Typy běžců, které potkáš na maratonu

Padající hvězda, která odpadne na třicítce

Poznáš ho hned na startu. Vyrýsované lýtko, prvotřídní outfit, boty s těmi nejlepšími technologiemi. Ty to víš, tvůj soused to ví, všichni to vědí: zaběhne šílený čas. A šílený čas samozřejmě znamená šílené tempo. Je ve stejném koridoru jako ty (ano, opravdu mluvíme o koridoru na 4:30), ale nemá tu co dělat, protože je, cituji, „v životní formě“. Padající hvězda, jak už název napovídá, letí. Samozřejmě už na druhém kilometru ji nevidíš. Hvězda září, hvězda letí… rovnou do zdi. A ano, na třicátém kilometru ji znovu potkáš v bezpečné stabilizované poloze a při vyjednávání s vlastní duší, aby závod vůbec dokončila.

Papírový běžec

Na první pohled si ho můžeš splést s padající hvězdou. Čím blíž se k tomu úkazu dostáváš, ano, s tímhle vzhledem jde opravdu o úkaz, tím jasněji vidíš, že nejde o padající hvězdu, ale o papírového běžce. Na slunci se blýská, protože jeho vybavení je naprostá technologická špička. Od hlavy k patě, jdeme na to! Nejnovější karbonové boty za 400 eur, protože cituji: „Podle jedné studie ti na maratonu ušetří tři minuty.“ Jenže když si je vezmeš poprvé na závod, ušetří ti maximálně cestu k puchýřům a zánětu šlach. Kompresní ponožky jsou tu hlavně na parádu, protože ve skutečnosti nikdo neví, k čemu přesně jsou a jak fungují. Ultratechnické oblečení samozřejmě dokonale sladěné s karbonovými botami, aby vznikl dojem sponzoringu. GPS hodinky, které by zvládly řídit družici, se sledováním VO2 max, výpočtem vertikální oscilace a analýzou karmy. Superlehké brýle, které nesundá ani za špatného počasí. A nakonec astronomické množství energetických gelů. Zásoby na ultra, přesto ho neuchrání před hypem na 27. kilometru. Výbava poslední generace za cenu trojnásobku tvého platu, to všechno proto, aby doběhl pěšky. Bravo, šampione.

Influencer

Už ho vidíš přicházet? Ten týpek na startu, který natáčí úplně všechno? Minimálně tři rekapitulační reels po závodě. Na projití celého reportu potřebuješ asi dvě obědové pauzy. Influencer tu není proto, aby uběhl maraton. Ne, na start tohohle maratonu se postavil, aby vyprávěl inspirativní příběh. Má tisíce sledujících (ve skutečnosti nejspíš něco kolem stovky) a celý závod bude živě sdílet se svou #komunitou. Rada je jednoduchá: influencerovi se vyhni, jestli nechceš po dvaceti minutách běhu zešílet. Protože na každém kilometru uslyšíš jeho milý hlas: „Lidi, 25. kilometr, pořád hoříme! Nevzdáváme to, cílem je užít si to!“

Usain Bolt

Na startu ani podél trati ho jen tak neodhalíš. Usain Bolt je obyčejný běžec, který si svůj maraton protrpí. Po třicítce střídá běh s chůzí, na každé občerstvovačce si dává desetiminutovou pauzu a dokonce zvažuje, že si zavolá Uber. Usain Bolt se ve skutečnosti objeví až v závěru. Když už vypadá úplně vyčerpaně a urputně bojuje s bolestí a únavou, zmocní se ho mystická síla. V dálce je cílový oblouk. Dav, který přišel ve velkém povzbuzovat přeživší závodu, žene běžce vpřed. Moderátor už přes čtyři hodiny řve do mikrofonu, aby v posledních metrech motivoval zbytky startovního pole. Usain Bolt se narovná. Usain Bolt prodlouží krok. Usain Bolt zapne turbo úplně bez důvodu. Během okamžiku se z „přeživšího zdi na třicátém kilometru“ stane „finalista olympijské stovky“. Předběhne tě bez jediného pohledu a slova. Bolt zvedne ruce při proběhnutí cílem, a to je třešnička na dortu.

Elita (tu samozřejmě nikdy nepotkáš)

Řekněme si to na rovinu, potkáš ho jen jednou. V tu chvíli bude sestupovat z pódia, zatímco ty se budeš snažit najít poslední zbytky energie, abys vstal z cílového prostoru. Bude osprchovaný, odběhne si deset kilometrů výklus v rámci regenerace (samozřejmě rychleji, než je tvoje závodní tempo) a odpoví na desítky otázek mezinárodního tisku. Dnešní vítěz také zmíní, že šlo o poslední přípravný závod před olympijskými hrami. Pak zamíří na letiště. Zítra začíná čtyřtýdenní soustředění v keňském Itenu.

