci, cesty i tréninkové kempy. A nejen to: začali s mladými také běhat, což vytváří ještě silnější vazby! S vybavením nám pomáhá i Decathlon, za což mu děkuji. Firemní manažeři, kteří se k projektu Les 42 připojili, pomohli změnit jeho podobu. Původně jsem chtěl projekt dělat jen v Paříži, kde žiji. Řekli mi: „Dobře, projekt podpoříme, ale jen pokud budeš hledat mladé i v našich regionech. Jinak to dlouhodobě fungovat nebude.“ Tato myšlenka oprávněně změnila územní působnost Les 42. S mladými navštěvujeme firmy, které nás podporují. A nejhezčí je, že teď už řada těchto manažerů trénuje s mladými a pojede s námi! Na New York City Marathon budeme mít letos zhruba padesát startovních čísel. Deset z nich je vyhrazeno manažerům, kteří poběží maraton společně s mladými a vytvoří tak mezigenerační propojení. Stejně jako mladí jsou totiž i naši mentoři často maratonští nováčci. Všichni společně!

Díváte se do budoucna optimisticky?

Z 18 mladých, které jsem vzal do Athén, jich s námi stále běhá devět. Sami se stávají ambasadory projektu. Někteří zůstali dokonce maratonci! A hlavně: všichni se začlenili do společnosti. Tento úspěch nám dodává sílu pokračovat a nic nevzdávat. Francouzská nezisková a komunitní scéna je úžasná, ale je to boj. Pro příští roky mám jednu ambici: zapojit do našich skupin nezaměstnané starší 55 let, pro které je současná situace složitá. I oni mají nalomené sebevědomí, přestože umějí spoustu věcí a mají zkušenosti. Je to strašné. Všichni potřebujeme být pro druhé užiteční. Jednou z hlavních myšlenek organizace je znovu sociální propojení, společný růst a společná práce… Chtěl bych poděkovat mladým. My dáváme jim, ale oni toho tolik vracejí nám. Nakonec jsou to právě oni, kdo nás mění nejvíc. Vidím to na lidech, kteří je doprovázejí a mentorech. S Les 42 boříme logiku uzavřených skupin! V naší současné společnosti žije každé prostředí ve vlastním uzavřeném světě a sociálně nás to ničí. Maraton to všechno rozbíjí a otevírá cestu k něčemu univerzálnímu. Na startovní čáře jsme si všichni rovni.

Děkujeme Maleku Boukerchimu za jeho cenný čas, který nám věnoval několik týdnů před odjezdem do New Yorku. Pokud se chcete přiblížit k organizaci Les 42 a přiložit ruku k dílu, tudy. Na této stránce najdete mentorské firmy ročníku 2025.