V 70 letech drží Laurence Alnet světový rekord v maratonu

Laurence Alnet oslavila 70. narozeniny 18. července 2024. Loni v listopadu v La Rochelle předvedla mimořádný výkon a v kategorii M7 (70–74 let) zaběhla ženský světový rekord v maratonu za 3:26:40. Navzdory výraznému větru během závodu překonala dosavadní rekord Němky časem 3:35. Po tomto výkonu se na Laurence snesla nebývalá pozornost médií a obrovská vlna podpory.

„Běhám už 56 let“

Laurence nám řekla: „Běhám už 56 let“. Členka klubu Nantes Métropole Athlétisme začala běhat ve 14 letech ve škole, kde její učitelka odhalila, že má pro tuto disciplínu skutečný talent. Až na několik přestávek, mimo jiné kvůli dvěma těhotenstvím, běhala Laurence prakticky celý život. Skloubit profesní život s během nebylo vždy snadné. Přesto ji to neodradilo od toho, aby vyzkoušela všechno: kros, desítku, půlmaraton, maraton… Její oblíbenou disciplínou je ta nejdelší a nejspíš i nejnáročnější: královská trať dlouhá 42,195 kilometru. V roce 1996 si zaběhla svůj první maraton v Londýně. Byl to křest ohněm v čase 3:09, přestože Laurence startovala z koridoru pro běžce s plánovaným časem čtyři hodiny. Ve stejném roce poznala svého trenéra, kterým je dodnes Jean Pierre Guiton ze Stade Nantais Athletic Club.

Půlmaraton a nový rekord na dohled…

Držitelka světového rekordu se nechce spokojit s tím, čeho už dosáhla. Další závod ji čeká v březnu 2025, kdy nastoupí na Lisabonský půlmaraton. Cíl? Získat další titul, tentokrát evropský rekord (1:38:53). Laurence tvrdě trénuje nejméně pětkrát týdně, i když zrovna nemá v plánu žádné závody. Kromě radosti z běhání v ní pořád žije touha po výkonu, která rozhodně neslábne. „Vždycky jsem byla soutěživá a vždycky taková budu.“ Závodění, cíle a adrenalin, právě tohle tuto sportovkyni pohání ze všeho nejvíc. Její blízcí ji někdy označují za „nezničitelnou“. Laurence na to odpovídá: „Na běhání není člověk nikdy příliš starý. Dokud můžeme běhat, měli bychom do toho jít. Běhám celý život a nedokážu si představit, že bych přestala.“

Škola života

Pro tuto maratonkyni nebylo vždy všechno jednoduché ani samozřejmé. Autonehoda, rozchod, zranění… Laurence si prošla řadou těžkých období a právě i to je dnes zdrojem její síly. Bojovat a překonávat překážky, to je to, co si z nich odnesla.

Přibližně před patnácti lety si částečně natrhla Achillovu šlachu. Zranění jí znemožnilo běhat maraton, protože podle lékařů by tak dlouhá zátěž byla pro tělo příliš náročná a riskantní. V květnu 2024 se na královskou trať vrátila v Saumuru. Byla šťastná a zaběhla skvělý čas 3:24:45. Na rekord to tehdy nestačilo, protože jí ještě nebylo 70 let. V létě téhož roku si po pádu zlomila tři žebra a o několik týdnů později dostala pásový opar na zádech. Přesto je podle svých přátel nezničitelná.

Běh je v její rodině tradicí. Syn v roce 2024 dokončil La Diagonale des Fous, dcera každý týden trénuje a v běžeckých botách už vyrážejí i vnoučata. Laurence tak má o pokračování rodinné tradice postaráno.

Přejeme této mimořádné běžící babičce mnoho dalších krásných let.