Tři klíčové otázky před maratonem

Není pochyb: maraton je pro běžce něco jako svatý grál, cíl, který v sobě míchá motivaci, stres… a někdy, přiznejme si to, i pořádnou úzkost. Jako každý pořádný mýtus se maraton často zdá nedosažitelný. Cesta k němu připomíná dobrodružství Indiana Jonese: plná nástrah, překážek a nepřátel… Přesto je maraton s těmi správnými ingrediencemi v dosahu každého hrdiny všedního dne. Uběhnout 42,195 km v parádním čase samozřejmě není pro každého, ale zvládnout samotnou vzdálenost je realistický cíl, pokud do toho dáš potřebné úsilí a stanovíš si skutečný plán. Tak co, jdeme na to?

Opravdu to chci?

Pojďme rovnou k věci. K touze. Odborníci na mentální přípravu rozlišují dva typy motivace:

– Vnitřní motivace souvisí přímo se sportovní aktivitou: s radostí z běhu, uspokojením z toho, že se zlepšuješ, a touhou poznat limity svého těla i psychiky…
– Vnější motivace souvisí s důsledky dané aktivity. Běh už není cílem sám o sobě, ale prostředkem, jak získat uznání blízkého člověka, medaili pro finishera, porazit kamaráda nebo vzbudit obdiv partnera či partnerky…

Aby tvé odhodlání bylo pevné a dlouhodobé, ideální je nejprve živit vnitřní motivaci a teprve potom tu vnější. Pokud tě trénink opravdu baví, výrazně tím zvyšuješ šanci, že dokončíš přípravu i samotný maraton.Je potřeba položit si zásadní otázku: proč se do téhle výzvy pouštím? Co mě vede k tomu, abych tenhle výzvu přijal? Odpovědi ti pomohou odhadnout sílu, nebo naopak slabost tvé motivace.

Vždycky je lepší vědět, proč něco děláme!

Jsem připravený udělat pro svůj cíl maximum?

Maratonská výzva je trochu jako novoroční předsevzetí: řekneme si, že do toho půjdeme, ale brzy sklouzneme zpátky ke svým (špatným) návykům! Přitom není nic horšího než pustit se do výzvy a v jejím průběhu zjistit, že ji nezvládneme. V takové chvíli to vzdáme, nebo ještě hůř, postavíme se na start i tak… a běžíme si rovnou pro DNF. To se pak sebevědomí pořádně otřese! Než zažít neúspěch, je lepší položit si otázku: jsem připravený udělat pro svůj cíl maximum? Jsem ochotný vyhradit si na trénink potřebný čas, změnit životní rytmus i stravovací návyky a přijmout určitá omezení? Pokud je odpověď nejistá, možná bude lepší stanovit si jinou, méně časově náročnou a méně náročnou výzvu. Co třeba půlmaraton? Nebo překážkový závod s kamarády? Pokud zní odpověď jednoznačně „ano“, během přípravy se z tebe nesmí stát výhradně budoucí maratonec. Musíš zůstat celistvým člověkem, tedy tátou nebo mámou, synem či dcerou, partnerem nebo partnerkou, kamarádem, kolegou z práce…

Jestli tě maratonský cíl odřízne od všeho ostatního, na pět minut se zastav a zamysli. Je tohle všechno opravdu rozumné?

Je na to správný čas?

Totální nápor v práci, letní dovolená s rodinou, velký projekt, který je potřeba dokončit… Důvody se liší, všechny ale znamenají nedostatek času i psychické kapacity. Přitom pro zvládnutí maratonské výzvy jsou obě tyto věci nezbytné. Nejlepší je vzít kalendář a označit si období, kdy víš, že nebude možné poctivě dodržovat tréninkový plán ani rozumný životní režim. Důležité je také zaznamenat chvíle, kdy býváš obvykle unavenější: někoho na podzim přepadne útlum, jiný se na začátku školního roku potýká s výrazným stresem… Jakmile máš tato období zmapovaná, snadno najdeš termíny, do kterých se dají vměstnat týdny přípravy a naplánovat si maraton. Tohle malé kalendářní cvičení ti pomůže udělat si pořádek i v obrovské nabídce závodů , které připadají v úvahu. Ale to už je jiné, dlouhé téma…