Rozdíly mezi trailem a silničním během očima Quentina Meyleua

Osmadvacetiletý atlet ASICS Quentin Meyleu se od roku 2018 věnuje trailu na vrcholové úrovni. Tento milovník stezek, přírody a náročných tréninků nedávno změnil své sportovní návyky. Loni 31. prosince si připnul startovní číslo na svůj první silniční závod na 10 kilometrů, Cursa de Nassos.

Příprava na silniční závod poprvé, ale rozhodně ne naposledy

Na konci roku 2024 se Quentin Meyleu poprvé v životě začal připravovat na silniční závod: svou první desítku. Chtěl vyzkoušet něco jiného, co tělo stimuluje, ale zároveň ho příliš nezatěžuje. Více než měsíc a půl tréninků a tempových jednotek na asfaltu ho mělo připravit na 31. prosince, kdy se v Barceloně zúčastnil závodu Cursa de Nassos. Běžec zvyklý na stezky a převýšení na několik měsíců odložil svou lásku k trailu a zaměřil se na silniční běh.

Jeho první startovní číslo v Barceloně slibovalo hodně. Quentin splnil svůj cíl a doběhl čtvrtý v čase 29:18. Během přípravy i samotného závodu rodák z Chambon-sur-Lac poznal řadu nových věcí a na vlastní kůži zjistil, v čem se trail liší od silničního běhu.

Rozdíly mezi trailem a silničním během očima Quentina Meyleua

Silniční běh je konstantní a lineární

Jedním z hlavních rozdílů mezi trailem a silničním během je charakter zátěže. Na trailu se přirozeně mění podle prudkých stoupání, technických seběhů a častých změn tempa. Na silnici je naproti tomu úsilí od startu až do cíle většinou konstantní, takže se běžci mohou soustředit na pravidelný rytmus a kontrolu tempa. Hlavním úkolem je udržet po celý závod stejné tempo, což je známkou vytrvalosti i efektivity.

Důležitost rozcvičení

Rozcvičení je při běhání zásadní. U silničních závodů může být výrazně delší a náročnější.
Quentin nám prozradil, že se před svou první desítkou rozcvičoval celých 40 minut: klus, běžecká abeceda a rovinky. Na trailu mu přitom stačí deset minut.

Terén a prostředí

Zatímco trailový běh vede přírodou a lesem, silniční závody se odehrávají spíše ve městě. Kulisy jsou úplně jiné, to je jisté, vášeň pro běžecké boty ale zůstává všem stejná.

Quentin, zvyklý na proměnlivé scenérie stezek, považuje silniční běh někdy za mnohem monotónnější. „Hodina po rovině na asfaltu není žádná velká zábava“. Jak sám trefně říká, silnici chybí možnost uniknout z každodenní reality, a proto může působit jednotvárněji než trail, někdy podle něj dokonce nudně.

Navzdory těmto rozdílům se chce trailový běžec na jaře k asfaltu znovu vrátit. V hledáčku má mimo jiné 10 km v Lille. Poté zahájí sezonu v horách. Do budoucna by Quentin rád vyzkoušel také půlmaratonskou distanci. Uvidíme tohoto běžce v příštích letech i na maratonu? Rozhodně to nevyloučil…