Pierre Rolland, Laurent Jalabert… Po cyklistické kariéře propadli běhání

„V zásadě běh nemám rád“

Vyhráli etapy Tour de France, oblékli žlutý trikot a na kole projeli nejkrásnější krajiny světa. Teď to samé poznávají po svých. Přechod mezi těmito dvěma disciplínami přitom není snadný. Pierre Rolland se do něj pustil v listopadu 2024. „Když přicházíte ze sportu bez dopadů, bolí vás celé tělo. Svalově je to strašné. Zpočátku to bylo jen utrpení. Začínal jsem od nuly. Nikdy předtím jsem neběhal. V zásadě běh nemám rád. Od olympijských her v Pekingu v roce 2008 jsem si nesl zánět Achillovy šlachy. Definitivně se mi ho podařilo vyléčit až po konci profesionální cyklistické kariéry (na konci roku 2022, pozn. red.),“ pochvaluje si dvojnásobný vítěz etapy na Staré dámě.

„Vždycky jsem chtěl běžet maraton“, prohodí expert stanice La chaîne L’Équipe. Do jeho plánů dokonale zapadl pařížský Marathon de Paris. Po začátcích v tempu přes šest minut na kilometr (méně než 10 km/h) doběhl spoluzakladatel sítě fitness center Sport Ethik maraton v hlavním městě za 3:10:20 (4:31 min/km). Po více než 1 200 naběhaných kilometrech si muž, který trénuje především v Orléansu, běh po asfaltu konečně užívá. A cílů má víc než dost. Na konci roku chce bývalý cyklista B&B Hôtels-KTM zvládnout Marathon de Valence pod tři hodiny. Z jiného důvodu by nejlepší vrchař závodu Dauphiné Libéré z roku 2008 rád absolvoval druhý Marathon de Paris, tentokrát se svou ženou. Ambasador Tour de France tvrdí, že tyto globální běžecké akce jsou „jako krátká rovinatá etapa na Staré dámě. Slova odborníka.

„Ve Valencii mířím na 2:25“

V roce 2008 měl jen krůček k tomu, aby se vydal na silnice Tour de France. O šest let později se jeho dětský sen stát se profesionálem definitivně rozplynul. „K pěti hodinám na kole denně bych musel přidat ještě svou práci na 35 hodin týdně,“ vysvětluje Vincent Rouxel. K běhání se dostal ve 27 letech. A nutno říct, že otec Tyméy vstoupil na asfalt ve velkém stylu. Deset kilometrů pod 36 minut, dvě vítězství v závodě Course de la mer v Ploubazlanecu v letech 2014 a 2015… Navzdory zranění z loňského listopadu (tendinopatie hamstringů) je člen Pays de Paimpol Athlétisme v plné přípravě na prestižní španělský maraton. „Ve Valencii mířím na 2:25,“ prozrazuje speciální pedagog.

Díky pracovní době, která mu umožňuje dobře trénovat, zvládá svěřenec Christopha Malardého obě své vášně. „Každý týden stihnu pět hodin na kole a naběhám 150 kilometrů,“ upřesňuje obyvatel Plourhanu v departmentu Côtes-d’Armor. Po 22. místě na závodě Diagonale des fous 2017, který se mu hluboce zapsal do paměti, „jsem se z toho dával dohromady šest měsíců. Odvezli mě na invalidním vozíku.“ Osmatřicetiletý sportovec už má v hlavě také mistrovství Francie kategorie Master 1 v přespolním běhu, až na ně bude věkově patřit (40–44 let), a rád by si odvezl medaili. Už teď ví, že Yohan Durand má několik délek náskok…

Laurent Jalabert, Nacer Bouhanni, Thomas Voeckler…

Za pár dní usedne ke komentování další Tour de France, Laurent Jalabert je ale také zapáleným běžcem. Po prvním maratonu v roce 2005, který zvládl za 2:55:15, pokračoval muž s více než stovkou cyklistických vítězství (přesně 138) v polykání dalších kilometrů. Marathon de Barcelona (2007), Paříž (2008 a 2012)… a osobní rekord 2:45:52. Stejně jako mistr světa v Ironmanu v kategorii 55–59 let z roku 2023, Nacer Bouhanni na asfaltu rozhodně není do počtu. V roce 2024 zaběhl Marathon de Francfort za 2:34:36 a ve Valencii se pokusí prolomit magickou hranici 2:30. Cestou by mohl potkat Vincenta Rouxela i Pierra Rollanda…

Na královské distanci se zatím neutkal, je to ale jen otázka času. Thomas Voeckler letos čerstvě zaběhl Semi-Marathon de Paris za 1:13:21 a ve své kategorii Master 2 skončil čtvrtý. A to ještě odpoledne komentoval pro France Télévisions závod Paris-Nice…

Kondice pro bývalé profesionální cyklisty při běhu po asfaltu rozhodně nebývá překážkou, první běžecké kroky však někdy končí katastrofou. Šlachy dostávají zabrat a zranění přicházejí pravidelně. Samuel Maraffi vysvětluje proč.