Běh: proč má maraton právě 42,195 km?

Počátky maratonu jsou opředené legendami: Proč právě 42,195 kilometru? Na tuhle otázku si alespoň jednou před cílovou čárou položil každý maratonec, s hlavou vyždímanou a nohama těžkýma jako z olova. Proč ne pěkných 42? Nebo rovnou 40, podle řeckého mýtu, z něhož závod odvozuje své jméno? Marathons.com se tím zkrátka musel zabývat!

Phidippidés, první maratonec?

Vraťme se hluboko do minulosti, do 5. století př. n. l. Roku 490 př. n. l. řecká armáda navzdory očekávání porazila perské útočníky ve slavné bitvě u Marathónu. Legenda vypráví, že athénský voják a posel jménem Phidippidés běžel bez zastavení do Athén, téměř 40 kilometrů, aby oznámil vítězství. První maratonec v dějinách, hrdina z donucení, měl po doběhnutí na hranici sil pronést poslední slovo, „Niké“ (vítězství ve starořečtině), a poté se po dlouhé cestě zhroutil.

Podle jediného dobového líčení, které zanechal Hérodotos, však Athéňan neběžel mezi Marathónem a svým rodným městem, ale z Athén do Sparty, aby požádal o pomoc. Těchto 250 kilometrů pěšky a 36 hodin na cestě do města na Peloponésu se už nikdy nepodařilo spolehlivě ověřit. Od roku 1983 se ovšem mezi oběma městy běhá 246 kilometrů dlouhý ultramaraton nazvaný „ Spartathlon“. Tragický a velkolepý příběh inspiroval další generace.

Spyrídon Loúis vstupuje do historie

Na prvních moderních olympijských hrách v roce 1896, které se konaly v… Athénách, dostává tento antický příběh novou podobu. Do programu je zařazen závod na 40 kilometrů. Prosadil ho baron Pierre de Coubertin spolu se svou pravou rukou a lingvistou Michelem Bréalem na počest Phidippida. Trasa vedla z marathónské pláně na Panathénský stadion v řecké metropoli. Tak vstoupil maraton do dějin mezinárodního sportu.

Pro zajímavost, první moderní závod vyhrál řecký pastýř jménem Spyrídon Loúis, který se rázem stal hrdinou. V té době si však každé olympijské hry určovaly vlastní délku maratonu, obvykle mezi 40 a 42 kilometry podle nálady pořadatelů. Nic ještě nebylo vytesané do kamene.

Královská rodina překreslila maraton v roce 1908

Tady se příběh láme od vznešeného k banálnímu. Na olympijských hrách v Londýně v roce 1908 měl maraton měřit klasických 26 mil, tedy 41,843 kilometru. Jenže královské rozmary plány poněkud překopaly. Královna Alexandra si přála, aby závod odstartoval pod okny Windsorského zámku a její děti mohly sledovat start. Cíl se zase přesunul před královskou lóži na olympijském stadionu, aby měla dokonalý výhled.

Výsledek? Přidalo se 385 yardů, tedy 352 metrů, a celková vzdálenost narostla na 42,195 kilometru. Co je na tom nejabsurdnější? Tato improvizovaná úprava mohla zůstat místní kuriozitou. Jenže nezůstala. Postupně se prosadila jako mezinárodní norma a v roce 1921 Mezinárodní atletická federace, tehdy IAAF a dnes World Athletics, tuto vzdálenost oficiálně schválila. Možná z čiré neomalenosti náhody, možná z lásky k nepotřebným detailům.

Absurdní číslo, které se stalo symbolem

Dnes je 42,195 kilometru posvátných. Každý maratonec je zná zpaměti a každý běžec se obává posledních metrů. Málokdo si přitom uvědomuje, že za touto zarážející přesností stojí královna, královský trávník a několik poměrně prestižních lóží. Právě spojení antického mýtu a moderního rozmaru dává maratonu jeho nezaměnitelnou příchuť.

Za každým krokem se ozývá ozvěna Phidippida i nenápadné mrknutí Alexandry. Tyto kilometry vyprávějí příběh potu, ambicí a špetky šílenství, který spojuje generace a překračuje hranice. Až příště uslyšíte to podivné číslo, vzpomeňte si: maraton není jen vzdálenost. Je to také cesta časem, oslava lidské vytrvalosti a důkaz, že i královské změny nálady mohou vytvořit legendu.

➜ Prohlédněte si kalendář maratonů