Keňský tartan očima Marie Oheixové

| V rozhovoru Marie popisuje svou zkušenost z této slavné země šampionů.

Tréninkový kemp v keňském Itenu 

Jak celé dobrodružství začalo?

„Všechno začalo letem do Nairobi a následující den vnitrostátním letem do Itenu. Jakmile tam dorazíš, je to šílené, všude je cítit běh: plakáty, reklamy, lidé běhají úplně všude a nechybí ani ta slavná červená půda, kterou známe z fotografií. V tu chvíli mi došlo, že zažiju něco opravdu výjimečného.“ »

Jak vypadal typický den?

„Dny byly velmi nabité, na nudu nebyl čas. Budík často zvonil kolem sedmé, v 8:30 jsme po pořádné a vydatné snídani vyráželi trénovat. Ráno jsme měli vždy specifickou jednotku, abychom se vyhnuli největšímu vedru během dne. Střídali jsme silnici, trail v lese nebo fartlek. V poledne následoval oběd a odpočinek, ať už šlofík, procházka nebo masáž, pak malá svačina a druhý trénink dne: výklus, kolo, posilování nebo silový trénink, možností bylo víc. Po večeři přišel večer s hrami, karaoke a debatami u ohně. Bylo to intenzivní, ale každý den jiný, a bylo to opravdu skvělé. »

Jaké tam panují podmínky?

„Přes den je poměrně teplo, kolem 25 °C, slunce pořádně pálí, ale v noci se výrazně ochladí. Iten leží ve výšce 2400 metrů. Nadmořská výška ovlivňuje teplotu, ale také reakci těla na trénink. Začátek byl velmi náročný, člověk se musí nejdřív aklimatizovat. Od návratu do Francie mám ale neuvěřitelné pocity, opravdu mám dojem, že létám (smích).“

Co tě během pobytu nejvíc překvapilo?

„Překvapilo mě, že zvládám držet některá tempa a každý den tvrdě trénovat, byla jsem neskutečně namotivovaná. Zvláštní bylo, že jsem si oblíbila ranní běh, i když ho v běžném životě vůbec neběhám. Iten mi pomohl vystoupit z komfortní zóny a po celé dva týdny se naplno věnovat své vášni.“ »

« Když přijdeš na dráhu, jsou tam lidé úplně všude. Je tam 200 běžců, kteří se skoro vojensky rozcvičují a dělí se o jednotlivé dráhy.

Nějaká anekdota?

« V Itenu je ikonický stadion Kamariny. Tahle dráha je doslova chrámem běžců. Když přijdeš na dráhu, jsou tam lidé úplně všude. Je tam 200 běžců, kteří se skoro vojensky rozcvičují a dělí se o jednotlivé dráhy. Z toho, jak o tom Marie mluví, je jasné, že jí tenhle obraz zůstane dlouho v paměti jako nezapomenutelná vzpomínka na celý výlet. »

Co si z pobytu odnáší

Tři slova, která tu zkušenost vystihují?

| Během rozhovoru s Marií se opakovaně objevovala slova, která tuto zkušenost vystihují : 

INTENZIVNÍ – Naprosto šílená zkušenost, dva týdny ponořené do něčeho obrovského, intenzivního a naprosto neobvyklého. 

LIDSKÁ – Lidský rozměr byl všudypřítomný, od společně strávených chvil přes setkání až po přátelství. Mezi jednotlivými účastníky vznikla velmi silná pouta.

ODPOJENÍ – V hyperpropojeném světě je odpojení vzácné. Společný život, laskavá bublina a slabé wi-fi připojení umožnily Marii vypnout a pobyt si naplno užít.

Cesta, která zdaleka nebyla jen o běhání

« Z jejích slov je cítit, že tahle zkušenost sahá daleko za hranice běžeckých bot. Byla to sportovní cesta, ale nejen ta. Sdílet každodenní život keňských běžců, běhat po silnici s dětmi z vesnice, vyrazit k nedalekému vodopádu, povídat si s místními…“ Tak třicátnice popisuje své každodenní zážitky.

Ještě jednou díky za rozhovor. Minulou neděli Marie využila efektu keňského soustředění a odběhla Barcelonský půlmaraton v čase 1:21, čímž výrazně překonala svůj dosavadní osobní rekord 1:27. Gratulujeme!