Oficiální závodní fotky: tragédie o 10 dějstvích

Dějství 1: Věříš tomu, my ne – 0. km

Začátek příběhu se povedl. Naštěstí, říkáš si, vždyť ještě ani nejsi na trati. Fotka je nádherná. Směs emocí, lehký úsměv, skryté odhodlání. Zvedáš ruce a už se vidíš na nejvyšším stupínku. Ano, mluvíme opravdu o vítězství. Před počítačem už vytahuješ platební kartu, protože jestli bude i dalších devět snímků stejně povedených, podlehneš a koupíš celý balíček, abys mohl vyměnit všechny profilové fotky. My jsme na to nevsadili ani euro. Spoiler: měli jsme pravdu.

Dějství 2: Podezřelý optimismus – 5. km

První kilometry maratonu jsou za tebou. Úsměv na rtech, lehký krok, všechno šlape. Tedy, zdá se, že všechno šlape. Úsměv pořád drží, ale už je o něco křečovitější. Člověk dokonce začne přemýšlet, jestli není tak trochu falešný. Pět kilometrů a už to tahá. Nemůžeme se dočkat pokračování.

Dějství 3: Všechno pod kontrolou (není) – 15. km

Hodina běhu je dávno pryč a dochází ti, že to možná bude delší, než sis představoval. Tentokrát už máš růžové tváře a pot je jasně vidět. Výsledek téhle fotky je docela překvapivý. Vypadáš, jako bys měl všechno pod kontrolou a nemohlo se ti nic stát. Když snímek přiblížíme, je ovšem zřejmé, že jediná otázka, kterou si v tu chvíli kladeš, zní: „Proč jsem si za tohle zaplatil?“ Vlastně to vidíme i bez přiblížení.

Dějství 4: Už bojuješ – 20. km

Ani ne polovina a už máš stažený obličej. Ano, bude to mnohem delší, než se čekalo. Na dvacátém kilometru vstupuješ rovnou do turbulencí. Lehký krok zůstal někde u pátého kilometru. Začíná být cítit vnitřní boj. Samozřejmě chceš zůstat důstojný a silný, jenže Photoshop s rysy utrpení, které se právě objevily, nic nezmůže. Režim přežití už není daleko. Poněkud nepříjemné, když zbývá ještě víc než polovina.

Dějství 5: Fotka, kterou nikdo neuvidí – 30. km

Už není jasné, jestli sledujeme maratonskou zeď, nebo bojiště. Přitom tě kamarád ještě den předtím varoval: „Maratonská zeď není žádný mýtus.“ Asi sis myslel, že jsi silnější. Omyl. Napálil jsi to rovnou do ní a tahle fotka dokonale vystihuje podstatu maratonu. Fotografa, který si brzy ráno pečlivě vybral místo na třicátém kilometru, jsi samozřejmě zahlédl. (Ano, první běžci už jsou v cíli tři a půl hodiny.) Tentokrát už se nedá nic předstírat. Tělo tě zrazuje a hlava taky.

Dějství 6: Zrada pohledu – 35. km

„Kdo nic nezkusí, nic nezíská.“ Ano, znělo to jako dobrý nápad. Jenže jsi samozřejmě nepočítal s tím, že tady bude fotograf. V návalu překvapení vydáš poslední síly, abys vypadal alespoň trochu k světu. Na fotce je to znát. Křečovitě se snažíš o něco, o čem si myslíš, že je úsměv. Není. Fotka poputuje, stejně jako všechny předchozí, do koše.

Dějství 7: Autopilot – 38. km

„Hlavní je doběhnout do cíle.“ To sedí! Když časomíra ukazuje přes pět hodin, hlavní je opravdu doběhnout. V tuhle chvíli doufáš nanejvýš v cílovou fotku. V nejhorším případě se spokojíš se selfíčkem pořízeným zamlženým smartphonem poslední generace, s finisherovou medailí na krku. Na 38. kilometru máš barvu jako umyvadlo a fotograf už nic nezachrání. Ústa vyschlá, protože hydratace je přece podvádění. Celkově už toho na tobě moc lichotivého není, snad jen zdvižený palec, který při průběhu kolem objektivu zvedneš jen s vypětím sil.

Dějství 8: Fotka, na které si myslíš, že jsi sám – 42. km

Tohle je jednoznačně tvoje chvíle. Po více než pěti hodinách dřiny ho konečně zahlédneš. Ano, cílovou bránu samozřejmě, ale hlavně fotografa sedícího na židli. Tvého dnešního hrdinu. To on ti snad konečně pořídí aspoň jednu použitelnou fotku. Připravíš se, prodloužíš krok, narovnáš se, uvolníš obličej a pokusíš se působit, jako by to byla hračka. V tu chvíli máš pocit, že provedení je dokonalé. Dokud nezjistíš, že ani náhodou. Pohled máš rozostřený a prázdný, jako by duše opustila tělo. Jdeš čistě podle instinktu, bez sebemenší koordinace paží a nohou. Zjevně už nic neovládáš. Fotka je jako vystřižená z hororu.

Dějství 9: Druhá cílová fotka, druhá šance – 42. km

Když zjistíš, že je k dispozici ještě jedna tvoje cílová fotka, je to třešnička na dortu. Startovní číslo 6537 právě proběhlo před tebou. Nepropadej panice, stejně by ta fotka nebyla o nic lepší.

Dějství 10: Velké finální odhalení

Na oficiální web s fotkami běžců se přihlašuješ plný naděje. Možná až příliš. Když to shrneme, použitelná je snad jen první fotka. Háček? Pořád je na ní vidět startovní brána. Na sociální sítě se s tím zrovna chlubit nedá. Nakonec zahlédneš cenu balíčku, 30 eur, a neubráníš se povzdechu: „Vždyť vzpomínky mám v hlavě.“ Dnes večer se nám ve feedu stejně objeví tvoje selfíčko s finisherovou medailí.

Žádná informace o čase, o tom, v jakém stavu jsi dorazil do cíle, ani o umístění. Jen prosté „Finisher Marathon ✅“.