Proč se tolik běžců natáčí během maratonu? Honba za uznáním v éře Instagramu

Jestli už nemůžete vyrazit z domu na víceméně intenzivní trénink bez telefonu, abyste si natočili tempo, nejspíš vás zasáhl velmi současný neduh: propojený běh. A ten může bez problémů existovat vedle všech jeho přínosů. „Tyhle momenty miluju zachycovat, protože maraton je emoce, kterou už podruhé nezažijeme říká Marine Gibard, na Instagramu známá jako @coursptitetomate, jedna z nejsledovanějších postav francouzského běhání (130 000 sledujících na Instagramu). Ve světě maratonu se tomuto trendu jen těžko vyhnete.

Proč ale chceme zvěčnit opravdu každý krok? Často to začíná u influencerů. Ti, kteří se specializují na běh, prosadili představu, že výkon se prožívá stejně na ulici jako na sociálních sítích. Ukázat nejnovější boty, nedělní dlouhý běh nebo křečovité grimasy na 35. kilometru je téměř stejně důležité jako samotný trénink. Na Instagramu už běh není jen běh: je to tvorba obsahu. Námaha se bezpochyby proměnila v příběh, který sdílíme.

Běhat, ale hlavně sdílet

Selfie, stories, reels… běžecká generace dokumentuje úplně všechno. Od kávy před výklusem až po grimasy na 35. kilometru se každý okamžik mění v obrázek k publikování. Na maratonu je to samozřejmě ještě silnější. Smartphone v ruce, GoPro připevněná magnetem na hrudi, selfie tyč vytahovaná na startu: běžec je dnes zároveň i kameraman. „K telefonu sahám proto, abych sdílela svou zkušenost vysvětluje Marine Gibard. Jsem moc ráda, že jsem to u některých maratonů udělala, protože mám díky tomu sama vzpomínku na svůj závod. “

Maraton si člověk musí zasloužit. Čtyři měsíce tréninku, týdny únavy, desítky odběhnutých kilometrů. Tak proč si po proběhnutí cílem tenhle zážitek nezachovat? „Chci ukázat autenticitu, motivaci a pravidelnost… nepřeskakovat jednotlivé kroky ujišťuje 31letá tvůrkyně obsahu. Její videa nejsou jen vzpomínkou, také inspirují. Často vypráví, že potkala lidi, kteří se díky jejímu obsahu přihlásili na svůj první závod. Natáčení maratonu tak může být mnohem víc než pouhý narcismus: může předávat zkušenost dál.

Tenhle storytelling ale není zadarmo. Zvednout ruku, najít správný úhel, mluvit do kamery: to všechno jsou sekundy, které mizí z času. „Ano, při natáčení možná pár sekund ztratím, ale nejsem profesionálka přiznává. Není přece takový problém mít o minutu víc nebo míň.“ Ne každý to bere s takovým nadhledem. Někteří schválně zpomalí, aby měli v pozadí Vítězný oblouk, jiní se dokonce zastaví a spustí živé vysílání. Výsledek? Čas obětovaný ve jménu inscenace.

Ekonomika běhání s telefonem v ruce

Trend sílí i proto, že ho někdo aktivně podporuje. GoPro vyvíjí minikamery pro běžce, Apple prodává pouzdra na iPhone na paži a Garmin tlačí automatické sdílení tréninků. „Značky pochopily naprosto jasně, že běžecký obsah je zlato svěřuje se Julien, amatérský fotograf a kameraman. Každé zveřejněné video je reklama zdarma. Maratony se mění v pojízdné výlohy.“

Své z toho mají i pořadatelé: čím víc se natáčí, tím větší je rozruch a tím víc je závod vidět. Některé závody, například Marathon de Paris nebo závod ve Valencii, dnes posílají vlivným běžcům „kity pro tvůrce obsahu“.

Kdybych přestala zveřejňovat, na mém běhání by se nic nezměnilo. Běhám přes 15 let, běhám pro sebe, ne pro kamery.

Příliš mnoho obsahu zabíjí běh

Natáčení ale také unavuje. „Po 55 kilometrech, kdy jsem tvořila obsah před během, během něj i po něm, jsem o týden později onemocněla “, svěřovala se Marine Guibard. Za zábavou ve stories se skrývá skutečná mentální zátěž. Myslet na kameru, stříhat videa, odpovídat na zprávy, až to někdy začne ubírat i z radosti ze samotného běhu. Přesto zdůrazňuje: „Kdybych přestala zveřejňovat, na mém běhání by se nic nezměnilo. Běhám přes 15 let, běhám pro sebe, ne pro kamery.“

Podobně mluví i další běžci, kteří se rozhodli všechno vypnout. „Na poslední maraton jsem nechala telefon v úschovně vypráví devětatřicetiletá Élodie, která má za sebou šest maratonů. Prožila jsem každý kilometr, aniž bych přemýšlela, jaký obrázek pak zveřejním. Bylo to osvobozující.“ Ve světě přehlceném obrazy se tahle „dobrovolná odpojenost“ stává téměř politickým gestem. Nic nesdílet znamená znovu najít určitou čistotu a intenzitu, kterou kamera otupuje.

Lidé si neuvědomují, o kolik emocí přijdeme, když se na všechno díváme přes displej.

Skutečný luxus? Nemuset nic dokazovat

Uběhnout maraton je samo o sobě výkon. Natáčet ho může být rozptýlení navíc. Když se snažíme zachytit každý okamžik, nakonec zapomeneme naplno prožít ten přítomný. „Lidé si neuvědomují, o kolik emocí přijdeme, když se na všechno díváme přes displej poznamenává Nicolas, který dříve nikdy nešel na závod bez smartphonu po ruce, než ho postupně začal nechávat doma. Slzy v cíli, hudba, dav… To je chvíle, kterou je potřeba prožít, ne zarámovat.“

Cílová rovinka nepotřebuje filtr, aby byla magická, ani reels, které dokážou, že jsme tam byli. Možná jednou bude nejvíc provokativním trendem nechat smartphone v úschovně a vychutnat si svých 42 kilometrů v režimu letadlo.

Už jsme viděli všechno: reels v tempu 5:00 min/km, stories „před startem“ s čelovkou i kamery připevněné na kšiltovce. Třeba se jednoho dne vrátíme k běhání prostě pro radost, bez hledání dokonalého úhlu a správného hashtagu. Až bude jediným „lajkem“, na kterém záleží, ten, který si dáme sami při proběhnutí cílem.

➜ Prohlédněte si kalendář maratonů