Nezničitelný veterán

Je tam, v klidu, ve stejných botách jako při svém prvním maratonu před… 40 lety. Žádné zbytečnosti, žádné rozcvičení, maximálně pár mobilizačních cviků. Kraťasy a tričko (které už dávno ztratilo barvu, jak se opaluje na slunci) mají na maratonu pravděpodobně víc zkušeností než ty. Je neděle a Michel, 65 let, je tu na svou nedělní procházku. Samozřejmě, jako čtyřiatřicetiletý běžec po spatření Michela ve svém startovním koridoru okamžitě měníš cíl. Předběhnout ho v cíli. Zatímco ty v prvních kilometrech lapáš po dechu a snažíš se srovnat tempo, Michel zůstává v klidu. Pusa napůl otevřená, uvolněný postoj, „na úsporu“, jak říká. Když ty narazíš do zdi na třicátém kilometru, Michel klábosí s dobrovolníky: „Ach, dnešní maratony už nejsou jako dřív! V osmdesátkách byla jen jedna občerstvovačka a na ní červené víno!“ Následuje skutečná lekce pokory. Když si myslíš, že Michel začíná být unavený, vůbec ne. Nejenže stařík nezpomaluje, on ještě zrychlí. V cíli ti přizná, že si občas jen tak zaběhá, zatímco ty jsi dvanáct týdnů trénoval jako voják. Ano, Michel je nezničitelný.

Ukecaný běžec

Jestli existuje běžec, který nemá ponětí, co je námaha, je to on. Zatímco tři čtvrtiny startovního pole bojují o dokončení maratonu, ukecaný běžec mele dál. V davu ho slyšíš dřív, než ho uvidíš. Zatímco se zoufale snažíš popadnout dech, on pořádá konferenci o své poslední cestě do Tanzanie. Během 42,195 km si vyslechneš celý jeho africký výlet. Několikrát se pokusíš odpovědět a dáš najevo slabost. On ale žádné signály nouze nezachytí a pokračuje: „Ty už jsi byl v Africe? Ne? Protože já, představ si…“ a jede nanovo. Asi tě nepřekvapí, že nikdy nezmlkne. Vrcholem všeho je, když ti v cíli řekne: „Tenhle maraton spolu byl fakt super! Zopakujeme si to brzy?“.

Věčně zraněný

Ten seznam je dlouhý, vlastně nekonečný. Ano, mluvíme o seznamu jeho fyzických potíží za posledních šest měsíců. Svalové natržení, které se táhne už několik týdnů, zánět šlach po intervalech, záda v háji… Každý sval si projde svou. Zkrátka tu vůbec neměl být a do poslední chvíle hrozilo, že nenastoupí, ale stejně to zkusí. Samozřejmě projevíš soucit: „Ty jo… Respekt, ale stejně na sebe dávej pozor!“ Poznáš ho podle slavných pestrobarevných tejpů nalepených po celých nohách. Už nevíš, jestli se slaví karneval, nebo se běží závod roku. Vyrážíš s ním, jenže jsi nečekal, že ho ještě na desátém kilometru uvidíš s lehkým krokem. Na patnáctém zrychlí, na pětadvacátém tě nechá za sebou a zmizí z dohledu. V cíli na tebe počká a řekne, že „to nakonec vyšlo a ještě z toho byl osobák!“ Podvodník.

Uprchlík z elitního koridoru

Tady máme našeho šampiona. Odhodlaný pohled, stojí úplně vpředu mezi (skutečnými) elitními běžci. Mohlo by se zdát, že hraje první ligu, ale ty víš své. Čtyřciferné startovní číslo potvrzuje, že sem nepatří. Chyba při registraci, odvážný risk, přehnané sebevědomí, nikdo neví, jak se do tohohle koridoru dostal. Výstřel zazní a elita vyrazí šílenou rychlostí. Uprchlík z elitního koridoru se je pokusí následovat, jeho pokus skončí po 500 metrech. Barva v obličeji se mu velmi rychle mění. Po několika kilometrech nejdřív zrudne a pak zbledne. Elita už je dávno z dohledu. Musí zpomalit, nechat se předbíhat a zpomalovat dál a dál. Dává to smysl, když se hned od startu dostal do hlubokého kyslíkového dluhu. V tu chvíli už není elitním běžcem, ale naším mistrem světa v blbosti. Příští rok zvolí vhodnější koridor… Tedy doufejme.

Bosý běžec

Tady není potřeba nic dlouze vysvětlovat. V davu ho poznáš na první pohled, protože se z nějakého neznámého důvodu rozhodl běžet bos. Minimalismus v praxi. Lehké tílko, volné kraťasy, případně kšiltovka pro případ opravdu velkého vedra. Gely, pití, voda, GPS hodinky? Ne, nic z toho. Nejhorší je, že běží rychleji než ty ve svých karbonových botách za minimální mzdu.

Ty

Možná se dnes v žádném z těchto typů běžců nepoznáváš. Nebo naopak trochu odškrtáváš všechny kolonky. Zkrátka jsi nejspíš ten, kdo se s tím pere, stejně jako všichni ostatní.