Běžci versus roboti: nevídaný závod na pekingském půlmaratonu

„Run Robot Run“. Mysleli jsme, že jsme ve světě běhání viděli všechno: účastníky v pantoflích, maratonce převlečené za obří banány, Axel Ramponi v obleku s vestou pod hranicí 2:50… Ale ne. Čína se rozhodla posunout laťku o kus dál: nechat humanoidní roboty vysoké 1,80 metru a vážící 52 kilogramů běžet půlmaraton. Ano, roboty. Ne vodiče na elektrických koloběžkách ani kamerové drony. Kloubové dvounožce, které se 19. dubna pokusily zvládnout 21 kilometrů a 97,5 metru půlmaratonu v Yizhuangu, na pekingském předměstí. Závod se konal v technologické rozvojové zóně hlavního města známé jako „E-Town“ a pro podobný technologický experiment šlo o vůbec první setkání s tak dlouhou tratí.

Proč vlastně běhají?

Za efektní výkladní skříní se skrýval obrovský test. Pro výzkum umělé inteligence, technologie pohybu, hospodaření s energií i dynamické rovnováhy. Stručně řečeno: běžet 21 kilometrů rovně je pro stroj pořádný hlavolam. Pokud se to ale podaří, otevírají se šíleně zajímavé možnosti: asistenční roboti v oblastech zasažených katastrofou, chytré exoskelety, pokročilá městská mobilita… Samotný závod je jen záminka. Dobrá záminka, protože téměř každý chápe, co znamená uběhnout 21 kilometrů bez zastavení.

Na jedné straně roboti, na druhé vyladění lidé

Symbolika je jasná: 21 robotů na startu, šest v cíli. Není to mnoho. Zároveň je to ale obrovský krok, když uvážíme, že většina z nich předtím nikdy neběžela dál než několik stovek metrů. Startovní listina nabídla podivuhodné obsazení: roboty různé hmotnosti, ti největší vážili až 88 kilogramů, a přijely ze všech čínských provincií. Závod dvou rychlostí: rychlostí autonomie… a joysticku. Běželi ve vyhrazeném pruhu, protože úplní blázni pořadatelé zase nejsou, a doprovázeli je lidští operátoři připravení zasáhnout při pádu, chybě, poruše nebo nutnosti dobít baterii.

Na asfaltu se odehrála přehlídka nejrůznějších stylů: někteří roboti postupovali, jako by měli v paměti „Marathon Man“, jiní teprve objevovali, k čemu vlastně mají nohy. Většina se rozhodovala sama, výpočet po výpočtu, zatímco další poslušně čekali na pokyny z dálkového ovládání. Jeden se nakonec poroučel k zemi, pak se sám zvedl a stoicky pokračoval ve stylu „jsem v pohodě, všechno je v pohodě“. Jiný, vyrýsovanější než ostatní, neplánovaně odbočil a vydal se pozdravit zábranu. A lidé mezitím všechno natáčeli ze svého pruhu, napůl pobavení a napůl v šoku. Upřímně, kdo by čekal, že se z půlmaratonu stane jeviště robotické komedie ?

1:01 proti 2:40: výhoda člověka z masa a kostí

Na lidské straně to mezitím bylo mnohem rychlejší. Keňan Mutiso Kibet zvládl závod za 1:01:10, zatímco první žena, Etiopanka Gelana Dida, doběhla za 1:08:29. O světelné roky před nejrychlejším robotem dne. Tím byla dvounohá mašina Tiangong Ultra, něco jako čínská verze Boston Dynamics. Trať dlouhou 21,1 kilometru zvládla za 2:40, přičemž třikrát měnila baterii, jednou spadla a několikrát potřebovala ruční seřízení. Pro představu: takový čas odpovídá dobře trénovanému amatérovi, k elitním standardům má ale stále daleko.

Běh po dráze může člověku připadat jako malý krok. Pro humanoidního robota je to ale skutečně obrovský skok.

Tang Jian, technologický ředitel Pekingského inovačního centra pro humanoidní roboty, které nejlepšího ze zúčastněných robotů vyrobilo od základů, řekl novinářům, že je „velmi spokojený “ a pokračoval: „Měli jsme tři cíle: vyhrát, absolvovat celý půlmaraton s jediným robotem […] a dokončit závod pod tři hodiny,“ přiznal. „Shromáždili jsme data profesionálních běžců a robota jsme trénovali tak, aby přizpůsoboval svůj krok, kadenci, délku kroku a držení těla a co nejvíc se přiblížil sportovci.“ Když Liang Liang minulý čtvrtek řekl agentuře AFP: „Běh po dráze může člověku připadat jako malý krok. Pro humanoidního robota je to ale skutečně obrovský skok,“ zástupce ředitele správního výboru E-Town nepřišel jen s povedenou hláškou. Zvolil téměř slavnostní formulaci, která celou událost staví do mnohem širšího kontextu, než je pouhá sportovní demonstrace. K lepšímu i ke sportu.

Malé srovnání pro pobavení (nebo obavy)

Skutečný technologický test… sportovní výkon to ale zatím není

Událost ukázala také to, že humanoidní roboti začínají doopravdy běhat. Už jen neohrabaně nechodí a neodříkávají předprogramované věty: poklusávají, padají, zvedají se a pokračují. Zatím ale nejsou autonomní. Potřebují operátory, ruční výměnu baterií a zásahy při mechanických potížích. Stručně řečeno, ještě nemají „finisherského ducha“. Dnes se tomu smějeme, ale za deset let o tom možná budeme mluvit úplně jinak. Technologický pokrok je šílený. Dnes tyto stroje uběhnou půlmaraton za 2:40 a přitom se přehřívají. Zítra by klidně mohly zvládnout maraton pod dvě hodiny, maratonskou utopii.

Dobře, můžeme se hned uklidnit. Roboti zatím potí hlavně své tištěné spoje a k překročení cílové čáry potřebují celý tým. Tenhle půlmaraton v Yizhuangu ale možná představuje začátek velkého obratu: vytrvalost už nebude jen otázkou srdce, stehen a psychiky, ale také řádků kódu a lithium-iontových baterií.

Takže ne, tihle mechaničtí humanoidi nás ještě nepředběhli. Stojí ale na stejné startovní čáře a pohybují se stále rychleji. A jestli vás jednou na 19. kilometru Pařížského maratonu dožene robot… říkejte si alespoň, že vám u občerstvovačky nevezme medaili Finisher. Tedy zatím ne.