Momenty, které už zažil každý běžec

Zrychlit, když potkáš jiného běžce

Tuhle situaci nejspíš zažil každý. Běh je sport, který lidi spojuje. Když běžíme, často potkáváme další nadšence do běhání. Klidně si klušeš svým tempem a užíváš si trénink, když se v dálce najednou objeví silueta. Jiný běžec. A v tu chvíli mozek spustí prastarý mechanismus, který nikdo pořádně neumí vysvětlit: zrychlíš. Existuje několik teorií, proč se to děje: sportovní ego, soutěživý instinkt, strach z hodnocení nebo příval adrenalinu. Ať už je důvod jakýkoli, o pár minut později jsi toho prudkého zrychlení nejspíš litoval.

Spadnout před všemi a dělat, že se nic nestalo

Začátek příběhu vypadal docela slibně. Běžíš svůj víkendový vytrvalostní trénink, soustředíš se a jsi ve vlastním světě. Kilometry ubíhají a pak… katastrofa. Zrádný obrubník, špatně zavázaná tkanička, nešikovný pohyb… a najednou letíš vzduchem. Samozřejmě to víš ty, víme to my a ví to úplně každý. Dopad je tvrdý a rozhostí se ticho. Kolemjdoucí všechno viděli. Okamžitá reakce: zachránit si tvář. Zvedneš se, jako by se nic nestalo, přestože máš koleno od krve a ego ti v tichosti krvácí také. Odklušeš kulhavým krokem, ale zvedl ses s elegancí.

Vystřelit od startu a odpadnout

I když někteří jsou v tomhle oboru specialisté, někdy jsme během závodu přepálili začátek úplně všichni. Vyrazíš tempem, o kterém si myslíš, že je správné, a přitom moc dobře víš, že za něj později zaplatíš. Z posledních kilometrů závodu se stane dlouhá křížová cesta, zatímco všichni, kteří začali rozumně, prodlouží krok a bez sebemenších rozpaků tě předběhnou.

Zapomenout po doběhu zastavit hodinky

Zbývá jen pár metrů, ale už to víš: překonáš svůj rekord. Proběhneš cílem, oslavíš doběh na fotce, kterou si koupíš za 25 eur, jásáš a pláčeš. Tenhle nový osobák sis vybojoval po týdnech přípravy, pochybností a potu. Budeš moct svůj čas pyšně sdílet na Stravě. Jenže to bylo předtím, než sis hodinu a čtvrt po doběhu všiml, že hodinky pořád běží… Zatracený lap! Teď už jen zbývá vymyslet vysvětlení pro Stravu.

Zaokrouhlit si vzdálenost tréninku

Traileři, silničáři i dráhoví běžci, všichni jsme to někdy udělali. Ano, mluvíme o těch drobných otočkách před domem nebo o několika kolečkách navíc, jen aby vzdálenost tréninku vyšla hezky kulatá. A víš co? Máš na to plné právo!

Myslet si, že jsi rychlejší po koupi nových bot

V obchodě jsi vypadal skvěle už při zkoušení posledního modelu své oblíbené značky. Pobíhal jsi tam a zpátky mezi regály, abys boty otestoval. Mezi námi, v obchodě toho zase tolik neotestuješ. Při prvním výběhu v nových raketách máš pocit, že jsi nejrychlejší člověk na světě. Ve skutečnosti se vrátíš domů se dvěma krásnými puchýři, protože sis boty před prvním pořádným testem trochu nerozchodil.

Sprintovat na červenou a samozřejmě toho litovat

Tohle znají hlavně městští běžci. Jakmile jsi viděl, že na semaforu pro chodce za chvíli naskočí červená, určitě jsi zrychlil. Ano, pořádně a naplno, jako by šlo o život, jen abys nemusel na přechodu zastavit. Nakonec se do červené zóny dostane tvoje tepovka a další tři kilometry budeš dávat dohromady, pokud se z toho vůbec vzpamatuješ.

Běžet kolem výlohy a prohlížet si svůj běžecký styl

Myslíš, že jsme tě neviděli? Ty lišáku! V tu chvíli si připadáš jako profík: lehký krok, uvolněné paže, klidný výraz. Proběhneš kolem výlohy obchodu nebo zbrusu nové kanceláře a řekneš si: „Co kdybych se podíval, jak při běhu vypadám?“ A výsledek je navzdory všem očekáváním, v která jsme ani na vteřinu nevěřili, naprosto jasný: tučňák v panice. Došlapuješ na patu jako vrtná souprava, tvůj krok připomíná spíš žirafí mládě, které se učí chodit, než olympijského atleta, a barva tváře splývá s červeným pestem. Příště se zkrátka dívej před sebe.

Samozřejmě by tenhle seznam mohl pokračovat dál. Pokud už ale odškrtáváš pořádnou část momentů, které zažil každý běžec, znamená to, že během trávíš opravdu hodně času!