Keňa, království vytrvalců v zemi, kde je běh národním sportem

Jestli nějaká země ztělesňuje běh jako žádná jiná, je to Keňa. Tuto referenci znají i lidé, kteří se o běh zajímají jen okrajově. Její příběh totiž trvá už desítky let. Přesně od 60. let, kdy Kipchoge Keino získal na olympijských hrách v Mexico City v roce 1968 zlato na 1500 metrů. Kariéru zakončil se dvěma zlatými a dvěma stříbrnými olympijskými medailemi a dodnes je považován za jednoho z největších afrických šampionů v historii. Především ale otevřel cestu ke keňské kultuře vítězství, která od té doby nepolevila. Vraťme se v čase.

Zářivý příběh zrozený ve složitých dějinách

Po dlouhém koloniálním období, nejprve pod německou a poté britskou správou, získala Keňa v roce 1963 nezávislost a začala psát složitou kapitolu svých dějin. Kořeny keňské atletiky sahají právě do období britské kolonizace. Už ve 30. letech pořádaly britské instituce závody pro pracovníky různých složek pod správou státu, od armády přes železnici až po poštovní správu. Svou roli sehrála také místní kultura, tvrdost každodenního života a zvyk mladých Keňanů běhat do školy. Britská sportovní kultura pouze odhalila potenciál, který v Keňanech dřímal. První národní talenty však zviditelnily především sportovní akce pořádané britskou koloniální správou.

V roce 1951 vznikla Kenya Amateur Athletics Association (KAAA). Jejím cílem bylo umožnit Keni oficiální účast na velkých mezinárodních soutěžích. Země se poprvé představila na olympijských hrách v Melbourne v roce 1956, ale první velké úspěchy přišly až v Tokiu 1964 a především v Mexico City 1968. Překážkový běh, kterému dlouho dominovali Evropané, se rychle stal keňskou baštou. Zářili v něm například Amos Biwott a Benjamin Kogo. Právě Kipchoge Keino, olympijský vítěz na 1500 metrů z roku 1968 a medailista na 5000 metrů i 3000 metrů překážek, zahájil skutečnou dynastii šampionů, která se už jen rozrůstala. Keňská dominance se později rozšířila do všech silničních běžeckých disciplín. A dodnes ji nikdo nedokázal zpochybnit.

© KIPRUN

© KIPRUN

© KIPRUN

© KIPRUN

© KIPRUN

© KIPRUN

Model budovaný po získání nezávislosti v roce 1963

Vzestup keňské atletiky nestojí pouze na vrozeném talentu. Opírá se také o postupně budovanou strukturu, která má vydržet. Po získání nezávislosti v roce 1963 se KAAA stala hlavní organizací keňské atletiky. V roce 2002 byla přejmenována na Athletics Kenya (AK). Instituce už desítky let koordinuje domácí soutěže, nominace na vrcholné akce, jako jsou olympijské hry a mistrovství světa, i různé disciplíny od silničního běhu přes kros až po trail a běh do vrchu.

Svaz centrálně zajišťuje práci s mládeží, registrace a spolupracuje s mezinárodními partnery. Profesionalizace odvětví nabrala na rychlosti v 90. letech. Mnoho keňských běžců tehdy získalo univerzitní stipendia ve Spojených státech a následně se zapojilo do profesionálních závodních okruhů v Evropě a Asii. S růstem elity vznikala také výkonnostní tréninková centra, především v Itenu, Kaptagatu (kde trénuje Eliud Kipchoge) a Nyahururu. Všechna leží ve výšce přes 2000 metrů. Z těchto kempů se stalo ohnisko skutečného „průmyslu“ běhu. Výkonnostní spirála se tím dál roztáčí. Natolik, že někteří atleti raději reprezentují jiné země než Keňu, kde je konkurence bezmála brutální.

