Bláznivé patálie před startem maratonu
© ASOHodiny před startem maratonu by měly být pečlivě sehraným rozjezdem: budíček za svítání, přesně načasované poslední jídlo, osvědčené rozcvičení… Teoreticky. V praxi často připomínají přehlídku nečekaných a absurdních trablů. ✓ Tady je výběr těch „zcela vážných“ drobných šíleností, které na řadu maratonců čekají už od prvních kroků dne. Závod totiž začíná dávno před startem.
Budíček v jiném časovém pásmu
Všude zavládne panika. Budík zvoní. Je 4:45. Jenže… měl zvonit až v 5:45. Jenže… telefon si pořád myslí, že je v Marrákeši, díky minulému víkendu. Výsledek? Hodina zabitá zíráním do stropu, scrollováním Instagramu a přemýšlením, jestli už není čas dát si těstoviny. Přesně taková patálie hrozí účastníkům 20 km de Marseille-Cassis, které se pravidelně koná poslední říjnovou neděli, tedy přesně o víkendu, kdy se přechází na zimní čas.
Poplach: startovní číslo nikde
Taška přetéká a je narvaná k prasknutí: ponožky, náhradní oblečení, láhev s vodou, müsli tyčinky, krém na nohy, léky, energetické tyčinky, plyšový SpongeBob pro štěstí… Ale startovní číslo nikde. Zopakujme si to: STARTOVNÍ ČÍSLO NIKDE. Kde jen může být? To není možné! Bez něj se na start nedostanete. Musíte ho najít. A rychle. Zběsilé hledání, vyprázdnění kufru, tichý vnitřní výkřik. Až se nakonec objeví… složené ve vnitřní kapse větrovky. Klasika.
Snídaně, která zradí
Hotel sliboval královskou snídani: tousty, ovoce, tvaroh, sýr, uzeniny, vejce. Když ale dorazíte do jídelny, proč tu jsou jen červené fazole, opečená slanina a přesnídávka? V 6:10 ráno vám ovšem obsluha oznámí jen to, že „bageta dorazí za 25 minut“. Dobře… to nám to pěkně začíná.
Tři zavírací špendlíky… ne čtyři
Tři špendlíky jsou fajn. Ale čtyři jsou lepší. Startovní číslo musí vydržet 42 kilometrů a 195 metrů, tak ať pořádně drží. „Dobrý den, promiňte, neměl byste prosím jeden zavírací špendlík navíc? Jen jeden?“
Nekonečná fronta na toalety
Je to pořád stejné a je to děs: toalet nikdy není dost. Před záchody se vine nekonečná fronta a máte pocit, že se vůbec neposouvá. A samozřejmě se vždycky najde někdo, kdo spěchá ještě víc: „Promiňte, můžu před vás? Je to akutní.“ Překlad: „Včera večer jsem nic nejedl, ale ráno jsem do sebe kopl dvě kávy.“
Pozdní příchod do koridoru
Podle propočtů bylo na cestu ke startu času víc než dost… jenže s odbočkou k úschovně a frontou na třetí preventivní čůrání se nepočítalo. Koridor se zavírá v 7:50. Je 7:57. Tohle už začíná být hodně na hraně.
Sluchátka… kaput
Bluetooth se odmítá připojit. Spotify se kvůli mizernému signálu načítá do nekonečna. Váš plán běžet v rytmu přesně odměřeném na 42 BPM právě zemřel v krutých mukách. Jedinou zvukovou kulisou tak budou nářky vašich kvadricepsů.
Zkrátka ano, budíček může přijít příliš brzy, toalet může být zoufale málo a snídaně může být značně podezřelá… Ale i v tom je kouzlo maratonu: důmyslná směs disciplíny, laskavého šílenství a nečekaných zvratů. Ještě než uběhnete jediný kilometr, maraton už prověří váš klid, organizační schopnosti, močový měchýř a někdy i víru v lidstvo (a v tříhvězdičkové hotely). Právě tenhle řízený chaos ale dělá celý zážitek tak jedinečným. Protože i s každou jinou ponožkou, toustem s čedarem a špendlíkem půjčeným od neznámého Gérarda jste na místě. Překonali jste nejtěžší čáru dne: startovní čáru. Tak se teď pořádně nadechněte… Hodně štěstí a užijte si závod.