Manon Trapp drží nový francouzský rekord v maratonu

Od černého pásu ke startovní čáře. Savojská rodačka a bývalá judistka v roce 2017 vyměnila tatami za dráhu a stezky, objevila atletiku a běh. Nejprve si zamilovala kros, svou první běžeckou lásku, brzy ji ale začala přitahovat královská disciplína: maraton.

Po intenzivní sezoně, kterou ozdobilo mimo jiné vítězství na 20 km de Paris, pódium na krosu v Allonnes a měsíčním soustředěním v Keni, ji poháněla jediná myšlenka: sevillský maraton. Jako ambasadorka značky se třemi pruhy nedávno prodloužila smlouvu s adidas. Pohání ji jediný sen: živit se svou vášní. Běh pro ni znamená mnohem víc než jen sport. Je to životní styl, hluboká rovnováha a způsob, jak se znovu napojit na vlastní tělo i okolní svět.

V tomto rozhovoru se Manon Trapp rozpovídala o své vášni, mimořádném výkonu a hodnotách, které ji pohánějí. Intenzivní a otevřený rozhovor vznikl v okamžiku, kdy se po rekordním výkonu stále jen těžko vracela do klidu uprostřed laviny gratulací a žádostí o rozhovor.

© STADION-ACTU

Předstartovní rozpoložení

Když jsme se jí zeptali, jak se před závodem cítila, Manon přiznala, že navzdory stresu a obavám byla poměrně sebevědomá. Příprava proběhla poctivě, tvrdě trénovala, jen v cílovém tempu toho kvůli nadmořské výšce v Keni naběhala málo.

Během maratonu

Na co myslíš během 42 kilometrů?

„Byla jsem maximálně soustředěná. Nesmíte koncentraci ztratit, nesmíte polevit, protože záleží na každé sekundě. Často jsem si také kontrolovala, jak se cítím, abych zůstala v pohodě (dýchání, dech, držení těla…).“

Jaká byla atmosféra na trati?

„Podél trati bylo hodně Francouzů, a to i přímo v závodě. Zahřeje to u srdce a dodá energii, mě to neskutečně nakoplo.“

Jak ses během závodu cítila?

„Celkově mi bylo dobře po celou dobu, vlastně jsem se cítila skoro čím dál lépe. Po 25. kilometru jsem se opravdu dostala do flow, měla jsem skvělé pocity, na nic jsem nemyslela, bylo to skoro meditativní.“

Kdy ti skutečně došlo, co se děje?

„Došlo mi, že zaběhnu francouzský rekord, na 39. kilometru. Na hodinkách jsem viděla, že to vychází, cítila jsem se dobře, měla jsem v sobě bojovnost a byla jsem euforická. Řekla jsem si: zbývají tři kilometry, odvaž se a běž.“

Co se po francouzském rekordu změní?

„Sociální sítě mě zaplavily zprávami, mnoha velmi dojemnými vzkazy. Dostávám spoustu žádostí a nabídek… Doufám, že mi to přinese větší viditelnost, zejména u sponzorů.“

„ Doufám, že mi to přinese větší viditelnost, zejména u sponzorů.

Příběh, který se nevejde do času

Na konci rozhovoru jsme se chtěli Manon Trapp zeptat, jak by svůj závod popsala třemi slovy. Brzy nám došlo, že tři slova na tak intenzivní a euforický zážitek nestačí. Mluvila o svých hodnotách a o tom, že běhá jednoduše, s vášní. Tento maraton není jen francouzským rekordem. Je vyvrcholením cesty, která navzdory občasným zákrutám vedla až sem.

Manon, poslední slovo patří tobě? „Poučení je v odvaze dělat rozhodnutí a změny a zároveň naslouchat svým potřebám. Rekord je možný proto, že poslouchám sama sebe.“

Obrovská gratulace této šampionce.