Galerie obrovských šampionů

© Nike

Od 90. let Keňa bezkonkurenčně vládne světovému maratonu. Běžci z oblasti Rift Valley se nejprve proslavili na dráze, ale postupně si vybudovali legendu především na silnici. Nejvýraznější národní ikonou je samozřejmě Eliud Kipchoge. V roce 2013 přešel z dráhy na silnici a od té doby nepřestává psát historii. Je trojnásobným olympijským vítězem, z Ria 2016, Tokia 2020 a Paříže 2024, a jediným mužem, který získal tři olympijské tituly v královské běžecké disciplíně. V roce 2022 v Berlíně zaběhl uznaný světový rekord 2:01:09, výkon, který dodnes patří k největším atletickým počinům moderní éry. Kelvin Kiptum, narozený v roce 1999, měl být Kipchogeho nástupcem. V říjnu 2023 v Chicagu posunul světový rekord na 2:00:35 a naznačil možnost oficiálního maratonu pod dvě hodiny. Jeho kariéru tragicky ukončila v únoru 2024 dopravní nehoda, při níž ve svých pouhých 24 letech zemřel. Jeho smrt byla pro zemi obrovskou ztrátou. Ještě před Kipchogem se do dějin keňského maratonu zapsaly další historické postavy. Paul Tergat, pětinásobný mistr světa v krosu a někdejší rival Etiopana Gebrselassieho, se stal prvním mužem, který prolomil hranici 2:05. V Berlíně 2003 zaběhl 2:04:55 a otevřel cestu moderním časům.

V ženském maratonu Keňa dlouho čelila své velké etiopské rivalce, několik osobností však tento poměr obrátilo. Catherine Ndereba jako první nastolila trvalou keňskou nadvládu. Dvojnásobná mistryně světa z let 2003 a 2007 a dvojnásobná olympijská stříbrná medailistka z let 2004 a 2008 byla také první ženou, která zaběhla maraton pod 2:19. Světový rekord 2:18:47 vytvořila v Chicagu v roce 2001. Dnes Brigid Kosgei stále představuje moderní tvář keňského ženského maratonu. V říjnu 2019 v Chicagu vytvořila světový rekord 2:14:04 a z tabulek vymazala legendární čas Pauly Radcliffe z roku 2003, 2:15:25. Kosgei dvakrát vyhrála Londýn a při každém startu patří k vážným kandidátkám na vítězství. Do novodobé historie výrazně promluvila také Peres Jepchirchir. Olympijská vítězka v maratonu z Tokia 2020 je rovněž dvojnásobnou mistryní světa v půlmaratonu.

A co dnes?

Keňa zůstává běžeckou supervelmocí, její dominance se však pojí se složitými problémy. Athletics Kenya si udržuje klíčovou roli, její fungování ale pravidelně čelí kritice. Pro Keňu je těžké vyrovnat obrovský rozdíl mezi sportovními úspěchy a hlubokou chudobou, která v zemi panuje. Zájemců o úspěch je mnoho, míst málo. Výsledkem je lidská nejistota, kterou se nedaří snadno odstranit. Země přesto dál buduje výkonnostní systém. Ekosystém tréninkových kempů, zejména v Itenu, se výrazně rozrostl. Potkáte v nich světové hvězdy, nastupující talenty i zahraniční amatéry, kteří přijeli trénovat ve výšce 2400 metrů. Tato běžecká „turistika“ se stala zdrojem příjmů i nástrojem propagace regionu. Neobejde se ale bez rizik. Případ Agnes Tirop, dvojnásobné světové bronzové medailistky na 10 000 metrů z let 2017 a 2019 a čtvrté ženy z olympijských her v Tokiu na 5000 metrů, kterou v roce 2021 zavraždili, upozornil na nebezpečí, jimž keňské atletky čelí. Iniciativa „Tirop’s Angels“ dnes pracuje na prevenci domácího násilí a ochraně sportovkyň, problém je však hluboce zakořeněný. Chudoba v zemi a naděje na lepší život prostřednictvím běhu dál vytvářejí v běžeckém prostředí skutečnou nejistotu.

Po technické stránce dnes keňští běžci využívají nejlepší vybavení a vědečtěji podložené tréninkové plány. Zároveň čelí sílící globální konkurenci, zejména z Etiopie, Ugandy, Maroka a Evropy. Budoucnost keňského modelu stojí na křehké rovnováze mezi hluboce zakořeněným kulturním dědictvím, stále individualističtějším pojetím kariéry a nutností udržet dlouhodobě životaschopnou národní sportovní politiku.